Štrasburskému výboru a všem, kteří jsou s ním ve spojení
Právě minulý týden jsem se osobně dostavil do Štrasburku ve společnosti mého syna a pana Rouba ze Štrasburského výboru, abych se seznámil s obsahem spisu mých dvou klientů. Spis mi byl předložen. Obsahoval pouze písemnosti, které jsem tam zaslal já a pochopitelně dopisy o převzetí stížnosti a následném jejím odmítnutí pro nepřijatelnost. Nic více.
K mé žádosti o předložení stanoviska vlády mi bylo nejprve sděleno, že to se veřejnosti a ani stěžovateli nepředkládá, neb je důvěrné. Dále k mé protiargumentaci bylo sděleno, že vlastně nebylo vyžádáno, neb v případě nepřijatelnosti stížnosti se nevyžaduje.
Žádal jsem dále o předložení překladů doručených listin, abych si mohl učinit závěr, zda-li jsou přeloženy korektně. Opět mi bylo sděleno, konkrétně panem Earlym, že se jedná o důvěrné informace, které se stěžovateli nepředkládají. Po slovní rozepři onen muž dodal, že se soudci zpravodaji ostatně předkládá pouze přeložený výtah ze stěžovatelem zaslaných písemností. Na základě překladu vyhotoveném českým personálem pak soudci mají rozhodovat !
Tázal jsem se na právní podklad pro výše uvedený postup. Bylo mi sděleno, že se tak jedná na základě tajné vnitřní instrukce, kterou mi pochopitelně odmítl předložit k prostudování.
Dále jsem se nedomohl předložení písemného vyhotovení rozhodnutí soudců II. sekce o odmítnutí stížností mých klientů. Zajímaly mne hlavně důvody odmítnutí. Opět jsem byl odmítnut z důvodů tajnosti rozhodnutí. Zde bych chtěl upozornit, že jsem v mezidobí získal informaci od rakouských kolegů, že oni obdrželi pro své klienty rozhodnutí o odmítnutí stížnosti s několikastránkovým odůvodněním. Velmi zajímavé !
Závěr: Nejsem ochoten akceptovat skutečnost, že by proklamovaná demokratická instituce pracovala na zcela nedemokratických principech popírajících samu podstatu instituce. Nabyl jsem dojmu, že nelze vyloučit ani podezření z páchání trestného činu. Ze zjištěných skutečností jsem zhnusen. Je zjevně nepřijatelné, aby osoby „na výplatní pásce“ oponenta zájmu mého klienta, tedy státu, měly možnost nakládat s věcí klienta způsobem, jakým mi bylo předestřeno. Pokud by tomu mělo být skutečně tak, pak naděje mnohých, upírajících se k soudu ve Štrasburku, byly pouhými chimérami.
V Hradci Králové dne 22.1.2004 Mgr. Jaroslav Č a p e k