Usnesení Vlády ČR z 19. července 2000

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 19. července 2000 č. 735 + P ke Zprávě za období od 1. června 1999 do 31. května 2000 o stavu vyřizování stížností podaných proti České republice u Evropského soudu pro lidská práva.


Vazba na zdroj:

V l á d a

I. b e r e n a v ě d o m í Zprávu za období od 1. června 1999 do 31.května 2000 o stavu vyřizování stížností podaných proti České republice u Evropského soudu pro lidská práva obsaženou v části III předloženého materiálu;

II. s c h v a l u j e Závazné postupy pro ministerstva k zajištění stanovisek a vyjádření vlády České republiky ke stížnostem podaným proti České republice u Evropského soudu pro lidská práva, k zajištění výkonu případných odsuzujících rozsudků tohoto soudu a k ukončení jednotlivých případů formou smírného urovnání záležitosti, uvedené v příloze tohoto usnesení, kterými se mění a doplňuje bod II a III usnesení vlády ze dne 28. února 1996 č. 156;

III. u k l á d á

1. členům vlády

a) zabezpečit v rozsahu své působnosti postup podle bodu II tohoto usnesení,

b) oznámit do 31. července 2000 ministru spravedlnosti kontaktní útvary nebo osoby určené zejména k zajišťování stanovisek a vyjádření a další nezbytné součinnosti pro vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva,

2. ministru spravedlnosti

a) předložit vládě do 30. září 2000 návrh zákona k zajištění nezbytných informací pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva,

b) předložit vládě do 31. prosince 2000 statut kanceláře vládního zmocněnce.


Provedou:

členové vlády

Předseda vlády
Ing. Miloš Z e m a n , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 19. července 2000 č. 735

Obecná ustanovení

Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (ESLP) je stálým orgánem, který zajišťuje dodržování závazků zakotvených v (evropské) Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a protokolech k ní (dále jen “Úmluva”) jejími signatářskými státy (Vysoké smluvní strany Úmluvy). Pravomoc ESLP se vztahuje na všechny věci týkající se interpretace a aplikace Úmluvy, které jsou mu předkládány podle ustanovení článků 33, 34 a 47 Úmluvy.

Podle článku 33 Úmluvy může každá vysoká smluvní strana oznámit ESLP každé údajné porušení ustanovení Úmluvy jinou Vysokou smluvní stranou. ESLP může přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nevládní organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za poškozené v důsledku porušení práv přiznaných Úmluvou jednou z Vysokých smluvních stran. Vysoké smluvní strany se zavazují, že nebudou žádným způsobem bránit účinnému výkonu tohoto práva (článek 34 Úmluvy).

Vysoké smluvní strany se zavázaly, že se budou řídit konečnými rozsudky ESLP ve všech případech, jichž jsou stranami. Na výkon konečných rozsudků dohlíží Výbor ministrů Rady Evropy (článek 46 Úmluvy).

Podle Jednacího řádu ESLP jsou Vysoké smluvní strany v řízení o stížnostech podle článku 33 a 34 Úmluvy zastoupeny svými vládními zmocněnci (Agent du Gouvernement, Agent of Government), kterým mohou asistovat poradci. Tito zmocněnci jsou součástí okruhu osob účastnících se řízení před ESLP ve smyslu mezinárodní dohody o osobách účastnících se řízení před ESLP.

Podle vnitrostátního právního řádu zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností Ministerstvo spravedlnosti (§ 11 odst. 4 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Zastupování státu v systému státních orgánů České republiky je tudíž úkolem jeho exekutivy a jejích odborných útvarů a míst. Státní administrativa připravuje kompletní stanoviska vlády České republiky k jednotlivým případům jak po stránce skutkové, tak po stránce právní, bez ohledu na to, v které oblasti státní moci došlo k tvrzenému porušení Úmluvy.

Zastupování státu je činností, která spočívá v jednání jménem státu s cílem seznámit ESLP se stanoviskem vlády k projednávanému případu a uplatnit veškeré procesní možnosti a nástroje, které skýtá platná úprava řízení k tomu, aby bylo poslání ESLP naplněno.

