REFERENDUM VE ŠVÝCARSKU: ZAMÍTNUTÍ VLÁDNÍHO ZÁKONA

Schengenská dohoda - trojský kůň Evropské unie. Ztrátou práva ochrany hranic by Švýcarsko ztratilo svou suverenitu. Schengenská dohoda je největší hrozbou pro suverenitu Švýcarska od doby napoleonských válek!

REFERENDUM VE ŠVÝCARSKU:
ZAMÍTNUTÍ VLÁDNÍHO ZÁKONA O PŘISTOUPENÍ ŠVÝCARSKA K SCHENGENSKÉ DOHODĚ EU!

Schengenská dohoda - trojský kůň Evropské unie

Ztrátou práva ochrany hranic by Švýcarsko ztratilo svou suverenitu

Schengenská dohoda je největší hrozbou pro suverenitu Švýcarska od doby napoleonských válek!

Co si o tom myslí:

Schweizerische volkspartei / Švýcarská strana lidová

Unité démocratique de centre / Demokratická strana středu

Cítí se lidé bezpečněji když nechají dveře svého domu otevřené? Ne? Pak tedy ani nezískají více bezpečí, když přestanou střežit hranice své vlastní země!

O nadcházejícím referendu, kterým budou Švýcaři 5.června rozhodovat, zda chtějí patřit do tzv.Schengenského prostoru, naše statečná a upřímná masmédia neutrousí ani slovo. Proč by dráždila rezignované české občany připomínkou, že pár kilometrů od našich hranic lidé, kteří se od nás liší „jen“ tím, že mají podstatně vyšší životní standard než my, mají ke všem svým výhodám ještě možnost vyjádřit své názory a prosadit je v politice?

Referendum Švýcarů o navrženém zákoně o bilaterální dohodě mezi Švýcarskem a EU není běžné a neprobíhá tak obyčejně jako jiná referenda. Jednak je významné pro samotné Švýcary, neboť přijetí tohoto zákona by znamenalo odklon od současné politiky neutrality a nezávislosti a zásadním způsobem by změnilo budoucnost Švýcarska. Jednak je trojským koněm Evropské unie, která tak zkouší udělat první krok na cestě k zničení nezávislosti Švýcarska. Toto referendum je ale i testováním toho, jaký je rozdíl mezi názory volených zástupců švýcarských občanů a názory řadových občanů. A je poučné i pro nás. Čeští občané totiž neměli možnost v referendu zjistit, co si oni sami vlastně o Schengenské dohodě myslí a neměli tak možnost porovnat názory své s názory svých volených reprezentantů. Česká republika přijala veškeré zákony Evropské unie jako jeden celek a svým ANO v květnu loňského roku jsme schválili všechny zákony Evropské unie – minulé i budoucí.

Před několika dny jsme viděli, jak velké jsou názorové rozdíly mezi volenými reprezentanty a řadovými občany ve Francii. Poté jsme viděli, že podobně i v Holandsku se názory politiků a řadových občanů liší. Švýcarské „testování“ je již třetí během týdne a zřejmě ani tam pro politiky nevyzní příliš pozitivně. Odpoví nám to však na otázku, zda volení zástupci skutečně vyjadřují zájmy občanů, které zastupují.

Občané Švýcarska mají zákonem dané dvě možnosti ohledně legislativních referend. Jednak vláda a parlament mohou přímo odhlasovat vyhlášení referenda, a nebo běží tříměsíční lhůta, během níž musí občané pro celostátní referendum získat 50 000 podpisů.

Cesta k referendu tentokrát nebyla snadná. V prosinci r. 2004 Federální vláda Švýcarska nechala projít s nevídanou rychlostí návrh zákona o bilaterální dohodě mezi Švýcarskem a EU ohledně Schengenské dohody. Pak vláda i parlament odmítly tzv. povinné referendum s jediným cílem – zabránit tomu, aby došlo k hlasování, v němž by bylo nutno pro zákon získat tzv. „dvojí většinu“, tj. většinu hlasů občanů a většinu kantonů. Poté federální vláda stanovila, na rozdíl od běžné praxe, termín, kdy je možno začít sbírat podpisy pro vypsání referenda, na 21. prosince, tj. velice rychle po rozhodnutí parlamentu, neboť tím současně „vzala“ zastáncům referenda několik dnů z jejich vymezeného období na získávání podpisů, neboť do tříměsíční lhůty se tak dostalo i období vánočních a novoročních svátků. Žádná šikana ze strany vládnoucích složek tedy nezůstala nevyužita. Jako by nám to něco připomínalo!

