IMPRIMATUR - MALÉ PŘIPOMENUTÍ VÍTĚZSTVÍ VELKÉHO ÚNORA

MALÉ PŘIPOMENUTÍ VÍTĚZSTVÍ VELKÉHO ÚNORA

Duní těžké boty Vítězného Února,

Ozbrojená pěst děl-rolnického tábora

Po dlažbě naší Matky měst,

Ta krutá lidu pěst,

V celou zem své chtivé drápy roztáhla,

I nejmenší ves záhy zasáhla,

Aby tak na desítky let

Zžírala lidské duše, těla,

Ostnatým drátem pevně omotala

Co vtloukala do hlav asi?

Vláda její žeť na věčné časy!

Nadějně občas se zablýsklo,

Tu dřív ondy později

Zhasly ty jiskérky nadějí.

Oblohou těžké mraky se vznášejí,

Vše opět zmohla ta rudá lidu pěst!

Kam poděla se pravda, láska, čest?

Lítost a pokora stále nejsou k mání

Mamon a Moc budí pouhé zdání

Příchodu nové lepší doby.

Kéž jen to nejlepší navždy nás zdobí!

Ale i vy, braši bodří,

Všech odstínů a barev,

Vylezte ze záhadných svých larev,

Neztrácejte však nikdy ze zřetele,

Že celá naše milá země

Byla darem Stvořitele!

Připomeňte sobě dnes a denně

Pokolení, jež po nás vzejde,

Co po nás dobrého jen přejme?

Zlaťáků plnou pouze nůši

A vyprázdněnou pro ni duši?

Cože potomkům že předáme,

Sami že nic už nemáme?

Ó ano, po předcích přec nám něco zbylo,

To nejvzácnější dědictví,

By dobře se jim tady žilo,

Zákon ctít ,

Víru neztratit,

Vědět co je čest,

Neohýbat záda,

Duši neprodat!

Co všem nejvyšší by měla býti slast?

Být opět pyšný na svou vlast!

A ten co bude vládnout českým lánem,

Nechť má neustále na mysli

Kdo že je tu tím pravým Pánem !

Eva Clarová, Tábor, 12. 2. 2006