Účelem a cílem těchto závazných postupů je zejména upravit způsob, jakým dotčené ústřední orgány státní správy (dále jen “dotčené orgány”) zajišťují v průběhu řízení před ESLP stanoviska vlády České republiky k projednávaným případům. Rozsáhlost a složitost řízení před ESLP a variabilnost jednotlivých případů nedovolují určit předem všechny modality nezbytné spolupráce, proto je třeba, aby dotčené orgány poskytovaly potřebnou součinnost i ve všech dalších případech, kdy to vyplývá z Úmluvy, z Jednacího řádu ESLP (viz příloha), nebo z přímého požadavku Kanceláře ESLP.

Dotčeným orgánem je ministerstvo, v jehož působnosti mělo dojít k jednání či opomenutí, jež bylo příčinou podání stížnosti. Dotčeným orgánem je pro účely těchto závazných postupů i ministerstvo, jehož vyjádření, stanovisko či odborný názor jsou nezbytné při vyřizování konkrétní stížnosti, popřípadě orgán jemu podřízený. Došlo-li k údajnému porušení Úmluvy v činnosti obecných soudů, státního zastupitelství nebo orgánů vězeňské služby, popř. rozhodnutím Ústavního soudu České republiky nebo v řízení před ním, je dotčeným orgánem Ministerstvo spravedlnosti.

Koordinaci stanovisek dotčených orgánů zejména ve vztahu k Úmluvě zajišťuje vládní zmocněnec pro zastupování České republiky před ESLP se svojí kanceláří na Ministerstvu spravedlnosti (dále jen “vládní zmocněnec”). Vládnímu zmocněnci jsou k dispozici kontaktní osoby a útvary, určené interním opatřením příslušného ústředního orgánu a oznámené ministru spravedlnosti.

Řízení před ESLP je veřejné, s výjimkou řízení o dosažení smírného urovnání záležitosti, které zůstává důvěrné.

Slyšení před ESLP jsou veřejná, pokud ESLP z důvodu výjimečných okolností nerozhodne jinak.

Dokumenty uložené u vedoucího Kanceláře ESLP jsou přístupné veřejnosti, pokud předseda ESLP nerozhodne jinak.


1. Závazné postupy v průběhu řízení při posuzování přijatelnosti stížnosti

Posuzování přijatelnosti stížnosti je první fází řízení před ESLP. Individuální stížnost posuzuje nejprve výbor složený ze tří soudců ESLP. Tento výbor má pravomoc prohlásit stížnost jednomyslně za nepřijatelnou. Tím je případ uzavřen. Není-li tomu tak, je případ svěřen některému ze sedmičlenných senátů ESLP. Mezistátní stížnosti výborem neprocházejí a jsou přiděleny přímo některému ze senátů. Od okamžiku přidělení věci senátu je řízení o obou druzích stížností shodné.

O podání stížnosti je vyrozuměn osobně vládní zmocněnec dopisem Kanceláře ESLP. V příloze obdrží zpravidla kopii stížnosti na předepsaném formuláři, stručné shrnutí skutkového stavu na základě údajů stěžovatele, popřípadě kopie dokumentů, které stěžovatel zaslal ESLP na podporu své stížnosti. Dopis obsahuje informaci o zahájení řízení o přijatelnosti stížnosti a výzvu vládě žalovaného státu o předložení písemného stanoviska k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti. Žádost je zpravidla doplněna několika konkrétními otázkami, na které by se měla vláda ve svém stanovisku zejména zaměřit, a které se většinou týkají interpretace a aplikace Úmluvy ve světle daného případu. Pro předložení stanoviska (observations) stanoví ESLP pevnou lhůtu (zpravidla dvanáct týdnů). Žádostem o prodloužení této lhůty ESLP vyhovuje pouze zcela výjimečně.

Posouzení přijatelnosti stížnosti spočívá ve zkoumání, zda jsou splněny všechny podmínky procesní povahy nezbytné k tomu, aby se ESLP mohl stížností vůbec zabývat. Tyto podmínky se týkají nejen stanovených lhůt k podání stížnosti a povinnosti předchozího vyčerpání všech účinných vnitrostátních prostředků nápravy, nýbrž i osoby stěžovatele, jakož i dalších otázek slučitelnosti stížnosti s Úmluvou. ESLP může prohlásit stížnost za nepřijatelnou i pro její zjevnou nepodloženost.