Naštěstí se nejednalo o tzv. naléhavé federální rozhodnutí, které získává platnost okamžikem svého přijetí. Jednalo se o normální federální zákon, a na ten se vztahuje tzv. legislativní referendum, které má odkladný účinek pro platnost zákona. Jakmile je totiž zákon, podléhající referendu, přijat oběma komorami parlamentu, je uveřejněn ve Federálním věstníku a běží lhůta 90 dní, během nichž může být žádáno referendum. Pokud je získáno 50 000 podpisů občanů během těchto 3 měsíců, referendum se stane závazným – úřady nemohou napadený zákon odvolat. Pak jeden měsíc před referendem všichni švýcarští občané dostanou ve formě publikace legislativní text a jako jeho součást veškeré námitky jak proti jeho přijetí, tak i pro přijetí. Občané se pak mohou při hlasování kvalifikovaně rozhodnout. Je-li vyšší počet hlasů proti než je počet hlasů pro nebo je-li stejný počet hlasů proti a pro, zákon je považován za neplatný a nepřijatý. V opačném případě a nebo pokud nebylo referendum vyžádáno nabude text platnosti.

Vědomi si toho, že Schengenská dohoda je od napoleonských válek dosud největší hrozbou pro suverenitu země, pustily se různé švýcarské organizace, občané a především Demokratická strana středu do získávání podpisů s velkou energií. Během třech měsíců odpůrci Schengenské dohody získali 85 000 podpisů, tj. o 50 % převýšily zákonem stanovené minimum.

Z politických stran byla proti Schengenské dohodě jen jediná politická strana - Union démocratique de centre/Schweizerische volkspartei, která má v osmičlenné vládě dva zástupce. S výjimkou této strany však panuje ve Švýcarsku na vládní a parlamentní úrovni dojemná názorová „proevropská“ shoda. Není to ale nikterak překvapující. Situace, kdy vládnoucí politické složky, které mají v zásadě i velice odlišné politické programy, zastávají stejný „proevropský“ postoj, připomíná situaci ve Francii, Německu, ve Španělsku, Polsku, Maďarsku, v České republice (u nás je v tomto směru názorově roztříštěná ODS, jinak panuje podivuhodná jednota – KSČM stejně jako většina lidovců a celá ČSSD jsou „proevropsky“ ladění), atd. Vládnoucí složky se totiž mezi sebou vždycky dokážou dohodnout.

Jak dopadlo měření sil ve Francii, kdy zase až na výjimku strany Le Pena, zostouzeného nesmyslně po celé Evropě jako extremního pravičáka, všechny vládnoucí strany, vláda i prezident byli „proevropští“, dopadlo, víme. Ukázalo se, že předpoklad, že ústy vládnoucích stran, prezidenta a premiéra mluví „lid“, není tak docela pravda, i když se nám to všechny vládnoucí složky prostřednictvím svých loajálních a zkorumpovaných masmédií snaží namluvit.

A nyní, jaké jsou argumenty Demokratické strany středu proti Schengenské dohodě?

1) Cítí se lidé bezpečněji když nechají dveře svého domu otevřené? Ne? Tak tedy ani nezískají více bezpečí, když nebudou střežit hranice své vlastní země. Ztrátou kontroly vlastních hranic totiž sníží svou bezpečnost. A přesto ti, kteří ve Švýcarsku prosazují Schengenskou dohodu a přistoupení k Evropské unii, tvrdí pravý opak. Švýcarsko dnes má mnohem menší kriminalitu než země Evropské unie, což by se však pochopitelně přistoupením k Schengenské dohodě rychle změnilo.

2) Schengenská dohoda ruší kontrolu osob na hranicích. Riziko, které tím vzniká, se má teoreticky kompenzovat kontrolami uvnitř země. Tedy – začne se tím, že se nechají zločinci vstoupit do Švýcarska, aby pak byli hledání jako jehla v kupce sena. Aby takové kontroly pak byly účinné, budou muset být neustálé, všude a ve dne i v noci. Výsledkem budou kontroly na dálnicích, zpomalující provoz a různé další kontroly, jejichž oběťmi budou především slušní řadoví občané. Pochopitelně, že kvůli tomu se bude muset značně posílit stav policie v rámci kantonů. Protože do země budou mít volný a nekontrolovatelný vstup zločinci a osoby žijící v ilegalitě, zvýší se tím nepochybně kriminalita v celé zemi. Také se zvýší počet lidí pracujících na černo a tím se zvýší i nezaměstnanost. Žádná členská země nezískala přistoupením k Schengenské dohodě větší bezpečnost a ve všech zemích Schengenské dohody je kriminality vyšší než ve Švýcarsku. To je důkazem toho, že nic není účinnějšího než kontrola na hranicích. Není jasné, proč by si Švýcarsko mělo nechat vnutit 500 stránek Schengenské dohody jen proto, aby mělo přístup k Informačnímu systému Schengenu – na to by stačilo uzavřít s Evropskou unií jednoduchou dohodu o policejní spolupráci.

