NEKONEČNÉ TAHANICE
Čas se valí jako jarní voda,
Na obzoru že by nová vláda?
Občan ničemu se nediví,
Snad mu ani nechybí,
Nebaví ho jejich hrátky,
Tu u cíle jsou, tu zas zpátky,
Jednají , jednají a jednají
Na lid dole pranic nedbají,
Loď svou dál si pestře patlají,
Chléb a hry mu za ni dávají.
Římané trik ten dobře znali,
Svobody si za něj brali,
Tak i naši stále činí
Navzájem se z prohry viní.
Tu pokyne zas mocný vyšší,
Ruky mávnutím vše zboří,
Když shoda se již již noří.
Stará pověst Čechům říká:
Na paměti mějte svornost,¨
Smutný osud synů Svatopluka
Při jednání nechť má přednost.
Snad už bude nová vláda,
Vlasti naše, ty buď ráda!
Všichni na ni buďte hrdi!
Cože? Že zas tady něco smrdí?
Z Hradu jsou tu příkré vzkazy,
Nemůže být v české přijat řady
Kníže Karel, prý náš obraz kazí,
Má prý i jiné skryté vady-
Majetek svůj řádně zdědil,
Totalitu jinde přežil,
Jazyků je mnoha znalý,
Všech zákonů vždy dbalý,
Pardon dát mají že pro ty kazy?
Ten přec mají už zloději a vrazi !
Quo usque tandem….
Kdy shodu konečně už najdem?
Až zahrozí nám osud krutý?
Až vzpomenem na Svatopluka pruty?
Sporům řeknem-tak dobrá a už dost,
Raděj´ pomysleme v budoucnost
Eva Clarová, Tábor