Nize jsem vas pane Krecku nazval oslem, po precteni clanku "Sobotka odvolal náměstka, který spolupracoval s StB" vas nazyvam oslem dvouhrbym.
JUDr
Krecek:
Musíme
odmítnout Vaši představu, že by kolaboranti minulého režimu a
spolupracovníci STB „dodnes působili ve vysokých a odpovědných
funkcích v justici, policii a statní správě“ apod..
Tak tomu v žádném případě není.
---------------------------------------------------------------------------------
Nize
jsem vas pane Krecku nazval oslem, po precteni clanku "Sobotka
odvolal náměstka, který spolupracoval s StB" vas nazyvam oslem
dvouhrbym.
http://lidovky.centrum.cz/domov/clanek.phtml?id=264851
Divim
se ze clovek ktery nema ani trochu prehled co se deje v CR muze byt
poslancem snemovny PCR.
Jiri
Vanek
KPV
z jiného úhlu pohledu – Praha Žofín 20.května 2004
Jan
Šinágl
KPV
– Konfederace politických vězňů ČR, uspořádala ve čtvrtek na
Žofíně – Celorepublikové setkání. Motto: Květen měsíc obětí
komunismu, naše cesta ke svobodě a pevné demokracii v Evropě.
Bylo mi ctí se tohoto setkání zúčastnit. Zažil jsem při něm mnoho
krásného při setkání s nádhernými lidmi, i méně krásného.
Z pozvaných veřejných představitelů se zúčastnili prezident
Václav Klaus, ministr zahraničí Cyril Svoboda, za ODS pan Topolánek,
za Lidovce pan Kalousek a za ČSSD paní Součková a další výšky české
politiky. Jmenovaným bylo uděleno slovo v rámci programu. Zde je
můj úhel pohledu na toto setkání.
Přítomnost
stovek politických vězňů budila úctu a soucit zároveň –
stárnoucí, mnozí unavení a zklamaní polistopadovým vývojem
české společnosti. Za tento vývoj rozhodně nebojovali a netrpěli.
Projevy politických představitelů nebyly nijak vyjímečné. Před rokem
na stejném místě pronesli téměř identická slova – ve čtvrtek
působila formálně. Vnímal jsem přítomnost těchto politiků, kteří
nesou velkou odpovědnost za vývoj ČR po listopadu 1989, i za dnešní
stav společnosti, za velmi netaktní, nemravnou a urážející.
Pan
prezident už dávno nehovoří o nebezpečí komunismu, ale o „jiném
nebezpečí“ z jiné země a pod jiným praporem. Nelze se
divit. Vlajku EU vlající nad Hradčany by vnímal stejně, jako vlajku
bývalého Sovětského svazu. Nedávno to prohlásil. Nikoho pak
nepřekvapí, že byl kdysi schopen navštívit v Bělehradě válečného
zločince Slobodana Miloševiče. Dodávám, že všichni v sále
nevstávali a netleskali, na což pan prezident také patřičně
zareagoval.
Projev
paní Součkové na mne působil podobně jako projev Jiřiny Švorcové
letos 1.května na Letenské pláni při oslavách KSČM. Bývalá ministryně
zdravotnictví prohlásila nedávno v případě firmy DIAG HUMAN, že
má svědky. . . - šlo o stamilióny korun. Dnes, na otázku kde jsou,
odpovídá, že již není ministryní a není to její problém. Vskutku
vysoká míra odpovědnosti za stát od poslankyně PS PČR. Takovýto a
podobní lidé řečnili k bývalým politickým vězňům. Bylo dobře, že
mnozí už špatně slyší a snad z toho důvodu i hůře chápou. Pan
generál Radovan Procházka, přizvaný vedením KPV jako moderátor
setkání, na rozdíl od pana prezidenta hovořil o boji proti komunismu
a komunistům. Ale i on má poněkud divné představy o tom, co mělo a má
být bojem?
Seděl
jsem vedle pana Milana Paumera, spolubojovníka bratří Mašínů, se
kterými se po třech letech ozbrojeného odboje v týlu komunismu,
v roce1953 probil ze zadrátovaného Československa na svobodný
Západ. Obávám se, že ačkoli jsme toho moc nenamluvili, měli jsme
velmi podobné myšlenky a postoje. Vzpomněl jsem si na pana Vladimíra
Hučína a jeho boj proti komunismu, který začal před více jak 30 lety
a stále pokračuje. Je členem pobočky KPV v Přerově. Nedávno mu v Brně
nebylo umožněno vystoupení při podobném setkání na tzv. „malém
Žofíně“. Do Prahy nemohl přijet. Nedělal jsem si iluze, že by
mně bylo dovoleno přistoupit k mikrofonu. Rozdal jsem alespoň
několika politikům petici za veřejný soud s kpt. Vladimírem
Hučínem a otevřené dopisy prezidentovi ČR a ministrovi spravedlnosti.
