Mgr. Jana Fadrná z MÚ v Blansku se podílela na únosu syna Tomáše

Vážená paní

PhDr. Jaroslava Králová,

starostka města Blanska

nám. Svobody 3 (Radnice)

678 24 BLANSKO

Vážená paní starostko,

obracím se na Vás ve věci postupu Mgr. Jany Fadrné z odboru sociálních věcí Městského úřadu v Blansku v noci ze 14. na 15. prosince 2003, kdy se tato paní podílela na únosu mého staršího syna Tomáše z Blanska do Prahy a napomáhala policii v jejím protizákonném jednání, které bylo na první i druhý pohled v příkrém rozporu nejen s platným Zákonem o rodině a předpisy s ním souvisejícími, ale především se zájmy dítěte, které má tato paní ve služební náplni chránit a zabezpečovat.

Se synem Tomášem jsem se vydal navštívit své rodiče v Blansku a společně jsme tam prožili naprosto klidný a spokojený víkend, kdy štěstí dítěte může dosvědčit řada věrohodných svědků, kteří nás spolu buďto viděli nebo s námi dokonce strávili nějaký čas (jako např. můj spolužák Hynek Grunwald se svou rodinou). Tomáš navštívil dle svého vlastního přání Brno, kde na předvánočním trhu dostal několik dárků, které si sám vybral a zářil spokojeností.

Protože bylo zjevné, že nestihneme celý program, který jsem naplánoval a že se tudíž opozdíme s návratem do místa jeho trvalého bydliště, poslal jsem jeho matce zprávu SMS o návratu druhého dne ráno.

Při návratu z Brna domů (tedy k prarodičům Tomáše) nás zadržela policie před vchodem do domu s tím, že bylo po Tomášovi vyhlášeno celostátní pátrání. To iniciovala psychotická matka Tomáše, která od rozvodu nedělá nic jiného než přemýšlí, jak mě dostat za mříže, což se jí stalo jedinou životní náplní a posláním. Pátrání vyhlásilo OSZ na Praze 9, které má se mnou letité nevyřízené účty především s ohledem na jejich několikrát veřejně prokázanou hloupost a nekompetentnost, což o tamním obvodním soudu platí jakbysmet. Tamní justiční chudinky zavětřily toužebně očekávanou šanci k odplatě. Je jistě velmi smutné, že jim v této špinavosti ochotně napomáhali i mnozí hlupáci z města, kde jsem vyrostl a ke kterému mám vřelý osobní vztah, tedy z Blanska.

V okamžiku, kdy jsme byli zadrženi policií, byl Tomáš překvapen stejně jako já, co se vlastně děje. O žádnou pomoc nikoho nežádal a žádnou taky nepotřeboval, byl v bezpečí a rodinném pohodlí u svého otce a jeho rodičů. Pokud pí Fadrná tvrdí, že ji dítě požádalo o pomoc, drze lže a činí tak především z pochopitelného strachu z trestní odpovědnosti za svoje tehdejší chování. Takovou údajnou „žádost o pomoc“ lze velmi efektivně přirovnat například k situaci, kdy český národ „požádal o ochranu“ vůdce německé říše v březnu 1939 anebo kdy československý lid o 30 let později „požádal o zákrok“ bratrské spojenecké armády.

Po příjezdu na policii (v Blansku) byl Tomáš ode mne oddělen a přestože bylo policii vysvětlení neprodleně podáno včetně upozornění, že Tomáš trpí diagnostikovaným syndromem zavrženého rodiče a včetně přesvědčivých důkazů, že se vracíme příštího dne ráno do Prahy, byl proveden jeho výslech a následný noční převoz do Prahy, přičemž je zřejmé, že i člověk bez vzdělání vidí, že takovéto jednání je v příkrém rozporu se zájmy dítěte, které mohlo v klidu přespat v rodinném pohodlí u svých prarodičů a v klidu odjet do Prahy vlakem následující ráno.

V průběhu výslechu se policie – a to už za pomoci pí Fadrné .- snažila z Tomáše vymáčknout odpovědi, které chtěla slyšet, tedy především že byl unesen a že v Blansku byl proti své vůli, což je jednak holý nesmysl, jednak skutečnost právně i lidsky zcela irelevantní, neboť nezletilé dítě, zvláště pak s touto diagnostikou, nemůže rozhodovat o tom, zda chtělo či nechtělo být s jedním z rodičů, nota bene pokud o tom pravomocně rozhodl soud.