Na základě takto oznámené stížnosti se vládní zmocněnec obrací písemně na dotčené orgány s informací o podání stížnosti a se žádostí o zpracování návrhu písemného stanoviska vlády popř. jeho části. V příloze zároveň zašle kopii stížnosti, požadavky ESLP a kopie listin předložených stěžovatelem. Případný překlad těchto dokumentů do českého jazyka si zajišťuje dotčený orgán. Vládní zmocněnec stanoví pro zpracování stanoviska lhůtu, která zohledňuje lhůtu stanovenou vládě k vyjádření, jakož i skutečnost, že veškerá korespondence s ESLP se vede ve francouzském nebo anglickém jazyce.

Stanovisko dotčeného orgánu musí obsahovat přesný a výstižný popis skutkového stavu doplněný chronologickým přehledem a úplné informace o platné vnitrostátní právní úpravě v době sporné události a její aplikaci a interpretaci na daný případ. Protože Úmluva je bezprostředně závazná pro všechny státní orgány a má přednost před zákonem, musí být uvedeno i vyjádření k dodržení Úmluvy, zejména ve světle otázek položených ESLP. Ke stanovisku musejí být připojeny všechny další relevantní informace, údaje a důkazy, způsobilé vyvrátit nebo potvrdit vznesená obvinění a jejich příčiny. Je-li k případu veden samostatný spis, musí být zapůjčen, nebo musí být k zapůjčení pořízena jeho kompletní kopie. Vládní zmocněnec je oprávněn vrátit dotčenému orgánu neúplné podklady nebo irelevantní informace k přepracování nebo k doplnění. Odpovědnost za prodlení nese dotčený orgán. Stanovisko dotčeného orgánu je v českém jazyce.

Na základě těchto informací a podkladů vypracovává vládní zmocněnec písemné stanovisko vlády k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti. V případě potřeby zajišťuje koordinaci došlých stanovisek dotčených orgánů s cílem dosáhnout jednotného stanoviska jménem vlády.

Vládní zmocněnec je oprávněn svolávat kdykoli jednání kontaktních osob za účelem koordinace stanovisek a žádat o zajištění dalších expertů, popř. stanovisek dalších orgánů a institucí.

Včasné a úplné poskytnutí relevantních informací a podkladů kanceláři vládního zmocněnce je nezbytnou podmínkou pro dodržení procesních lhůt stanovených ESLP. Nedodržení lhůty k předložení stanoviska vlády má za následek, že její opožděné vyjádření není zařazeno do spisu ESLP. Neúplná informace je způsobilá zmařit příležitost ke vznesení předběžných námitek, které mohou mít za následek odmítnutí stížnosti z formálních důvodů, a které již nemohou být později s úspěchem uplatněny.

Je-li nařízeno ústní jednání ve Štrasburku, postupuje se obdobně jako při nařízení ústního slyšení ve fázi projednávání merita stížnosti. (bod 3)


2. Závazné postupy v průběhu řízení po vydání rozhodnutí o přijatelnosti stížnosti

a) smírné urovnání záležitosti

Rozhodne-li ESLP, že stížnost je přijatelná, adresuje text rozhodnutí vládnímu zmocněnci, spolu se sdělením, že je k dispozici pro případné smírné urovnání záležitosti, a že žádá o sdělení event. návrhů v tomto směru ve stanovené lhůtě.

