Dobrý den pane Jaroslave Spurný,

po přečtení Vašeho článku v Respektu - 33/04 se mi téměř zastavil dech. Máte nezadatelné právo hájit a vychvalovat koho chcete, takový je nakonec princip demokracie a svobody slova. Přes všechna tato Vaše práva ale také máte povinnosti a odpovědnost za svá vyřčená / napsaná slova.

Jako běžný občan se můžete mýlit a uvádět i nakonec nepravdu, ale jako veřejně píšící autor jste ve zcela jiné situaci a máte povinnost informace ověřovat a psát také pravdu, pokud ovšem nejste někým placen za účelové psaní lží a za účelovou manipulaci s širší veřejností.

Vaše pochybení je velmi, ale velmi tristní. Žádný normální, slušný a mravní člověk, zvláště údajně nábožensky orientovaný, nemůže být v koalici, které předsedá rychlokvašný fašizující karierista, schopný pro koryto udělat bez nejmenších skrupulí cokoliv, včetně dosazování předlistopadových komunistických totalitních kádrů do velmi významných státních funkcí. (Pavel Přibyl ve 25 letech velitel Pohotovostních pluků SNB, které mlátily v 89 občany na pokojných demonstracích, Miroslav Borník, který Pavlem Přibylem dovezené občany z demonstrací ve vyšetřovnách SNB vyslýchal a další předlistopadoví výtečníci).

Že Bublan bude stejný výtečník jako většina chartistů a současných politiků je víc než zřejmé a jeho počínání a vykrucování například v kauze Vladimír Hučín, je víc než výmluvné. Na Internetu a i zrovna v komentářích v Respektu je o něm napsáno hodně. Tyto informace jistě máte, ani trochu o tom nepochybuji a pak Vaše závěry a smysl Vašeho článku je hodně podezřelý, podivný a zavdává k mnoha dohadům. Nerad bych Vás podezíral a ani to nebudu nijak teď pojmenovávat, ale je to Vaše dílo ...

Protože veřejně publikujete, tak pochopitelně i já toto budu věřejně publikovat.

-----

S pozdravem,

Robin Hájek

Podpora pro Františka Bublana

Na vnitro přichází „český Gauck“ a nese změnu k lepšímu

Zdálo se to jako příliš dobrá zpráva, než aby mohla být pravdivá. V nové vládě se ministrem vnitra nestal ani předlistopadový bachař, ani řadový poslanec, ani bezbarvý úředník – namísto toho premiér Gross ukázal na muže s tou nejlepší pověstí. Nestraník, signatář Charty 77 a poslední tři roky ředitel civilní rozvědky František Bublan je ten správný muž, který by mohl obnovit důvěryhodnost policie i celého resortu.