Přesto jsem čekal na vhodný okamžik, co kdyby si někdo vzpomněl -
v této atmosféře neupřímného tęt ā tęt - na nedávno
odsouzeného Vladimíra Hučína?
Vhodný
okamžik nastal při oznámení předčasného odchodu pana prezidenta
(vskutku ukázkové vyjádření upřímnosti jeho vztahu k politickým
vězňům, hodina byla panu prezidentovi moc). Tak mne napadlo, kolik
hodin asi pan president věnuje svému oblíbenému tenisu? V momentě,
kdy se na něho všichni soustředili, aby se s ním vyfotografovali
a ulovili podpis do památníku, přistoupil jsem k mikrofonu a nad
hlavou stojícího pana prezidenta jsem jemu i všem přítomným
připomenul, že boj proti komunistům a negativním následkům jejich
totality pro společnost v ČR, o kterých tak okázale všichni
mluví, zdaleka není u konce. Upozornil jsem na případ kpt. Vladimíra
Hučína a omluvil se s tím, že nemám jinou volbu. Generál
Procházka nadšen nebyl, ani paní Naďa Kavalírová, předsedkyně KPV.
Byl jsem poučen, že takto „nekultivovaně“ a „ilegálně“
si nelze brát slovo. Měl jsem se předem ohlásit. Ve skutečně
demokratických poměrech bych to zcela jistě udělal.
Vzal
jsem si stejným způsobem slovo ještě při odchodu, abych oznámil
termíny konání dalších soudů s kpt. Vladimírem Hučínem a řekl,
co jsem říci chtěl. Pan polistopadový generál policie Procházka si
zahrál na někdejšího mládežníka, dnešního šéfa publicistiky ČRo
Radiožurnálu, Jana Pokorného a snažil se mi odpojit mikrofon. To se
mu sice zdařilo, ale až poté, kdy jsem již řekl, co bylo třeba. Inu
pan generál má již svá léta a tak mi dal co proto alespoň slovně. Vše
je natočeno na video a jistě i mnohé nafotografováno – média
opět mlčela.
Osobní
zkušenost i z minulosti mě utvrzuje v názoru, že
s politickými vězni je vedením státu i vedením konfederace
manipulováno. Děje se tak v zájmu mocných - podle motta: Zde
máte pár drobných, klaďte si v poklidu věnce, ale moc se neozývejte.
K vládě, správě věcí veřejných ani jinam vás stejně nepustíme –
my už si zařídíme, co nám je třeba. Pan polistopadový policejní
generál Procházka pronesl plamenné řeči o „všech, kteří
bojovali, a proto prý nejsou a nesmí se cítit obětmi“. Mé
dokumenty o kpt. Vladimíru Hučínovi však odmítl přijmout – proč
asi?
Samozřejmě
je to vše i o chtěném a možném stárnoucích a životem unavených lidí,
kteří si takové stáří, životní podmínky, „úctu“
vládnoucích a vysmátost bývalých komunistických trýznitelů - opravdu,
ale opravdu, pane prezidente, nezasloužili.
--------------------------------------------------------------------------------------
Vice
o politicky pronasledovanym kpt. Vladimirem Hucinem:
http://www.geocities.com/gvanek2000/Kryl1.html
http://www.freewebs.com/vanek/index.htm
--------------------------------------------------------------------------------------
• Stanislav
Křeček (ČSSD) v roce 1998 přiznal, že používal neprávem
titul JUDr.
"V okamžiku, kdy se to provalilo s Kalvodou a
ukázalo se, že to lidem vadí, přestal jsem titul používat. Vzdát se
poslaneckého mandátu? V žádném případě."¨
--------------------------------------------------------------------------------------
Pane
Krecek,
nemam
jinou moznost nez vas nazvat oslem ktery nevi ze treti odboj
jeste neskoncil. A nechte si rady o tom jak kdo komu dela ostudu.
Ostudu delate predevsim vy
a vam
podobni nenazrani krecci v parlamentu kteri soustavne porusuji zakony
Ceske republiky. Rika vam neco "Zakon o zlocinosti komunismu"?
Nerika, co?
A co
rikate vy jeden pravniku na vyrok Mgr. Strojvedouciho kdyz prohlasil
v televizi "ze se jeste budeme divit co na Hucina vi".
