Milan Řehák z Olomouce a České republiky – země bezpráví vznáší stížnost ke Štrasburskému soudu k panu S. Dollé. Tento pán odpovídá na přípisy cynicky, provokativně a v urážlivém tónu nepříslušícímu jeho postavení, které má jediný cíl: napravovat porušování lidských práv občanů v členských zemí EU.

Milan Řehák

Holubova 19

Svatý Kopeček

783 51 Olomouc

Česká republika – země bezpráví Sv. Kopeček, 7. června 2004

Evropský soud pro lidská práva

Štrasburk

Francie

Stížnost proti diskriminaci a zneužití pravomocí ve věci č. 67208/01

Vaše rozhodnutí odepřít mou stížnost z důvodu mé oprávněné kritiky Českým státem účelově dosazených zaměstnanců české kanceláře Soudu mě hluboce uráží a zneklidňuje!

To zvláště, když mi podsouváte, že má kritika je lživá či nepravdivá. Vaše „rozhodnutí“ je rozporuplné s čl.6, čl.10, čl.13 a čl.14 Úmluvy Rady Evropy, kdy je zjevné, že Soudu vadí mé politické smýšlení. (Rozhodnutí je navíc opatřeno okopírovanými podpisy.)

Při své oprávněné kritice jsem vycházel nejen z četných svědectví, ale opíral jsem se také o platný Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.

Uráží Vás snad i tento zákon? (V příloze Vám jej zasílám v plném znění a přikládám také MC kazetu s výpovědí bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína – VÁHY SPRAVEDLNOSTI. To proto, abych Vás poučil o tom, co byl komunismus a kdo byli jeho tvůrci, kteří dnes infiltrují Váš Soud prostřednictvím české komunistické kanceláře a kteří jsou schopni velmi rafinovaných a podlých aktivit.)

Ti, kteří si dle tohoto zákona zaslouží úctu a zadostiučinění jsou mnohdy právě komunistickým režimem okradení stěžovatelé u Vašeho Soudu.

Ti, co si naopak zaslouží opovržení, neboť komunistickému režimu sloužili, jsou Vámi hýčkáni a Vašim soudem ochraňováni „zaměstnanci české kanceláře …“ (což je více než podezřelé).

V žádném případě jsem svou kritiku nemířil na Soud jako takový. Naopak! Svým upozorněním na českou kancelář a její praktiky jsem chtěl Soud varovat, že díky jí ztrácí svůj kredit. Očekával jsem snad jen, že mě vyzvete, abych poukázal na konkrétní důkazy …

Jeden z důkazů – dopis bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína jsem Vám zaslal. Ten hovoří m.j. o tom, že pro současné stále komunistické vládce v ČR je velmi významné, aby si udrželi své spojence (Hubálkovou a spol.) v české kanceláři Soudu.

Za mou oprávněnou kritiku – varování – jste mi tedy měli slušně poděkovat.

17. března 2004 mi na můj kritický dopis odpověděl S. Dollé s pověřením prezidenta Soudu. V podstatě mě jen ujistil, že mé pochybnosti nejsou opodstatněné a že čeští pracovníci pouze slouží Soudu. (Že opodstatněné jsou, mohu dokázat nejen já, ale i mnoho dalších stěžovatelů!) Nic více – nic méně k mé kritice neuvedl. Na to jsem byl nucen reagovat s patřičným odporem. Až se však můj kritický oprávněný dopis objevil na INTERNETU, začala potrefená husa kejhat …!

Česká kancelář Soudu je také známá (dnes i z INTERNETU) jako kancelář korupční. Jeden ze stěžovatelů např. píše o korupci českých zaměstnanců Soudu a nabídkách „vybraným“ žadatelům věc „ v tichosti“ urovnat výměnou za to, že svou stížnost stáhnou, a na takovém urovnání se pak čeští „představitelé“ podílejí.

Mám za to, že je mou občanskou povinností na takovéto a podobné věci Soud upozorňovat. To proto, aby byly odstraněny veškeré překážky, které by mohly bránit spravedlivému procesu.

Dne 7. listopadu 1999 jsem Soudu zaslal stížnost (č. 55376/00).

Uráží mě, jak Váš Soud pohrdá mými právy, když do dnešního dne mi nezaslal odůvodnění a právní vyhodnocení svého „od stolu“ zamítavého rozhodnutí.

Uráží mě, že si Soud vybral jako zástupný důvod svého rozhodnutí mou oprávněnou kritiku české kanceláře a zamítl další mou stížnost (č. 67208/01). To tak, že účelově smíchal mou oprávněnou kritiku s mým podáním, které je vypracované advokátem a je samostatnou věcí.

S tím nesouhlasím a takovýto intrikánský postup Soudu odmítám! Na mém kritickém dopise, adresovaném panu S. Dollé (tedy v podstatě osobním dopise) není uvedeno ani žádné jednací číslo! Neoslovuji jím tedy Soud. Pouze odpovídám na provokativní dopis pana S. Dollé.

Důrazně žádám Soud, aby urychleně sjednal nápravu! Pokud se tak nestane, jsem spolu s dalšími stěžovateli připraven informovat širokou evropskou veřejnost o skandálních praktikách Soudu.

Jsem evropský občan a Evropský Soud je tu pro mě! Ne já pro něj!

1. května 2004 se ČR stala členem EU. Čeština se tak stala úředním jazykem. Uráží mě proto, že „své rozhodnutí“ mi píšete (na mnoha místech – asi úmyslně chybnou) angličtinou. Češtinou uvádíte toliko části mého dopisu, což bez kontextu vytváří zcela jiný dojem. (Cíl takového jednání je mi znám, neboť jemu čelím již desítky let v komunistické zemi – ČR.) Považuji za cynické, když mi v závěru průvodního dopisu Vašeho výše zmíněného „rozhodnutí“ píše pan S. Dollé pozdrav „Yours faithfully“. Ne, pane S. Dollé! Nejste můj, a už vůbec ne oddaný. Jste jejich!

Jsem však přesvědčen, že tomu tak již dlouho nebude a brzy budete skutečně sloužit nám čestným občanům Evropy.

S nejvyšší úctou k Soudu (vyjímaje českou komunistickou kancelář)

Svůj Milan Řehák