Dopis z vezení

=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=

Odesílatel: frank_baychek <frank_baychek@yahoo.com.au>

Příjemce: d-cr@yahoogroups.com <d-cr@yahoogroups.com>

Předmět: [d-cr] Dopis z vezení

Datum: 23. ledna 2005, 00.36.29

Soubory: <none>

--====----====----====----====----====----====----====----====----====----===--

Marcela Cechová, Yeppoon, Queensland, 4703, Australia

Ve vezení v Plzni sedi clovek, který nikoho nezabil, nikomu neublizil, nic neukradl ani nikoho neobelhal. Pise se rok 2005, uz patnáctý od chvíle, kdy pravda a láska mela dle prohlásení pomazaných hlav oficiálne napravit nespravedlivosti napáchané komunismem a začít lépe, jinak, nebot nejsme jako oni a za minulostí jsme udelali tlustou cáru. Uz není politických veznů, ríkali nám, uz tě zádný politický pohlavár nemůze dostat za mrize jen proto, ze jsi mu nepohodlný a ohrozuješ jeho kariéru. Cesko je konecne zase právní stát.

Jen kdyby to tak byla pravda ! Bohužel to ale pravda není a tak Havlova a dnes Klausova republika nejenže nevyházela komunistické soudce, právníky a politiky, ale stále jim nechává volnou ruku, aby odsuzovali a posílali do vezení politicky nepohodlné lidi, kterí mají tolik obcanské odvahy aby se postavili jejich komunistické ideologii a manýrám. Nevím kolik sluných lidí dnes obývá Ceské kriminály, moc se o tom v mediích nepíse, ono taky kdo by chtel riskovat - politická síla komunistů je dnes znásobena i silou financní, mají na to, aby ustvali a znicili kazdého, kdo je jim nepohodlný. To jim tatícek Havel za dobu své vlády umoznil a tatíček Klaus na tom rozhodne nic menit nebude. Takze se obcan, pokud se aspoń trochu zajímá a neutápí mozek v pivu, můze náhodou dozvedet, ze byl a je nespravedlive odsouzen a sikanován jakýsi V. Hucín. To totiz bylo extra velké právní svinstvo, které se jen tak nedalo ututlat. Jinak se toho ale o politických vezních nasí demokratické vlasti moc nedovíte. Kdyby mi byla vánocní posta nedonesla dopis z plzenské veznice, mohla bych si stejne tak jako jiní myslet, ze Hucín je jediný politický vezen dnesního takzvane spravedlivého systému, panujícího v Cechách. Mohla bych si ríci : Hm, jeden jediný nevine odsouzený z dvaceti milionů obcanů , nu je to ostudné, ale je to nedopatrení, které se dá rychle napravit. Jenomze Hucín zdaleka jediným není, jsou jich mozná desítky ci stovky a verejnost nic neví, tak jako mnozí Nemci za Hitlera nevedeli o existenci koncentracních táborů. Prostě to není nedopatření, ale zlý úmysl. Dnes už se celkem otevřeně mluví o tom, že Česká republika není právní stát, že tam vládne bezpráví stejné jako za komunistické éry.

Nespravedlivě vězněný z Plzně, který mi napsal, má jméno. Jmenuje se Miloš Demeter. Myslím, že musí být velice zoufalý, když se se svým trápením svěřil zcela cizímu člověku, který navíc žije na druhém konci světa a absolutně nemá žádné vlivné kontakty, pomocí nichž by mohl změnit nespravedlnost na něm páchanou. Ne nadarmo se praví, že tonoucí se i stébla chytá. Opravdu nemohu panu Demeterovi dát víc než to stéblo, ale považuji za svoji lidskou povinnost nepokrčit rameny nad jeho osudem. Proto vám předkládám Demeterův příběh. Snad některý z čtenářů bude moci pro Demetera udělat víc.

