……………………………………
Přestože máme zákon o protiprávnosti zločinného komunistického režimu, naši rychle se střídající politici jakoby stále nenacházeli odvahu nastavit minulosti zrcadlo, odsoudit odsouzeníhodné (byť třeba jen morálně), zveřejnit všechny dodnes utajované bestiality, nehumánní praktiky a zločiny bývalých tajných služeb pod direktivou KSČ, aby další generace mohly včas toto nebezpečí rozpoznat a zničit jej hned v zárodku. Místo toho nás dezinformují zdánlivě demokratickými programy svých silných politických stran, jež jsou dnes již všechny infiltrované bývalými totalitními strukturami, a vedou nás za naše peníze znovu na pokraj samotného bytí. Neboť není bytí – důstojné lidské existence – bez svobod, práv a povinností, které zaručuje jedině zdravá demokratická společnost, jež se dokázala vypořádat se svojí minulostí a poučit se z ní. Jedině taková společnost získá respekt, nezištnou pomoc a důvěru ze strany dalších fungujících a prosperujících demokratických zemí.
Vyzýváme všechny, kteří prošli hrůznou mašinérií sovětského systému Gulag – a měli to štěstí vrátit se domů, aby, pokud v některém z lágrů narazili na americké válečné zajatce, podali svá svědectví a pomohli tak vyplnit mezery v probíhajícím šetření.
Vyzýváme i ty, kteří se aktivně či pasivně účastnili tehdy tajných operací v Koreji a Vietnamu (Laos, Kambodža, Československo), aby se zbavili svého temného a těžkého břemene minulosti a podali svá svědectví. Sovětský systém tzv. „buněk“ neumožňoval, aby se účastník tajné operace seznámil s celým projektem, tudíž je víc než pravděpodobné, že účastníci těchto projektů zjistili až sami a po dlouhé době, na čem se to vlastně podíleli. Výzva se týká i vědeckých a výzkumných pracovníků v bývalém Československu. Československo prokazatelně asistovalo bývalému Sovětskému svazu při přesunech amerických válečných zajatců z oblastí Koreje, Vietnamu a dalších do SSSR, a i jinými přísně utajovanými operacemi ochotně plnilo zrůdný sovětský program.
Po 2. světové válce bylo do SSSR z německých zajateckých táborů zavlečeno přes 25.000 amerických válečných zajatců. Z tohoto počtu jich bylo repatriováno pouze 4.165. Ze Severní Koreje nebylo repatriováno kolem 8.000 válečných zajatců, z toho jich byly v roce 1953 a 1954 téměř 3.000 přesunuty z Číny na Sibiř. Přes 3.000 amerických válečných zajatců se nevrátilo z Vietnamu, Laosu a Kambodže, a další stovky „zmizely“ během dlouhého období studené války, kdy při různých operacích padly do rukou komunistického nepřítele.
Není podstatné, že třeba již žádný z válečných zajatců není naživu, i když je to stále víc než pravděpodobné, vzhledem k určitým svědectvím a jejich nečekaným návratům. Loni v červenci se po 60 letech vrátil z Ruska do Vídně Rakušák Franz Steeg, válečný zajatec z 2. světové války!… a v průběhu let to není ojedinělý případ. Máme svědectví přímo od našich spoluobčanů, kteří potvrzují přítomnost amerických válečných zajatců jak na našem území, tak v bývalém SSSR.
Památce amerických válečných zajatců i jim samým, pokud dodnes žijí v zajetí (nebo mají relativní „svobodu“ v omezeném prostoru, pod jinou identitou apod.) jejich službě, rodinám i našemu spojenci v NATO dlužíme jedinou věc: Pravdu. <>Jakékoliv informace či svědectví je možno zasílat či dojednat osobní setkání následovně:
a) poštou na adresu:
SZČSPV-SR (Svetové združenie bývalých čs. politických väzňov, sídlo Zürich, Švýcarsko, pobočka SR)Hana Catalanová – vedoucí sekce US POWs
Nám. Sv. Egídia 102/14
058 01 Poprad, SR
b) e-mailem přímo zástupci americké organizace Coalition of Families of Korean & Cold War POW/MIAs pro Česko-Slovensko na adresu:hana.catalanova@worldonline.cz
Za obě organizace předem děkuji za lidský přístup k naší výzvě, odvahu a dobrou vůli pomoci vnést světlo do temnot osudů amerických válečných zajatců. <>