Povinností pí Fadrné bylo vystupovat v zájmu dítěte, a to za všech okolností a proti všem, kteří tyto zájmy narušovali. Takovou osobou byla především matka dítěte, která celou akci ziniciovala z těch nejnižších pohnutek, které lze v lidské povaze nalézti, a to zcela bez ohledu na zájem a zdraví dítěte. Dále zájmy dítěte hrubě porušovala policie, i když se řídila příkazem státní zástupkyně Vycpálkové, což pro policii může být vysvětlením, nikoliv však omluvou, protože i policajt by měl být soudným člověkem a měl by být schopen tudíž rozeznat nezákonnost takového příkazu a odmítnout jej splnit. Vinu policie ale zatím ponechám stranou, bude ostatně předmětem samostatného vyšetřování inspekce ministerstva vnitra.

Paní magistra Fadrná nejen že tyto zájmy dítěte nijak nehájila, ale ještě se aktivně přidala k těm, kteří je hrubě porušovali, tedy k policajtům, kteří prováděli výslech Tomáše. Napomáhala jim ždímat z dítěte odpovědi, které by samo nikdy dobrovolně neřeklo a tudíž se aktivně podílela na jeho psychickém týrání. Její povinností přitom bylo policii na nezákonnost a nesmyslnost takového jednání důrazně upozornit a žádat okamžitý návrat dítěte do rodinného prostředí jeho prarodičů, což bylo jediným správným řešením dané situace.

Jednáním paní Fadrné, která se přidala k protizákonnému chování policie a státního zastupitelství (na Praze 9), byly způsobeny nedozírné škody především v psychice dítěte, které na vlastní oči vidělo nejen to, že otce odvádějí spoutaného do vězení, ale především to, že zatímco matka tři roky zcela beztrestně porušovala opatření soudu o předávání dětí, otce odvádějí do vazby za to, že synovi nakoupil na předvánočním trhu dárky.

Pí Fadrná se tak hrubě zpronevěřila svému poslání dbát o zdravý vývoj dětí a za všech okolností chránit jejich zájmy, a proto jsem pevně přesvědčen, že kromě trestního stíhání pro spáchání několika trestných činů (napomáhání únosu, ohrožování mravní výchovy mládeže, neoznámení trestného činu) je zcela na místě s ní okamžitě rozvázat pracovní poměr , a to podle § 53 Zákoníku práce, hovořícím o hrubém porušení pracovních povinností.

Její přistup k ochraně dětí je symptomem zcela bezcitného neokomunistického a ryze feministického přístupu k právům dítěte, které nemá nárok na otce a jeho podíl na výchově a které je bezvládnou hříčkou v rukou všemocné matky, jíž státní orgány pouze tiše, nebo i hlasitě přizvukují, namísto aby zajistily dodržování platného Zákona o rodině. Její postoje jsou ztělesněním komunistického pohledu na rodinu a státních zásahů do ní. Domnívám se, že na takových lidech rodinná politika demokratického státu stát nemůže a nesmí.

Závěrem bych Vás, paní starostko, rád požádal o osobní dohled nad vyšetřením tohoto případu a zvláště pak potrestáním viníků, mezi něž pí Fadrná rozhodně patří.

Pro Vaši informaci dále uvádím, že s tímto případem bylo dne 21. června t.r. seznámeno Parlamentní shromáždění Rady Evropy, jehož nevole nad brutálním postupem českých státních struktur vůči otci a psychicky narušenému dítěti byla zcela spontánní a o jehož nápravu se zasadil sám Komisař Rady Evropy pro lidská práva pan Alváro Gil-Robles.

Dále Vám pro informaci posílám i dopis, který byl jako odpověď zaslán pí Fadrné na Městský úřad do Blanska, a to dnešního dne.

S úctou

Ing. Jiří Fiala

otec Tomáše

Příl.: - Dopis Městskému úřadu v Blansku, pí Mgr. Janě Fadrné, ze dne 5. srpna t.r.

V Košíku, dne 6. srpna 2004