3) V problematice poskytování azylu to nepřinese ani žádné finanční úspory. Příkladem je Německo, členská země Schengenské dohody. Dohoda z Dublinu umožňuje vrátit žadatele o azyl do země, kde již byl předtím zaregistrován. Podle oficiální statistiky v rámci této dohody Německo v r. 2004 přesunulo 2 765 osob, žádajících o azyl, zpět do členských zemí Schengenské dohody, kde žadatelé byli již dříve zaregistrováni. V rámci stejné dohody Německo přijalo 2 681 uprchlíků, žádajících původně o azyl v jiných členských zemích Schengenské dohody. Výsledek spočítáme rychle: 2 765 méně 2681 – a výsledkem je „čistý zisk“ 84 osob, žádajících o azyl v Německu. Tedy v rámci této ohromné byrokracie Evropské unie se 32 úředníků na plný úvazek zabývalo 2765 + 2681, tj. 13 999 žádostmi o azyl, aby se v konečném výsledku dopracovala k 84 žadatelům, jimž se budou dále věnovat. 84 děleno 32 je 2,625 a tedy výsledkem celoroční práce jednoho úředníka je zpracování agendy pro dva a půl azylanta. Ostatní agenda spojená s přesunováním azylantů je naprosto zbytečná, nemá žádný reálný výsledek, je jen činností administrativní a byrokratickou.

Dohoda z Dublinu by Švýcarsku nevyřešila ani problémy spojené s azylanty, ale naopak by problémy znásobila. Dohoda Schengen/Dublin by totiž dala možnost každému azylantovi, žijícímu v EU, požádat o azyl ve Švýcarsku a je jisté, že této možnosti by využilo ohromné množství lidí. Žadatelé by zavalili švýcarské úřady svými žádostmi a masově by se přesunovali do Švýcarska. Nakonec by stejně zbylo na Švýcarsku jak se s tím problémem vypořádá - Evropská unie by to za Švýcary neřešila. Ztrátou práva ochrany hranic by Švýcarsko ztratilo svou suverenitu.

4) Proti Schengenské dohodě se angažuje i Výbor pro právo svobodných zbraní, který se podílel na sbírání podpisů za vypsání referenda. Cílem tohoto Výboru je zabránit tomu, aby švýcarské právo ohledně zbraní nebylo ovládnuto cizími zákony, z Bruselu. Například ohledně sportovní střelby by Schengenská dohoda znamenala pro švýcarské občany masivní omezení jejich současných práv. Evropské právo například vychází z principu, že žádný jednotlivec nepotřebuje držet zbraň. Osoby, které si přejí držet zbraň, musí prokázat, že ji potřebují, a musí za to zaplatit a jsou tím vlastně šikanováni. Některé evropské země dnes k tomu od držitelů a sběratelů zbraní, sportovních střelců a myslivců vyžadují různé testy, např. krevní test, elektrokardiogram, test zraku, psychologický test a dokonce třeba i psychiatrickou expertízu. Pokud by Švýcarsko přijalo Schengenskou dohodu, dotklo by se to i všech držitelů zbraní ve Švýcarsku – sportovních střelců, myslivců, sběratelů zbraní, atd.

5) Ani v oblasti turistiky by přijetí Schengenské dohody nebylo přínosem. Pasová a celní kontrola cizince, navštěvující Švýcarsko, neodrazuje, což dokazuje neustále vysoký zájem turistů o Švýcarsko. S přísně střeženými hranicemi je stále jednou z nejoblíbenějších turistických zemí. Turisté jezdí do Švýcarska kvůli jeho krásné přírodě, čistotě a i bezpečnosti. Kdyby v důsledku otevření hranic vzrostla kriminalita, stoupl počet násilných přepadení, krádeží aut, bytových vloupání a dalších násilností, pak by se turisté ve Švýcarsku již necítili bezpečně a jejich zájem by roztál jako sníh na slunci.

Závěr:

Přijetím Schengenské dohody by Švýcarsko ohrozilo svou nezávislost při zajišťování své bezpečnosti, omezilo by svou nezávislost ohledně práva občanů na zbraň a ohledně práva udělovat azyl. Podmínky by diktoval Brusel, ne Bern, a tím méně řadoví občané. Pokud Švýcaři nechtějí ztratit suverenitu svého státu, musí hlasovat proti přijetí Schengenské dohody.

Naši občané, na rozdíl od Švýcarů, nemají reálnou možnost prosadit vypsání celostátního referenda. Museli by na to získat 500 000 podpisů, což je nereálné i v horizontu několika let. Jak by tedy mohli reagovat na události, které nesnesou odklad, jako je např. uzavření nějaké mezinárodní dohody? Referendum vyžadující nereálných 500 000 podpisů nedává nám, občanům České republiky, žádnou šanci vyjádřit naše názory k aktuálním událostem, a tudíž nám nedává žádnou možnost jakkoliv ovlivnit politiku své země. Je tedy nutné, aby i v České republice, podobě jako ve Švýcarsku, byl přiměřený, tj. podstatně nižší, počet podpisů, nutných pro vyhlášení referenda. O tom ale naši volení představitelé nechtějí ani slyšet, protože tím by pochopitelně přišli o značnou část své moci. A bez dostatečně velké moci by ani nemohli prosazovat své vlastní zájmy. A již dávno víme, že zájmy našich volaných zástupců se značně liší od zájmů řadových občanů, kteří je zvolili a kteří je platí ze svých daní.

***

KDO NEKLADE ZLU ODPOR, STÁVÁ SE JEHO OBĚTÍ!

***
V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM, PRAVDOU A LŽÍ, NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!!