Městské zastupitelstvo v Sadské uděluje čestné občanství města Sadské Ctiradu Mašínovi a Josefu Mašínovi, žijícím t. č. v USA.

Tímto aktem symbolicky vyjadřujeme úctu všem, kteří se na obranu svobody a demokracie pustili ve složité a nepřehledné situaci do otevřeného a nerovného boje proti nastupující totalitní komunistické moci, kteří zůstali věrni svým zásadám a s přesvědčením, že zlu je nutno klást účinné meze, riskovali a obětovali svoji svobodu i životy. Chceme, aby osobní statečnost těchto lidí nebyla zapomenuta a stala se měřítkem činů našich i činů příštích generací.

Městské zastupitelstvo v Sadské na svém zasedání dne 27. července 1998 udělilo čestné občanství Josefu a Ctiradu Mašínovým. Zákon o obcích udělení čestného občanství umožňuje v § 8a v § 14. Tuto pravomoc svěřuje v § 36 písm. m) zastupitelstvu. Rozhodnutí městského zastupitelstva bylo schváleno v tomto znění:

Městské zastupitelstvo v Sadské uděluje čestné občanství města Sadské Ctiradu Mašínovi a Josefu Mašínovi, žijícím t. č. v USA.

Tímto aktem symbolicky vyjadřujeme úctu všem, kteří se na obranu svobody a demokracie pustili ve složité a nepřehledné situaci do otevřeného a nerovného boje proti nastupující totalitní komunistické moci, kteří zůstali věrni svým zásadám a s přesvědčením, že zlu je nutno klást účinné meze, riskovali a obětovali svoji svobodu i životy. Chceme, aby osobní statečnost těchto lidí nebyla zapomenuta a stala se měřítkem činů našich i činů příštích generací.

Osud bratrů Mašínů je více či méně znám především v podání komunistické propagandy minulých let. Proto je pohled na jejich činnost dodnes velmi zkreslený. Komunisté minulí i dnešní z bratrů Mašínů dělali účelově vždy zločince. Nemohli jinak. Uznat oprávněnost aktivního ozbrojeného odporu proti komunistickému režimu znamená připustit zločinný charakter tohoto režimu. Komunisté nemají rádi, když se jim připomíná, jakým způsobem přebírali jejich komunističtí předchůdci moc všude, kde tuto příležitost dostali, protože by byli oprávněně v podezření, jaký osud nám nutně také oni - dnešní komunisté připravují, pokud by se jim příležitost uskutečnit své ideje naskytla.

Bratři Mašínové nebyli jediní, ale jsou nejznámějšími představiteli aktivního ozbrojeného odporu proti komunistickému totalitnímu režimu. Synové brig. generála Mašína, člena nekomunistického odboje (skupiny Mašín, Morávek, Balabán), byli nositelé vyznamenání od prezidenta Beneše - medaili Za chrabrost dostali ve 14. a 15. letech. "Nepoddat se nikomu, bojovat proti zlu" - to byl odkaz jejich otce, který byl popraven za okupace. Po nástupu komunistického teroru cítili povinnost po vzoru svého otce proti tomuto zlu bojovat. Zpočátku rozbíjeli agitační skříňky, snažili se sabotážemi oslabit režim, vytvořit atmosféru nejistoty mezi sebejistými funkcionáři. Atentáty na funkcionáře zavrhovali jako neúčinné, připravovali se spíše na akce jako útok na vlak s ozbrojenými příslušníky St. bezpečnosti (vražedná komanda Stb) a pod. Obstarávali zbraně a prostředky pro organizování budoucí partyzánské války, protože tehdy předpokládali vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi svobodným demokratickým světem a komunistickým blokem. Při jejich akcích, ve vypjatých situacích střetu, zahynulo několik lidí, tehdejších obránců režimu. Když bylo jejich postavení doma neudržitelné, rozhodli se odejít do spojenecké zóny Berlína, aby získali prostředky a vyškolení k boji proti komunismu. Do cíle se podařilo proniknout nakonec pouze třem z jejich skupiny.

Oprávněnost takovéhoto odboje je nepochybná, pokud uznáme zločinný charakter totalitního komunistického režimu, zvlášť brutálního ve svých počátcích, kdy se konsolidoval a prosazoval své cíle všemi prostředky. Tento režim podle hesla "kdo nejde s námi, jde proti nám" celé skupiny obyvatel postavil již předem na opačnou stranu pomyslné barikády a vystavoval je perzekucím. Tisíce lidí zahynulo v pracovních táborech, stovky lidí byly popraveny. Počtem obětí byl tento režim brutálnější než Heydrichiáda. Pokus o odchod za hranice končil zpravidla zastřelením.

Můžeme si klást otázku, jestli boj bratří Mašínů byl účinný, nebo neúčinný, nejlepší možný, nebo mohl být jiný. Ale v tom není podstata věci. Důležitý je smysl jejich boje, který byl již v samotné jeho existenci a posiloval morálně ty, kteří ještě měli sílu vzdorovat režimu, upevňujícího svoji moc terorem. Smysl odboje obecně je vždy v potlačení agresivity agresora, jeho znejistění a oslabení jeho bohorovnosti. Můžeme mít vlastní představu  o způsobu vedení takovéhoto odboje, ale je to pohled se zkušeností následujících téměř 50ti let. Na činy, vykonané v jiné době a v jiných podmínkách nelze klást pouze měřítka dnešní, zkonstruovaná se zkušeností vyplývající ze znalosti historie, která uplynula od  tehdejší doby po dnešek. Akce, které odbojové skupiny prováděly, byly akcemi válečnými, protože tehdejší situace byla skrytou občanskou válkou komunistů, kteří ovládali státní mocenské prostředky a používali je proti vlastním lidem jako agresoři ve své vlastní zemi.

Každý národ nebo společnost má svoji historii, ze které také pramení jeho sebevědomí, jeho hrdost, nebo naopak pocit druhořadosti. Zdrojem vážnosti každého národa je také jeho chování především v dobách krizí. Tak, jak byl pro osud Československa důležitý odboj proti nacismu s jeho nejvýraznějším činem - atentátem na Heydricha, tak zde dnes chybí vědomí existence výrazného odboje proti komunistickému teroru. Lidí, jako byli bratři Mašínové bylo mnoho. Dnešní společnost jim dluží alespoň uznání a projev úcty.

Komunismus je nemoc lidské společnosti, která zasáhla všechny oblasti lidské existence. Na následky totalitního komunistického režimu narážíme stále velmi často nejen v oblasti materiální. Ještě dlouho se budeme zbavovat navyklých stereotypů v myšlení a mýtů, které ztěžují objektivnost pohledu na sebe sama, na svoji historii, kterou je však nutné pochopit, abychom nebyli odsouzeni prožít ji znovu. Totalitní režim nemohl nezanechat šrámy také na svědomí společnosti. A svědomí je základ, na kterém stojí morálka jako kodex všech norem chování. Jediný způsob nápravy je přiznání viny, uctění obětí, potrestaní zločinů a vyslovení uznání statečným, kteří se zlu postavili.

Petr Skála, člen městské rady v Sadské