Vládní zmocněnec informuje dotčený orgán (dotčené orgány) o rozhodnutí ESLP o přijatelnosti stížnosti a o možnosti ukončení záležitosti smírným urovnáním, se žádostí o písemné stanovisko. Považuje-li to za potřebné, svolá jednání za účasti kontaktních osob dotčených orgánů, ministerstva financí a ministerstva zahraničních věcí. Jsou-li písemná stanoviska všech dotčených orgánů k urovnání záležitosti smírem kladná, nebo přijmou-li účastníci porady většinový závěr o tom, že by bylo vhodné a účelné zahájit jednání o smíru, vládní zmocněnec projedná se stěžovatelem nebo s jeho právním zástupcem bližší podmínky smíru, přičemž je oprávněn uzavřít jménem vlády České republiky se stěžovatelem nebo jeho právním zástupcem dohodu o odškodnění do maximální výše 1 milionu Kč včetně náhrady nákladů řízení, popř. dalších výdajů, jakož i o dalších podmínkách smírného urovnání záležitosti. Pokud by stanovisko vládního zmocněnce o vhodnosti a účelnosti uzavření věci smírem bylo zásadně odlišné od většinového stanoviska, vládní zmocněnec je oprávněn iniciovat předložení věci vládě se zdůvodněným návrhem na další postup.

Dojde-li k písemné dohodě mezi stěžovatelem a vládou o podmínkách smírného urovnání záležitosti, vládní zmocněnec ji neprodleně zašle ESLP se žádostí o vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů. Poskytnutí dohodnuté částky stěžovateli pak bude provedeno způsobem stanoveným pro uvolňování částek spravedlivého zadostiučinění na základě odsuzujících rozsudků ESLP.

Dohoda mezi stěžovatelem a vládním zmocněncem o smírném urovnání záležitosti za podmínek převyšujících celkovou částku 1 milion Kč podléhá schválení formou usnesení vlády.

Podle článku 39 Úmluvy, je-li dosaženo smírného urovnání, vyškrtne ESLP případ ze svého seznamu formou rozhodnutí, které se omezí na stručné vylíčené skutečností a přijatého řešení.

Nález Ústavního soudu České republiky v dané věci není překážkou smírného urovnání záležitosti.

b) při projednávání merita stížnosti

Jestliže ESLP prohlásí stížnost za přijatelnou, pokračuje v projednávání případu společně se zástupci stran, a je-li to zapotřebí, provede šetření, pro jehož účinné provedení poskytnou zúčastněné státy všechny nezbytné prostředky. Probíhá-li řízení nadále písemně, může si ESLP vyžádat doplňující písemné informace, popř. zaslání dalších důkazů. ESLP může nařídit ústní jednání, které se koná za účasti zástupců obou stran ve sporu. Jelikož ústní slyšení může být nařízeno i na zdůvodněnou žádost žalovaného státu, vládní zmocněnec si k tomu v případě potřeby vyžádá stanovisko dotčených orgánů.

Nařídí-li ESLP ústní jednání, postupuje vládní zmocněnec podle jeho závazných organizačních pokynů. ESLP zpravidla vyžaduje od vlády předem další písemné stanovisko (mémoire), které však neopakuje stanovisko k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti, ale zabývá se především skutkovými a právními otázkami, které jsou z hlediska posouzení merita věci v dané fázi řízení rozhodující. Pro přípravu tohoto stanoviska platí obdobně postupy stanovené pro přípravu a zpracování stanoviska k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti. V této fázi řízení před ESLP součinnost dotčených orgánů kulminuje a je zaměřena zejména na operativní poskytování důkazních prostředků a odborných expertiz. V žádné fázi řízení však není vyloučeno smírné urovnání záležitosti nebo změna dosavadního přístupu k projednávaným otázkám, proto součástí koordinace v této fázi mohou být nejrůznější otázky optimální strategie a taktiky žalované strany při plném respektování Úmluvy. Vládní zmocněnec je oprávněn svolávat za tím účelem jednání kontaktních osob dotčených orgánů a žádat o zajištění dalších expertů, popř. stanovisek dalších orgánů a institucí.

Úvodní vystoupení vládního zmocněnce před ESLP zpravidla nepřesahuje 30 minut. Za jeho přípravu odpovídá vládní zmocněnec, dotčené orgány mu poskytnou na jeho žádost odbornou součinnost. Tuto součinnost mu poskytnou rovněž při přípravě dalších podkladů pro ústní jednání, zejména při přípravě odpovědí na očekávané otázky ESLP v průběhu jednání.