Dva roky je vlacen Hucin po bolsevickych (podle vas
demokratickych) a Mgr Strojvedouci se nestacil za dva roky omluvit ze
verejne svym blabolem neprimo ovlivnoval soudce.
Nikdo
po vas nechce abyste zasahovali do soudu s Hucinem, jen zadame aby
soud byl verejny. Nic vic, nic min.
Jiri
Vanek
PS:
Ctvrty odboj nastane az vypukne revoluce, ne sametova ale lidova.
Az uslysite cinkani klacku, najde cas kdy se odeberete do duchodu
ktery nebude vetsi nez duchod
dnesniho
zivoriciho obcana.
JUDr.
Stanislav Křeček
Poslanec
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
V Praze
dne 19. května 2004
Naše
čj.: OP/401/2004
Vážený
pane,
Odpověď
na můj dopis, ve kterém jsem vyjádřil stanovisko petičního výboru
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,mě bohužel nikterak nepřekvapil.
Odpovídá
v zásadě Vašim projevům navenek. Ničemu nerozumíte, neznáte
realitu, ve které se pohybujete a jste jen plný nenávisti.
Malý
příklad: můj syn se nejmenuje Jan a anarchista Jan Křeček není mým
synem.Právníkem jsem od roku 1970, kdy jsem byl promován na
Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Titul s touto
skutečností nikterak nesouvisí. Neplatím žádné sociální nájemné, ale
v bytě, který užívám mnoho desítek let, platím tak, jak je moje
zákonná povinnost.
Pokud
bych si položil otázku, jak se Vy a Vám podobní lišíte od komunistů,
musím si odpovědět, že nijak. Nenávidíte současný demokratický řád,
dokonce se chystáte proti němu aktivně vystoupit (hovoříte o
IV.odboji), nerespektujete platné zákony, které neuznáváte, a chcete,
aby politická moc zasahovala do soudního rozhodnutí.
Vážený
pane, jistě se Vám to nebude líbit, ale skutečným členům III.odboje,
tj. těm, kteří skutečně proti totalitě bojovali a nyní se radují ze
svobodného života v demokratické zemi, děláte jen ostudu.
V úctě
JUDr.
Stanislav Křeček
vlastnoruční podpis
Vážený
pan
Jan
Šinágl
Nejedlých
335
267
53 Žebrák
P.S.
Doslovný
přepis originálu. J.Š.
JUDr.
Stanislav Křeček
Poslanec
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
V Praze dne 3. května 2004
Naše
čj.: OP/380/2004
Vážený
pane předsedo petičního výboru,
petiční
výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR obdržel Vaši petici nazvanou
„Vážení občané, požadujeme veřejný soud s panem Vladimírem
Hučínem“ a řadu dalších písemností, včetně dopisů předsedovi
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, PhDr. Lubomíru Zaorálkovi, které
se k této věci vztahují. Petičním výborem PS PČR jsem byl
pověřen vypracovat na tuto petici odpověď.
Petiční
výbor PS PČR se necítí oprávněn vyjadřovat se k Vašemu názoru na
osobnost Vladimíra Hučína, týkající se jeho charakterových
vlastností. Naléhavě si však dovoluje členy petičního výboru
občanů upozornit na skutečnost, že jedním ze základních znaků
totalitního režimu je zasahování politické moci do práce nezávislých
soudů. Petiční výbor PS PČR s politováním konstatuje, že právě
petice a další písemnosti, které k případu Vladimíra Hučína
dostává, nesměřují k ničemu jinému, než k tomu, aby ústavní
činitelé a funkcionáři zastupitelských sborů zasahovali do způsobu,
jakým je soudní řízení s Vladimírem Hučínem vedeno. Velmi nás
překvapuje, že lidé, kteří se považují za příslušníky 3. odboje, a
tedy aktivně vystupovali proti totalitnímu režimu, v současné
době požadují, aby docházelo k politickému ovlivňování soudu.
Pro nás, jako poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zvolených
ve svobodných volbách, je takovýto postup zcela vyloučen.
Přes
všechny chyby, které se soudy v současné době dopouštějí a přes
kritiku soudnictví, která zaznívá i v Poslanecké sněmovně PČR,
považujeme soudy za nezávislé orgány, do jejichž pravomoci
v konkrétních věcech není nikdo oprávněn zasahovat. Musíme
odmítnout Vaši představu, že by kolaboranti minulého režimu a
spolupracovníci STB „dodnes působili ve vysokých a odpovědných
funkcích v justici, policii a statní správě“ apod.. Tak
tomu v žádném případě není.
