IMPRIMATUR

Jiří Paroubek

Premiérem naším bude,

stále stejnou píseň hude -

já si myslím, já vím,

já si myslím, učiním!

Vidí si však dál než na nos?

Pochybuje o tom už i tvrdý kokos,

kokos pravý, kokos český,

chápem to i my, my ženský.

Ořech nejtvrdší to jistě je -

na cestu si svou píseň zapěje:

já si myslím, já to vím,

republiku naši rájem učiním -

rájem zemským na pohled,

leč není to ni na dohled!!

Kdo as´ věří  v lživá slova?

To snad už jen ti zhora!

A my tu, obyčejní dole,

vidíme jen zpustlá pole!

Kampak jen to všechno spěje ?

Co se tady bez nás děje?

Nic pěkného na odiv....

Blby činí  z nás pozděj´, čí dřív,

myslíce si, že jsme tupé stádo,

jež plný stůl má vždycky rádo

a všichni tady v české kotlině

složili své ruce na klíně.

Ale ne, to tedy ne! Už snad brzy

uslyšíme lva silný řev,

před nímž bolšán jeden drzý

prchá, převzácný to jev,

ať navždy je jen na doslech !!!

Eva Clarová, Tábor

Imprimatur