Vládní zmocněnec je oprávněn určit složení delegace pro ústní jednání před ESLP. Přitom dbá, aby šlo o experty státní administrativy v dané oblasti způsobilé zejména poskytnout na místě informace a podklady pro odpovědi na specifické otázky pokládané ESLP během jednání. Vládní zmocněnec je oprávněn požádat ministra spravedlnosti o určení experta z úřadu státního zastupitelství, popřípadě předsedu Ústavního soudu o účast zástupce tohoto orgánu.


3. Závazné postupy v průběhu řízení po vyhlášení rozsudku, který není konečný (postoupení případu Velkému senátu ESLP)

Vládní zmocněnec informuje ministra spravedlnosti o všech rozsudcích vydaných ESLP ve věcech zahájených před tímto soudem proti České republice. ESLP v rozsudku buď konstatuje, že nedošlo k porušení Úmluvy, nebo, zjistí-li, že došlo k porušení Úmluvy a vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění (článek 41 Úmluvy).

Rozsudky senátu ESLP se nestávají konečnými automaticky. Rozsudek senátu se stane konečným

- jakmile strany prohlásí, že nebudou žádat o postoupení případu Velkému senátu, nebo
- po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne vynesení rozsudku, jestliže nebylo požádáno o postoupení případu Velkému senátu, nebo
- jakmile kolegium soudců Velkého senátu zamítne žádost o postoupení případu Velkému senátu.

V tříměsíční lhůtě od data rozsudku senátu mohou strany požádat ve výjimečných případech o postoupení případu Velkému senátu. Kolegium pěti soudců Velkého senátu žádosti vyhoví, jestliže případ vyvolává závažnou otázku týkající se výkladu nebo použití Úmluvy, nebo závažný problém obecného významu.

Pod vážnou otázkou týkající se interpretace Úmluvy se zpravidla rozumí, že jde o problém, ke kterému se Soud dosud nevyjádřil, nebo jestliže rozhodnutí v dané věci nabývá významu pro budoucí případy a pro vývoj jurisprudence Soudu jako takového. Vážnou otázkou tohoto druhu je též případ, kdy rozsudek senátu není kompatibilní s předchozím rozsudkem Soudu.

Vážnou otázkou týkající se aplikace Úmluvy se rozumí zpravidla případ, kdy by rozsudek měl vážný dopad na existující vnitrostátní právo nebo vnitrostátní administrativní praxi, nevyvolává však sám o sobě vážný interpretační problém.

Závažnou otázkou obecného charakteru ve smyslu článku 43 Úmluvy je důležitá otázka politického nebo veřejného zájmu.

Z konstrukce článku 43 Úmluvy plyne, že i při splnění výše uvedených podmínek pro přijetí žádosti o postoupení věci Velkému senátu, je žádost akceptována jen “ve výjimečných případech”.

Pokud kolegium soudců žádost přijme, Velký senát o případu rozhodne formou rozsudku.

Rozhodování o podání žádosti o postoupení případu Velkému senátu ze strany státu náleží zásadně vládě na základě komplexní informace o případu předložené ministrem spravedlnosti s návrhem na další postup. Ministr spravedlnosti však může v konkrétním případě na základě právního a skutkového rozboru případu rozhodnout, že žádost o postoupení případu Velkému senátu nebude podána. V takovém případě ministr spravedlnosti podává vládě stručnou informaci o případu, považuje-li to za vhodné a účelné.

Pro komplexní rozbor případu před předložením záležitosti vládě s návrhem na další postup poskytnou dotčené orgány kanceláři vládního zmocněnce veškeré podklady. Je-li to nutné, vládní zmocněnec svolá jednání za účasti kontaktních osob dotčených orgánů, popřípadě dalších expertů doporučených kontaktními osobami a útvary.

Podá-li žádost o postoupení případu Velkému senátu stěžovatel, nebo je-li případ na základě žádosti některé ze stran předán Velkému senátu, postupy při přípravě stanovisek vlády jsou obdobné jako v předchozím průběhu řízení s přihlédnutím ke specifickým požadavkům Velkého senátu a řízení před ním.