Zločinci ve státní správě

Po sametové revoluci, píše Miloš Demeter, jsem pracoval v OF. Protože jsem nesouhlasil s některými praktikami OF, společně s Jiřím Gruntorádem ( vydavatel Libri prohibiti) jsme z OF vystoupili. V roce 1996 jsme se ale znovu začali scházet a připojili se k Dr. Tomínovi, který v té době pracoval jako poradce poslance Grosse. Zjistili jsme ale, že jsme sledováni, získal jsem materiály, které naše sledování potvrdily. Chtěl jsem poukázat na to, že z takových začátků se vytváří policejní stát. V roce 97 a 98 se začalo hovořit o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, konkrétně na Moravě, nejvíc v Olomouci a v Brně. Byl proto ustanoven zvláštní tým lidí, kteří měli těmto zločinům bránit. Tým měl jméno Morava. Stalo se však, že v okamžiku, kdy skupina Morava zločince odhalila, najednou přišel zvláštní rozkaz, jímž byla Morava rozpuštěna a nahrazena skupinami Beskyd a Alfa, které všechny nálezy Moravy stornovaly. Měl jsem dost dokumentů o takovém zametání stop a tak jsem s nimi vystoupil v televizním pořadu Na vlastní oči. Co se dělo potom je jako zlý sen. Stál jsem proti celé mašinérii, museli se mne zbavit, udělat ze mne kriminálníka. Povedlo se jim to zcela profesionálně.

Kriminálníkem snadno a rychle

Jak to udělali? Poštou mi přišlo sdělení, že jsem obviněn z trestného činu podvodu. Iniciátory byli manželé z Prostějova, oba dva s bohatou kriminální minulostí. Přirozeně, že jsem se okamžitě odvolal a žádal o vysvětlení, ale nikdo z oficiálních činitelů se neobtěžoval mi odpovědět, vyslechnout mne do protokolu či snad dokonce podat nějaké vysvětlení. Prostě se nic nedělo. šel jsem na policii, ale tam mne vyslýchali bez přítomnosti advokáta a také bez přítomnosti svědků. Nakonec si mne předvolali k výslechu, ale zároveň mne seznámili s výsledky vyšetřování. Paní vyšetřovatelka si byla jista, že spis uzavře a vůbec nereagovala na návrhy dalších důkazů a svědků mé neviny.

Můj spis byl předán Městskému státnímu zastupitelství v Brně a obžalobě předsedala JUDr Bibiana Holubová. Na tuto dámu jsem v minulosti podal řadu stížností ve věcech krytí zločinu. Moje stížnost na její podpojatost a zaujatost byla však zamítnuta.

Hlavní přelíčení byl ryze inkviziční proces. Přečtena obžaloba, pak přistoupili svědci obžaloby. Jeden po druhém vypověděli, že o žádném mém provinění nevědí a kdyby bylo k němu došlo, určitě by si toho byli všimli. Ke druhému bodu obžaloby bylo konstatováno, že vyslechnutá svědkyně obžaloby vypovídá stejně jako vypověděla v protokolu. Ten zmíněný protokol ovšem nebyl adresován proti mně, ale proti mému otci, který zemřel v roce 1980. Svědkyně se zaplétala do výpovědi, takže Dr. Holubová urychleně přikročila k projednávání třetího, posledního bodu obžaloby. Nenechala mne vypovědět, protože věděla,že to, co dělá, je naprosto nezákoné. Jednalo se o události v obci Drozdovice, kde mělo dojít k nějakému jednání a svědkyně obžaloby vypověděla, že se od ní z bytu několikrát odvážely nějaké věci atd. Žaloba však nebyla podložena žádnými důkazy, policie ani neprohlédla udané místo činu. Při hlavním líčení jsem se na svědkyni obrátil se žádostí, aby podrobně popsala, co se vlastně v oné obci Drozdovice dělo. Odpověděla, že v obžalobě je chyba, že nikdy nic o žádných Drozdovicích do výpovědi neuváděla. Předsedkyně líčení odmítla svědeckou výpověď zaprotokolovat. Ačkoliv JUDr Holubová padělala protokol o hlavním líčení, ačkoliv v žádném za tří bodů obžaloby nebyla má vina prokázána , přesto jsem byl uznán vinným a odsouzený ke třem letům žaláře.

Z nemocnice do věznice

Přirozeně jsem se opět odvolal. Byl jsem v té době v nemocnici se zlomeninou patních kostí a Krajskému soudu jsem poslal lékařskou zprávu se žádostí, že odvolacímu řízení chci být přítomen. Nikdo na můj dopis nereagoval a řízení proběhlo bez mojí přítomnosti. Odvolání bylo zamítnuto, rovnou z nemocnice mne odvezli za mříže. Podal jsem stížnost na nezákonný postup k Ústavnímu soudu. Městský soud však poslal k posouzení jen torzo mého spisu, zbytek se ´ł ztratilł jak bývá v této zemi zvykem. Ústavní soud neměl z čeho rozhodnout a já zůstal ve vězení.