Jediný si nezadal

Nad životopisem Františka Bublana napadá jedno jméno: Joachim Gauck, východoněmecký pastor, jenž se neohnul před tamními komunisty a později stanul v čele úřadu, který zpřístupňuje svazky tajné policie Stasi. Pravda, František Bublan je v 54 letech o něco mladší než Gauck a nevystudoval evangelickou, ale katolickou teologii, zato s materiály bývalé StB se po listopadu setkával víc než dost – od roku 1991 pracoval v demokratické kontrarozvědce, dnešní BIS.
Tajnými službami prošel František Bublan bez újmy na cti. Nejdříve se věnoval náboženským sektám, v druhé polovině devadesátých let byl zástupcem ředitele brněnské expozitury BIS (jedné z mála, které se vyhnuly skandály a vnitřní spory), tři roky pracoval jako šéf zahraniční sekce BIS. Do chvíle, než Bublan přestoupil do rozvědky, lze o něm v médiích najít jedinou zmínku. Figuruje na seznamu jedenaosmdesáti osobností, jež v roce 2000 podepsaly protest proti návrhu volebního zákona prosazovaného ČSSD a ODS, který by pomocí účelového způsobu přepočítávání hlasů vyřadil ze hry menší strany.
Jako šéf rozvědky se Bublan nebál dávat rozhovory tisku a v době teroristických útoků proti Západu mluví o možných rizicích klidně, věcně a rozvážně. Šéfové ostatních českých služeb takto otevření zdaleka nejsou a nebyli, Bublanovi předchůdci v rozvědce nedávali rozhovory vůbec. Zároveň byl František Bublan prvním ředitelem špionáže, s jehož jménem se nespojuje žádný skandál. Polistopadový šéf rozvědky Radovan Procházka způsobil diplomatický konflikt, když ve zprávě pro vládu počátkem 90. let tvrdil, že devatenáct z dvaceti bezpečnostních rizik hrozí Čechům z Německa. V éře jeho nástupce Oldřicha Černého se provalila aféra s rozvědčíkem Vágnerem, který před svým vysazením do Moskvy spáchal nehodu v opilosti – a tajné služby mu pak za podezřelých okolností zachraňovaly řidičský průkaz. A na jmenovacím dekretu dalšího ředitele, Petra Zemana, ulpěla nepříjemná pachuť: křeslo v rozvědce si podle všeho vysloužil jako odměnu za to, že sociálním demokratům vynášel informace z předchozího působiště v BIS.

Proti Falkonu, proti Věře

Samozřejmě může leckoho napadnout, zda se Bublan nedostal tak vysoko proto, že nikomu nevadil a nepřekážel – a zda si ho Stanislav Gross nevybírá jako neškodnou figurku. Nezdá se. A nejen kvůli minulosti chartisty, ale i kvůli Bublanově počínání v rozvědce.
Jeho úřad se několikrát postavil proti záměrům politiků. Nedoporučil například prodej stomiliardového ruského dluhu firmě Falkon nebo vývoz radarů Věra do Číny. Takto se do konfliktu s politiky občas dostávají tajné služby všude na Západě. A jen ve výjimečných případech šéfové špionáže podávají demisi, pokud vlády na jejich doporučení nedají. Ani tady proto nelze Bublanovi vytýkat nedostatek profesionality – ostatně, v případě radarů nakonec vláda změnila názor a vývoz dodatečně zastavila.
Premiér Gross svůj výběr vysvětlil takto: „Věřím, že František Bublan dokáže svou osobní integritou prosazovat morálku v rámci všech bezpečnostních struktur, že bude důsledný při vymáhání práva.“ To jsou dobrá slova, k nimž lze dodat ještě jeden důvod. Nestraník Bublan, který opakovaně ujišťuje, že o politickou kariéru nemá zájem a že svůj úkol bere jen na dva roky, dává premiérovi jistotu, že mu na vnitru nevyroste konkurent – tak jako se v resortu obrany stal populární politik z někdejšího vojáka Jaroslava Tvrdíka.
Pevnou osobní integritu a důslednost bude František Bublan potřebovat. Pokud říká, že přebírá resort v dobrém stavu, pak to může myslet jedině jako zdvořilostní frázi. Policie je v potížích a vnitro nutně potřebovalo změnu.

