17. listopadu 1989 nikdy žádná revoluce nebyla !

Komunisté odešli víceméně dobrovolně jen proto, aby se mohli v nové síle po čase vrátit, což praktikují a uskutečňují od prvních dnů po roce 1990 a intenzita „nástupu" zbrojního potenciálu rudo-rudé vlády je stále silnější a úspěšnější.

Skutečně jsou občané této republiky tak ubozí, že si toto nechtějí ani připustit a nechtějí s tím ani nic dělat? Jsou, bohužel jsou a moc dobře to o sobě vědí :-( styďte se zmrdi jedni!

ÚVAHA: Revoluce, která nebyla

15. listopadu 2005

Dne 17. listopadu oslavíme 16 let od tzv. „sametové revoluce“. Přiznávám, že nevím, kdo toto označení vymyslel, ale myslím, že obzvlášť z dnešní perspektivy neodráží to, co tehdy skutečně proběhlo.

Revoluce je termín označující radikální změnu trvalého a mnohdy i násilného charakteru. To, čeho jsme však mohli být svědky, bylo jen pokojné a jak se zdá stále více jasné, tak také pouze dočasné předání moci, které mělo umožnit komunistickým silám, aby se přizpůsobily nové situaci. Komunisté odešli víceméně dobrovolně jen proto, aby se mohli v nové síle po čase vrátit. Jde jim o moc stejně jako všem politickým stranám, ale k čemu ji využije zločinná strana, která nikdy neprošla skutečnou reformou? Ale není se čemu divit, protože to, co je ve své podstatě zcela špatné, lze jen stěží reformovat. To, co je ve své podstatě zcela špatné, je třeba zcela odstranit, a když je to nutné, tak i revolucí. Bez důkladné dekomunizace po vzoru německé denacifikace nelze mluvit o žádné revoluční změně od únorové puče 1948.

Bezpáteřní pragmatik a miláček národa Paroubek již nyní připravuje komunistům cestičku k moci, když chce svou další vládu založit na jejich podpoře, aby tak připravil půdu pro budoucí rudo-rudou koaliční vládu. Kontinuita amorálnosti bude jistě po zásluze odměněna dobrým volebním výsledkem sociálních demokratů, kteří se v novém obsazení znovu chystají sehrát svou starou roli z února 1948. Národ, který se nepoučil ze své minulosti, je odsouzen k jejímu opakování.

Jsou i tací, kteří se domnívají, že zákaz komunistické strany by byl činem proti demokracii. Já se domnívám, že opak je pravdou. Demokracie, která se nebrání proti těm, kteří ji chtějí odstranit, je předurčena k vlastní zkáze. To si uvědomoval zcela jasně i pozdější nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels, když v článku pro časopis Angriff z 30. dubna 1928 napsal:

"Vstoupíme do říšského sněmu, abychom do zbrojního arzenálu demokracie vnesli vlastní zbraně. Staneme se říšskými poslanci, abychom výmarské smýšlení zničili tím, že ho podpoříme. Když je demokracie tak hloupá, že nám dává k této medvědí službě volné jízdenky a diety, je to její věc... Pro nás je vhodný každý zákonný prostředek, abychom změnili dnešní stav."

Jak to dopadlo, všichni víme. Proto také říkám, že žádná revoluce zde v listopadu nebyla. Máme možná poslední šanci dokonat nedodělanou práci - postavit komunisty mimo zákon a dostát tak spravedlnosti.

Autor je studentem Masarykovy univerzity.

Jan Kasal