Pokud
jde o vyloučení veřejnosti při projednávání věci Vladimíra Hučína,
jsme přesvědčeni, že toto procesní opatření je výlučně v pravomoci
soudu a zdá se nám být v celku pochopitelné, pokud Vladimír
Hučín byl pracovníkem BIS, kde se s utajovanými skutečnostmi
běžně pracuje.
Lituji,
že Vám nemůžeme podat lepší právu.
V úctě
JUDr. Stanislav Křeček
vlastnoruční
podpis
kopie:
PV
PS PČR
Vážený
pan
Jan
Šinágl
Nejedlých
335
267
53 Žebrák
Odesílatel:
Jan Šinágl, Nejedlých 335, 267 53 Žebrák
Petiční
výbor - PS PČR
JUDr.
Stanislav Křeček
Sněmovní
4, 118 26 Praha 1
Vaše
čj.: OP/401/2004
Odpověď
na Váš dopis – veřejný dopis
Žebrák
24. květen 2004
Vážený
pane poslanče,
děkuji
Vám za Váš dopis ze dne 19.května 2004. Ani mne Vaše odpověď
nepřekvapila. Nejsem plný nenávisti, ale plný obav o budoucnost této
země, jsou-li v jejím vedení i dnes lidé, kteří myslí,
argumentují a jednají tak jako Vy a jak bylo běžné i za dřívějšího
komunistického režimu. Jste právník, mluvíte nepravdu a matete
veřejnost – a to jste prosím poslancem PS PČR.
Obávám
se, že skutečnou realitu vnímám velmi reálně na rozdíl od Vás. Nemohu
posoudit je-li to deformací Vašeho myšlení a hodnot, či záměrný
postoj k udržení Vašeho postavení ve společnosti. Určitou
deformaci vnímání hodnot u Vás nelze vyloučit, když jak sám uvádíte
jste absolvoval právnické studium na Právnické fakultě Univerzity
Karlovy, kde jste byl v roce 1970 promován. Víme jaká to byla
doba a víme, kdo mohl a zvláště na této fakultě a v této době
studovat. Bohužel je touto nepřirozenou, ale dobou a jejím vývojem do
určité míry přirozenou deformací, postižena stále ještě značná část
české společnosti. Nemohu Vám to vyčítat, to by bylo nespravedlivé.
Mohl jsem tyto hodnoty poznat a prožít důkladněji než Vy. Neříci též
nemohu, vzhledem k tomu, že jste voleným občanem zákonodárcem a
tudíž viditelným reprezentantem hodnot, které slušní občané očekávají
jako normu, příklad a které Vy máte ctít.
V době,
kdy Vy jste studoval práva na Univerzitě Karlově se jiný právník
v Polsku sebeupálil na protest proti vpádu vojsk Varšavské
smlouvy do Československa. Jmenoval se Ryszard Siwiec. Bylo mu 59
let. Obětoval svůj život, jako o čtyři měsíce později Jan Palach, za
hodnoty, za které je třeba i dnes bohužel stále ještě bojovat. Vy
jste Vaším studiem na ctihodné Karlově Univerzitě rozhodně tyto
hodnoty nepodpořil a nepodporujete je svými postoji ani dnes.
Právě
proto že ctím nade vše svobodu člověka a demokracii, musím se dnes
v České republice ozývat i za ty, kteří by tak rádi činili, ale
kteří se bojí, neví, či už nemají sílu. Je jich stále více, díky
politice po roce 1989 a jejím následkům. To je i Vaše práce a Vaše
odpovědnost. Pracuji pro občany a budoucnost této země. Žiji ze svých
peněz a nemyslím, že bych po sobě zanechával práci v té kvalitě,
jak vy naznačujete. To co zde dnes v České republice je není
svoboda, demokracie a právní stát, jak Vy tvrdíte. K hodnotám,
které ctí svobodní a demokratičtí občané zřejmě těžko kdy dospějete i
když bych Vám to přál. Pokud tvrdíte, že se svým myšlením a chováním
ničím neliším od komunistů, respektuji Váš názor. Mne těší, že je
stále více těch, kteří mají názor poněkud jiný. Mým rodičům tato
fašistická ideologie zničila životy a ovlivnila život můj i mé
sestry. A jak Vašim rodičům a Vašim sourozencům?
Pokud
se některá fakta z mého předešlého dopisu Vám nezakládají na
pravdě, tak se tímto samozřejmě omlouvám a dávám Vaše tvrzení na
vědomí oslovené veřejnosti – nebylo to vědomým úmyslem.
V úctě
k Vaší funkci
Jan
Šinágl v.r.
KPV z jiného úhlu pohledu – Praha Žofín 20.května 2004