Nevzdal jsem se. Po dohodě s inspekcí ministra spravedlnosti jsem podal trestní oznámení na p ředsedkyni soudu. Podání jsem adresoval Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně. Čekal jsem dva měsíce, odpověď žádná. Učinil jsem dotaz odpověď žádná. Další dva dopisy jsem adresoval nejvyšší státní zástupkyni JUDr Benešové. Odpověď žádná. Člověk sedící ve vězení nemůže běhat po úřadech aby se domohl svého práva a tak jsem nakonec vyslal svého advokáta. Hle, co zjistil : na podatelně Nejvyššího státního zastupitelství byly všechny moje dopisy evidované, ale nikde nebyly k najití. Mého advokáta odkázali na jakéhosi JUDr Potoczka, který také nikde moje dopisy nenašel a zjistil, že se ztratily i některé důležité materiály z mého spisu. Pan Dr. Potoczek projevil upřímnou lítost a mému advokátu řekl, že je v úřadu krátce, že před ním tam pracovala paní, která už tam ale nepracuje. Byl ohromně vstřícný, napsal mi dokonce omluvný dopis a slíbil celou věc přešetřit. Takže teď dostávám dopisy, kde je vždy uvedeno, že spis byl postoupen tam a tam a výsledek žádný. Já jsem stále ve vězení a do konce trestu mi zbývá osm měsíců.

Ukradli mi všechno

Chtěl jsem bojovat proti zločinu a zatím mi ukradli všechno tři roky života i víru ve spravedlnost. Jsem jen rád, že se toho nedožila moje maminka, Zemřela během mého věznění a to právě 17 listopadu, kdy v televizi ukazovali záběry z roku 1989. Když mne viděla na obrazovce, řekla : Hele, to je náš Miloš, chytila sousedku za ruku a zemřela. To byla její poslední slova dozvěděl jsem se to ze sousedčina dopisu, který přišel po maminčině pohřbu. Přestože jsem měl trvalé bydliště u maminky, obecní úřad mi nepodal oznámení o jejím skonu. Zato si ale Obecní úřad velice pospíšil s vyklizením bytu a s jeho pronájmem jinému nájemci. Samozřejmě, že jsem se o byt soudil, měl jsem konkrétní argumenty, důkazy i svědky, ale samozřejmě vyhrál obecní úřad a já ztratil trvalé bydliště a prakticky jsem se přesvědčil jak se vyrábějí bezdomovci.

V zoufalství jsem se obrátil na Mezi národní soud. Bylo to úplně zbytečné. Vyřizovala to nějaká paní Hubálková a to tak, že to nechala ležet a za půl roku jsem dostal oznámení, že moje stížnost byla zamítnuta. Můj advokát zjistil, že moje podání vůbec nebylo předáno ani k překladu do angličtiny, jen pár měsíců leželo a pak bylo vráceno s dovětkem, že na další korespondenci nebude brán zřetel.

A tak sedím ve vězení naší české krásné vlasti, která je rájem na zemi, ale jen pro zločince a křiváky všeho druhu, nikoliv pro nevinného slušného člověka. Myslím si, že naše národní heslo o tom, že pravda vítězí by se mělo změnit na Pravda vyděsí. Nemáte také takový pocit?

Xxx

Ano, mám takový pocit, pane Demetře. Mnozí z nás se na vlastní kůži přesvědčili, že oblíbenou hrou českých úřadů, soudními orgány počínaje a vedoucími papaláši konče, je hra na kočku a myš. Občan je buď zcela ignorován, či dostane odpověď nemastnou a neslanou anebo se ztratí jeho dokumenty. Věřím ale, že stále ještě jsou i lidé, kteří neztratili lidský soucit a ochotu zastat se těch, jimž bylo nespravedlivě ublíženo. Posílám Váš dopis všem dobrým lidem na Internetu, aby pozdvihli svůj hlas. Posílám ho také našemu panu velvyslanci Pažourkovi, oficiálnímu zástupci České republiky v Austrálii, který by vahou své funkce měl možnost požadovat Vaše okamžité propuštění a nezávislé projednání Vašeho případu. Věřím, že můj dopis se neztratí tak jako ty Vaše spisy a snad jeho vyřizování nebude trvat půl roku.

Marcela Čechová