Jaromír Štětina,
senátor
Ruce pryč od Gruzie
Navštívil
jsem nedávno Gruzii. Zasedal tam gruzínský parlament a jednomyslně přijal
usnesení, v němž se požaduje, aby v separatistických částech Gruzie,
v Jižní Osetii a Abcházii byly ruské „mírotvorné síly“ nahrazeny
mezinárodní kontrolou.
Situaci
v obou separatistických regionech znám z vlastní zkušenosti velmi
podrobně, Abcházii i Jižní Osetii jsem v posledních patnácti letech
pravidelně navštěvoval a vidím zřetelně, jak je i zde historie podrobována
cílenému tlaku zpravodajských služeb.
Byl
jsem jako novinář v blízkosti někdejšího separatistického prezidenta
Abcházie Ardzimby, když jeho jednotky bojovaly za „samostatnost“ proti
gruzínské armádě. Každodenně jsem byl svědkem toho, jak byl obklopen ruskými
důstojníky, sledoval jsem kolony ruských armádních náklaďáků vezoucích od
ruského Adleru separatistům zbraně a munici. Gruzínská armáda, špatně
vyzbrojená a nevycvičená tehdy začátkem devadesátých let válku prohrála.
Několik set tisíc Gruzínů muselo opustit své domovy a mnoho z nich ještě
žije po táborech a nouzových ubytovnách. Lázeňská střediska a domy
v Suchumi skoupili bohatí „noví Rusové“. Kreml Abcházii anektoval
vojenskou silou a dosáhl nakonec toho, že mezinárodní společenství potichu
schválilo neúnosný stav, kdy jsou za mírotvorné síly považovány vojenské složky
jednoho z účastníků konfliktu.
V Jižní
Osetii, která je ústavní části Gruzínské republiky, se prohánějí kolony ruských
vojenských vozidel. Platí tam rubly a nikoliv lary. Tisíce obyvatel horské
enklávy obdržely pasy občanů Ruské federace, což podle starého imperiálního
schématu dává možnost Kremlu prohlašovat, že chrání občany svého státu.
Obyvatelé Osetie na vstup do Ruska nepotřebují na rozdíl od ostatních obyvatel
Gruzie víza...
Averze
Moskvy ke snahám Gruzie úplně zrušit ruské vojenské základny, vstoupit do NATO
a přiblížit se Západu sílí. Opakují se pokusy o vnitřní rozvrat. Poté, co byl
otevřen z Kaspiku směrem k Evropě ropovod Baku-Tbilisi-Džejchan,
který nevede přes ruské území, se dá předpokládat, že ruský tlak na Gruzii
nabude nebezpečných a nekontrolovatelných rozměrů.
Tlak
Ruska nastolit ve Tbilisi promoskevský režim bude pokračovat. Může skončit i
vítězně, pokud se zjevným neoimperiálním zájmům nepostaví mezinárodní
společenství a neuvědomí si, jakou roli v konfliktu hraje kaspická ropa.
Trefně mi to řekl Kote Gabašvili, šéf parlamentního zahraničního výboru:
„Jestliže Evropa Gruzii nepodpoří, může se stát, že jednoho dne bude mít ve
svých obývacích pokojích o poznání chladněji.“
Pokračuje
řinčení zbraní a bezprecedentní hospodářská blokáda Gruzie ze strany Ruské
federace. V říjnu tohoto proti tomu protestovali u ruského velvyslanectví
v Praze spolu s jinými dva Gruzíni, žijící v Česku: Jimi
Dabrundašvili a Zurab Laliašvili. Policie je sebrala, státní zástupkyně
žalovala a soudkyně Gabriela Huttlová z Prahy 6 je odsoudila k několikaměsíčnímu
vězení. V rozsudku se praví, že „veřejně podněcovali k nenávisti
k ruskému národu a jeho politickým představitelům zejména tím, že česky
vykřikovali ‚ruce pryč od Gruzie‘ a vystavovali transparent se zobrazeným
vojákem v ruské uniformě, na levém rukávu s páskou s hákovým
křížem, který symbolicky šlape z území Ruska na území Gruzie...“
Můj
přítel, vynikající ruský novinář Andrej Babickij mi k tomu řekl: „Kdyby je
odsoudili u nás, ničemu bych se nedivil. Ale v demokratické České
republice? U vás se nesmí beztrestně vyslovit názor na ruskou armádu či vládu?“