Milan Řehák z Olomouce a České republiky – země bezpráví vznáší stížnost ke Štrasburskému soudu k panu S. Dollé. Tento pán odpovídá na přípisy cynicky, provokativně a v urážlivém tónu nepříslušícímu jeho postavení, které má jediný cíl: napravovat porušování lidských práv občanů v členských zemí EU.
Milan Řehák
- Milan Řehák
-
Holubova 19
-
Svatý Kopeček
-
783 51 Olomouc
- Česká republika – země bezpráví Sv. Kopeček,
7. června 2004
- Evropský soud pro lidská práva
-
Štrasburk
- Francie
-
Stížnost proti diskriminaci a zneužití pravomocí ve věci č.
67208/01
Vaše rozhodnutí odepřít mou stížnost z důvodu
mé oprávněné kritiky Českým státem účelově dosazených zaměstnanců
české kanceláře Soudu mě hluboce uráží a zneklidňuje!
To zvláště, když mi podsouváte, že má kritika je lživá či
nepravdivá. Vaše „rozhodnutí“ je rozporuplné s čl.6,
čl.10, čl.13 a čl.14 Úmluvy Rady Evropy, kdy je zjevné, že Soudu
vadí mé politické smýšlení. (Rozhodnutí je navíc opatřeno
okopírovanými podpisy.)
Při své oprávněné kritice jsem vycházel nejen z četných
svědectví, ale opíral jsem se také o platný Zákon o protiprávnosti
komunistického režimu a odporu proti němu.
Uráží Vás snad i tento zákon? (V příloze Vám jej
zasílám v plném znění a přikládám také MC kazetu s výpovědí
bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína – VÁHY SPRAVEDLNOSTI.
To proto, abych Vás poučil o tom, co byl komunismus a kdo byli jeho
tvůrci, kteří dnes infiltrují Váš Soud prostřednictvím české
komunistické kanceláře a kteří jsou schopni velmi rafinovaných a
podlých aktivit.)
Ti, kteří si dle tohoto zákona zaslouží úctu a zadostiučinění jsou
mnohdy právě komunistickým režimem okradení stěžovatelé u Vašeho
Soudu.
Ti, co si naopak zaslouží opovržení, neboť
komunistickému režimu sloužili, jsou Vámi hýčkáni a Vašim soudem
ochraňováni „zaměstnanci české kanceláře …“ (což
je více než podezřelé).
V žádném případě jsem svou kritiku nemířil na Soud jako takový.
Naopak! Svým upozorněním na českou kancelář a její praktiky jsem
chtěl Soud varovat, že díky jí ztrácí svůj kredit. Očekával jsem snad
jen, že mě vyzvete, abych poukázal na konkrétní důkazy …
Jeden z důkazů – dopis bývalého důstojníka BIS Vladimíra
Hučína jsem Vám zaslal. Ten hovoří m.j. o tom, že pro současné stále
komunistické vládce v ČR je velmi významné, aby si udrželi své
spojence (Hubálkovou a spol.) v české kanceláři Soudu.
Za mou oprávněnou kritiku – varování –
jste mi tedy měli slušně poděkovat.
17. března 2004 mi na můj kritický dopis odpověděl
S. Dollé s pověřením prezidenta Soudu. V podstatě mě jen
ujistil, že mé pochybnosti nejsou opodstatněné a že čeští pracovníci
pouze slouží Soudu. (Že opodstatněné jsou, mohu dokázat nejen já, ale
i mnoho dalších stěžovatelů!) Nic více – nic méně k mé
kritice neuvedl. Na to jsem byl nucen reagovat s patřičným
odporem. Až se však můj kritický oprávněný dopis objevil na
INTERNETU, začala potrefená husa kejhat …!
Česká kancelář Soudu je také známá (dnes i z INTERNETU) jako
kancelář korupční. Jeden ze stěžovatelů např. píše o korupci českých
zaměstnanců Soudu a nabídkách „vybraným“ žadatelům věc „
v tichosti“ urovnat výměnou za to, že svou stížnost
stáhnou, a na takovém urovnání se pak čeští „představitelé“
podílejí.
Mám za to, že je mou občanskou povinností na
takovéto a podobné věci Soud upozorňovat. To proto, aby byly
odstraněny veškeré překážky, které by mohly bránit spravedlivému
procesu.
Dne 7. listopadu 1999 jsem Soudu zaslal stížnost
(č. 55376/00).
Uráží mě, jak Váš Soud pohrdá mými právy, když do dnešního dne mi
nezaslal odůvodnění a právní vyhodnocení svého „od stolu“
zamítavého rozhodnutí.
Uráží mě, že si Soud vybral jako zástupný důvod
svého rozhodnutí mou oprávněnou kritiku české kanceláře a zamítl
další mou stížnost (č. 67208/01). To tak, že účelově smíchal mou
oprávněnou kritiku s mým podáním, které je vypracované advokátem
a je samostatnou věcí.
S tím nesouhlasím a takovýto intrikánský postup Soudu odmítám!
Na mém kritickém dopise, adresovaném panu S. Dollé (tedy v podstatě
osobním dopise) není uvedeno ani žádné jednací číslo!
Neoslovuji jím tedy Soud. Pouze odpovídám na provokativní dopis pana
S. Dollé.
Důrazně žádám Soud, aby urychleně sjednal nápravu!
Pokud se tak nestane, jsem spolu s dalšími stěžovateli připraven
informovat širokou evropskou veřejnost o skandálních praktikách
Soudu.
Jsem evropský občan a Evropský Soud je tu pro mě! Ne já pro něj!
1. května 2004 se ČR stala členem EU. Čeština se tak stala úředním
jazykem. Uráží mě proto, že „své rozhodnutí“ mi píšete
(na mnoha místech – asi úmyslně chybnou) angličtinou. Češtinou
uvádíte toliko části mého dopisu, což bez kontextu vytváří zcela jiný
dojem. (Cíl takového jednání je mi znám, neboť jemu čelím již
desítky let v komunistické zemi – ČR.) Považuji za
cynické, když mi v závěru průvodního dopisu Vašeho výše
zmíněného „rozhodnutí“ píše pan S. Dollé pozdrav „Yours
faithfully“. Ne, pane S. Dollé! Nejste můj, a už vůbec ne
oddaný. Jste jejich!
Jsem však přesvědčen, že tomu tak již dlouho nebude a brzy budete
skutečně sloužit nám čestným občanům Evropy.
S nejvyšší úctou k Soudu (vyjímaje českou
komunistickou kancelář)
Svůj Milan Řehák