Vyměnit prezidenta Koláře

Za Grossovy éry na vnitru poklesla důvěra v policii na polovinu – dnes jí věří čtvrtina občanů. Skoro sedmdesát procent lidí si myslí, že policie je zkorumpovaná. Stejné názory avizují představitelé opozice z ODS.
Jistě, snad je to přehnaný dojem z mediálních zpráv. Nikdo (bohužel ani opozice) zatím nezpracoval skutečnou analýzu stavu policie. Jenže jednotlivých zpráv je skutečně hodně. Někdy snad policie odkládá případ z neschopnosti, jindy to vypadá na vyložené zametání pod koberec. Minulý týden bylo odloženo vyšetřování na sto honů páchnoucí zakázky na stavbu dálnice D 47, kterou vláda Miloše Zemana zadala bez výběrového řízení a za předraženou cenu. Důkazy o korupci se prý nenašly, policie ale ani nezveřejnila okolnosti vyšetřování. Není za tím spíš nechuť pálit si prsty s dodnes aktivními politiky? Nedávno Respekt popsal, jak také může probíhat vyšetřování citlivých případů: už půl roku policie tvrdí, že zkoumá anonymní udání na údajně uplacenou zakázku, kterou úřad ministra zemědělství Palase přidělil německé softwarové firmě. Ve skutečnosti však policie za půl roku „vyšetřování“ nevyslechla nikoho, dokonce si ani nevyžádala podezřelou smlouvu. Jak potom věřit zprávám typu „případ se odkládá pro nedostatek důkazů“?
František Bublan chce začít s důkladnou analýzou, což je nutný první krok. Problém Grossova vnitra však byl v tom, že v něm přestal platit princip zodpovědnosti: za průšvihy se málokomu něco stalo, okresní šéfové byli nejčastěji přeloženi na podobnou funkci do jiného okresu. Nový ministr by proto měl konečně vyměnit alibistického policejního prezidenta Jiřího Koláře.
V doporučeních by se dalo pokračovat. Dnešní ministerská inspekce je složena z bývalých policistů – bylo by patrně lepší, kdyby byla postavena znovu a podléhala jinému resortu (zřejmě ministerstvu spravedlnosti), jak to navrhuje opozice i někteří senátoři vládní koalice. František Bublan by měl také vrátit pravomoci a význam Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který má nejlepší výsledky v odhalování gangsterských mafií, ale za Grossovy éry byl nepochopitelně potlačen.

Rizika jsou jasná

„Upozorňuji, že jsem nestraník, mám často jiné názory než většina, a nemíním se nijak měnit. Důležitý je pro mě resort, nikoli funkce,“ řekl František Bublan, když se představoval vedení ČSSD. Právě kvůli těmto slovům budí jeho příchod naděje.
Pokud bude Bublan tak otevřený vůči veřejnosti, jako byl na rozvědce, mohl by jeho příklad inspirovat i mnoho policistů. Ti by totiž neměli svou práci a výsledky vysvětlovat jen nadřízeným, ale také veřejnosti a neschovávat se za omletou výmluvu, že „na případ je uvaleno embargo, aby nebylo ohroženo vyšetřování“.
František Bublan nepůsobí rozhodně. Jedna věc jej ale od současného vedení policejního sboru odlišuje. Zatímco oni byli v opatrnost a poslušnost za minulého režimu vycvičeni a nezměnili se, on projevil odvahu už při podpisu Charty 77. A stejnou odvahu projevil, když šel dělat šéfa rozvědky. Přecházel do zaběhlého úřadu, který neznal, přetáhl však do něj nové lidi a práce rozvědky je dnes neformálně ceněna spojenci, její zprávy jsou podle dostupných informací velmi seriózní. Totéž by se mohlo povést Bublanovi na vnitru, zejména v policii.
Jeho rizika jsou jasná. Při velkých personálních otřesech může rychle narazit u premiéra Grosse (na druhou stranu Bublan nemá co ztratit – zato pro Grosse by bylo špatné vysvědčení, kdyby mu z vlády předčasně rezignoval muž, jehož tak chválil pro morální integritu). Bude se potýkat se vzdorem a soudružstvím policistů, kteří se bránili větším změnám už za Rumla, stojí proti němu policejní zákon, podle jehož litery je obtížné se zbavit nevýkonných lidí, bude čelit vlivu podnikatelů, kterým hrozí policejní šetření a kteří mu dosud dokázali pomocí různého přítelíčkování se s politiky a policisty odolávat. František Bublan však budí velké naděje a očekávání. Mohl by to dokázat a naše sympatie jsou na jeho straně.

Autor: Jaroslav Spurný