Pochybná oslava 90-tých narozenin Tomáše Bati jn. na Pražském hradě

Pochybná oslava 90-tých narozenin Tomáše Bati jn. na Pražském hradě

Jan Šinágl

Za normálních okolností by to byl jistě důvod k oslavě. Slušní lidé by se jistě s hrdostí a pýchou připojili k těm asi 600-stům gratulantům. Kdo sledoval reprízu pořadu na ČT 2 ve středu 15.září 2004 s názvem „Vznik a pád království ševců“, musí si položit otázku, co se děje v naší a s naší společnosti? Jak může být  schopna v takové míře a na takovém místě slavit úctyhodné narozeniny člověka o jehož úctyhodnosti a úctyhodnosti jeho maminky lze důvodně a prokazatelně pochybovat? Co si myslet o účastnících slavnostního večera na Pražském Hradě? Neinformovanost, naivita, schizofrenie, pokrytectví, bezcharakternost, malost, či ukázka dekadence hodnot, otupělosti a lhostejnosti z prostředí, ve které účastníci žijí, ve kterém se pohybují, jednají a myslí? Asi od každého trochu?  

Tomáš Baťa jn. a jeho maminka paní Marie Baťová, svými vlastnoručními podpisy stvrdili, že souhlasí se zněním závěti Tomáše Baťi sn., aby majetek firmy Baťa byl převeden do rukou Jana Antonína Baťi, s tím, že do roka vyplatí oběma 50 milionů Kč. Jan A. Baťa potvrdil svým podpisem a dodatkem „souhlasím a kupuji“, později doplnil „souhlasim a koupil“. Tím dědictví vstoupilo právně v platnost. Tomáš Baťa jn. i jeho maminka písemně potvrdili svůj souhlas. Originály dokumentů byly televizí ukázány.

Tomáš Baťa sn. nebudoval hodnoty pro sebe, ale především pro společnost. Vybral si proto svého nevlastního bratra jako svého pokračovatele, protože znal jeho charakter a schopnosti, které mu zaručovaly pokračovaní jeho díla a realizaci jeho myšlenek. Měl pravdu. Jan Antonín Baťa to dokazoval a  dokázal. Statistika z doby těsně před II.sv.válkou: Tomáš Baťa sn. ovládal 24 podniků, Jan Baťa zvýšil jejich počet na 120! Počet prodejen zvýšil z 1000 na 6000! Počet zaměstnanců z 6000 na 105 tisíc! Co Tomáš Baťa založil – dovedl Jan Baťa k dokonalosti! Zkvalitňoval neustále velkorysý sociální a vzdělávací program, expandoval na celém světě. Budoval Zlín cíleně jako kulturní centrum.

Firma Baťa věnovala 30 milionů Kč na podporu mobilizace. Celou válku podporovala exil a různá protinacistická hnutí. Později i hnutí proti Benešovi. Po osobních zkušenostech ztratil Jan Baťa k Benešovi důvěru. Beneš pomohl založit stát a přispěl k jeho funkčnosti. Potom už jeho snahy končily katastrofami. Není divu, že mu PS-PČR s pomocí komunistů a jejich dědiců poděkovala zákonem – zasloužil se o stát. Prezident Beneš se zasloužil ne o blaho státu, ale o nástup a blaho komunistů! Jan Baťa nikdy nebyl kolaborantem a nepatřil nikdy na tzv. „černou listinu“ lidí, kteří podporují nacisty. Byl v těžké situaci, hledal a našel cestu jak zachránit továrnu, lidi a pomáhat národu. To nebylo možné bez vyloučení jakéhokoliv kontaktu s tzv. Třetí říší.

Benešovými dekrety byly Baťovy závody ve Zlíně znárodněny a právoplatnému majiteli náleželo odstupné ve stamilionech Kč. Komunistům i prezidentu Benešovi se hodilo, aby Jan Baťa zůstal „kolaborantem“ a nemuseli mu vyplatit náhradu za znárodnění jeho majetku. Těsně po válce ještě stačili ředitelé Baťových závodů vyvrátit před soudem lži o údajném kolaborantství Jana Baťi. Později už před zmanipulovaným soudem nebylo možné zabránit politické objednávce na odsouzení Jana Baťi - a to ještě Československo patřilo mezi demokratické země!. Byl odsouzen na 15 let těžkého žaláře a ztrátě veškerého majetku! Američané po válce vedli diplomatická jednání o škrtnutí jména Jana Baťi z tzv. „černé listiny“. Beneš a jeho okolí tomu zabránilo. V roce 1994 USA oficiálně sdělily – Jan Antonín Baťa nebyl nikdy aktivně účasten na kolaboraci s nepřítelem!

O majetek v zahraničí se soudil Jan Baťa a Tomáš Baťa jn. s jeho maminkou paní Marií Baťovou, léta u amerických soudů. Komunisté v Československu, mezitím už u moci, museli zvážit co je pro ně výhodnější. V podstatě došlo k dohodě – my vám pomůžeme vyhrát v USA váš soud a vy nám ponecháte bez náhrady váš majetek v Československu. Z archivů prostě nedodaly důkazy jasně svědčící ve prospěch Jana Antonína Baťi, právoplatného a jediného dědice majetku! 

Když se známý americký politik a signatář Charty OSN pan Stassen vypravil do zlínských archivů zvědět pravdu – komunisté ho nemohli odmítnout vzhledem k jeho pověsti a uznávanosti celým světem – dali mu k nahlédnutí již patříčně „připravené“ dokumenty. Část dokumentů mu vydali, část upravili, či nevydali. Dokumenty byly pochopitelně dlouhá léta nepřístupné.

Kdo chce poznat ještě více o této tragické pravdě a tragédii skvělého člověka a vlastence Jana Antonína Baťi, doporučuji tyto dvě knihy. První „Sága o životě a smrti Jana Baťi a jeho bratra Tomáše“, od Miroslava Ivanova (nakl. LÍPA, Vizovice 2000). Druhá právě vyšla „Svět porozumí – příběh krále bot Jana Antonína Bati“ od brazilského spisovatele F.M.Arcanja (Marek Belza 2004).

Jan Antonín Baťa zemřel v roce 1965 v Brazilii, kde vybudoval města, továrny a dal tisícům lidem práci, rodnou zemí zapomenut... Dodnes na něho lidé v Brazílii s láskou vzpomínají. Nebyl rehabilitován. Brazílie ho navrhla na nositele Nobelovy ceny. Na Pražském Hradu své narozeniny nikdy neslavil… Česká republika dluží panu Janu Antonínu Baťovi udělení nejvyššího státního vyznamenání! K rukám prezidenta České republiky pana Václava Klause podám návrh k jeho udělení!

Pane Jane, smým-li Vás tak oslovit, jak moc by jsme dnes Vás, Vaše vize, schopnosti a osobnost potřebovali. Omlouvám se Vám ve jménu všech slušných občanů České republiky, za všechna příkoří Vám Vaší milovanou vlastí způsobená, pro kterou jste toho tolik vykonal a vytrpěl. Vlast na Vás nezapomněla a nezapomene!

Velká čest a velká úcta Vaši památce a Vašemu dílu!

PRAVDA JE DCEROU ČASU