SETKÁNÍ KŘESŤANSKÉ MLÁDEŽE V TÁBOŘE -KLOKOTECH-
Město plné výtržníků, opilců, feťáků, ale i odpadků, hluku, nepořádku, byly nejčastěji vyslovované obavy obyvatel před jeho započetím. Ano, k několika málo prohřeškům při počtu téměř šesti tisíců účastníků, ale ruku na srdce , kdyby k nim nedošlo, pak tu víc jak týden mezi námi chodili samí svatí –vždyť už před dávnými věky bylo napsáno:…. i spravedlivý sedmkrát za den poklesne, aby zase povstal… , raději tedy posuďme, co dobrého toto setkání přineslo –škoda, že právě to kladné zůstává v pozadí zájmu sdělovacích prostředků, že redaktoři se mnohem ochotněji ujímají toho špatného.jen tak člověka napadne-jaké je asi srovnání s těmi zabijáky za volantem na našich silnicích, či velkotuneláři ?!?!
Je třeba pochválit výbornou pořadatelskou práci organizátorů –mladí se totiž řídili heslem ORA ET LABORA-MODLI SE A PRACUJ, a tak množství účastníků tiše a s klidem, bez halekání a obtěžování kolemjdoucích, proudilo denně na místa společných modliteb a bohoslužeb , aby se poté po skupinkách mladí křesťané odebrali na předem určená místa-s radostí je očekávali dlouhodobě nemocní, s nimiž si povídali a jimž zazpívala ku příkladu skupina Quo vadis, uklidili park u popraviště na Pražském sídlišti, opravili a uklidili dětské hřiště tamtéž –to jen namátkou , o akcích , jichž se zúčastnily i významné osobnosti z církevních i politických kruhů, zpestřením byl koncert , jehož výtěžek byl věnován misijní činnosti na Haiti.
Po skončení přednášky na téma tolerance kardinála Miloslava Vlka požádala maminka vozíčkářky jejím jménem o podpis do památníku, ten pak jí daroval i kytici, kterou dostal –snad netřeba dalších slov.
Věřím, že většina Táboráků bude ráda vzpomínat na záplavu mladých , většinou v oranžovém, jejichž nevtíravé a přívětivé chování se přeci jen hodně lišilo od křepčení za nepřetržitého dunění reproduktorů účastníků těch různých techno .
Už jen úsměv , milé pozdravení a vesměs dobré a slušné chování dává jistou naději, že to s našimi mladými ,a tím i s naším národem, není zase tak moc špatné.
Eva Clarová, Tábor