4. Závazné postupy ve fázi výkonu definitivního rozsudku, který ukládá plnění z titulu spravedlivého zadostiučinění

Jakmile se rozsudek ESLP ukládající státu plnění z titulu spravedlivého zadostiučinění popř. náhrady nákladů a výdajů stane konečným, vládní zmocněnec o tom informuje ministra spravedlnosti. Ministr spravedlnosti tuto skutečnost oznámí neprodleně ministru financí. Ministr financí převede celkovou částku přiznanou stěžovateli rozpočtovým opatřením z kapitoly Všeobecná pokladní správa, položka vládní rozpočtová rezerva, do kapitoly Ministerstva spravedlnosti s určením na úhradu nákladů přiznaného odškodnění. Nebude-li dostatek finančních prostředků na tuto úhradu ve vládní rozpočtové rezervě, může být úhrada provedena z úspor na jiných výdajích kapitoly Všeobecná pokladní správa v souladu s rozpočtovými pravidly, příp. v souladu se zmocněním vlády pro ministra financí. Nebude-li možné potřebnou výši prostředků k výše uvedenému účelu zabezpečit z kapitoly Všeobecná pokladní správa, rozhodne o způsobu úhrady vláda na návrh ministra spravedlnosti po předchozím projednání s ministrem financí. Ministr spravedlnosti zabezpečí, aby ve lhůtě stanovené ESLP pro výkon rozsudku byla celková částka převedena na účet stěžovatele, a aby doklad o tom byl předán vládnímu zmocněnci. Vládní zmocněnec informuje o splnění rozsudku Kancelář ESLP, jakož i vedoucího Stálé mise České republiky při Radě Evropy.

Pokud částka určená stěžovateli rozsudkem ESLP přesahuje 50 mil. Kč rozhodne o zdroji a způsobu jejího uvolnění z příslušné kapitoly státního rozpočtu vláda usnesením na základě písemné zprávy o rozsudku předložené ministrem spravedlnosti.

Z definitivního rozsudku ESLP mohou vyplývat různá další opatření na vnitrostátní úrovni, jejichž účelem je předejít opakovanému odsouzení za obdobná porušení Úmluvy v jiných případech. Jde zejména o opatření legislativní povahy, ale i o opatření směřující k nápravě nevhodné praxe státních orgánů, apod. O konkrétním postupu v uvedených případech rozhodne ministr spravedlnosti na základě návrhu vládního zmocněnce. Dotčené orgány poskytnou veškerou součinnost při přípravě a realizaci těchto opatření.


5. Závazné postupy v jiných případech

K zajištění řádného zastoupení České republiky v řízení před ESLP o individuálních popř. mezistátních stížnostech je nezbytné, aby dotčené orgány zpracovávaly písemné podklady a poskytovaly potřebnou součinnost i v jiných případech, než jsou uvedeny pod body 1-4 těchto postupů. Jde zejména o případy tzv. urgentního oznámení stížnosti, při uložení předběžného opatření, při žádostech o bezplatnou právní pomoc, popř. pro splnění dalších požadavků ESLP nebo jeho Kanceláře včetně těch, které nemají přímou souvislost s konkrétním případem, spadají však do rámce všeobecné spolupráce signatářského státu Úmluvy s jejími orgány, apod. Bližší podrobnosti, pokud jde o řízení před ESLP, jsou obsaženy v jeho Jednacím řádu.


6. Spolupráce se stálým zastoupením České republiky v Radě Evropy

Vládní zmocněnec zajišťuje informovanost vedoucího Stálé mise České republiky při Radě Evropy o stavu vyřizování stížností komunikovaných vládě České republiky a podle potřeby úzce spolupracuje zejména ve fázi kontroly výkonu rozsudků ESLP.

Vedoucí Stálé mise České republiky při Radě Evropy zajišťuje informovanost vládního zmocněnce o podstatných aspektech činnosti Stálé mise v oblasti lidských práv.

Vládní zmocněnec a vedoucí Stálé mise si mohou dohodnout podrobnosti další pravidelné a operativní součinnosti v dané oblasti s důrazem na vytváření podmínek pro optimální zastoupení státu při vyřizování individuálních stížností.