Důvodem je znemožnění potrestání svých spolustraníků z doby,
kdy sami byli členy KSČ, krytí všech zločinů z let 1948-1989 této strany a umožnit soudcům, kteří soudili i v letech před r. 1989, dodatečně udělovat postiženým skutečným demokratům a vlastencům, po na nich vykonané justiční vraždě a po rekvalifikaci jejich politického trestného činu vlastizrady na trestný čin loupeže státního majetku a pokus o vraždu, ještě i 15leté zbytkové tresty.
Vážený pan MUDr.
Přemysl Sobotka
Předseda Senátu Parlamentu ČR
Valdštejnské nám. 4
110 00 Praha 1
Praha, 7. dubna 2006.
Vážený pane předsedo,
v letech 2004 a 2005 jsem navrhl Senátu Parlamentu ČR udělit vysoká
státní vyznamenání skupině bratří Mašínů. Své návrhy jsem zdůvodnil na
Veřejném slyšení výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a
petice, které se konalo v Rytířském sále Valdštejnského paláce dne
16.června 2004 na téma „Odbojová skupina bratří Mašínů“ a v dopise Vám
v minulém roce ze dne 20. února 2005. Tímto otevřeným dopisem tak činím
i v letošním roce, jen k předchozímu zdůvodnění mého návrhu přidávám i
důvody další, důvody k přijetí nové ústavy a ústavních norem a zákonů,
kde bude výslovně uvedena nezávislost na právním systému před rokem
1989 a zveřejnění tzv. Z-svazků z důvodů zajištění stability v našem
státě.
V pořadu „Setkání s předsedou Ústavního soudu ČR Pavlem Rychetským“
(čtvrtek 23.2.2006 stanice Praha, 11.05-12.00 hod), p. předseda JUDr.
Pavel Rychetský dokladoval nutnost kontinuity práva z let před r. 1989,
což zdůvodňoval např. důvody rozvodových řízení. Hodnotíme-li
kontinuitu práva ve 20. století, pak tato byla přerušena poprvé v r.
1918 sepsáním ústavního zákona o vyhlášení Československé republiky dne
28.října 1918 (podepsáni Antoním Švehla, Dr. Alois Rašín, Jiří
Stříbrný, Dr. Karel Soukup, Dr. Vavro Šrobár), podruhé okupací
Československa nacistickým Německem a vytvořením Protektorátu
Čechy a Morava v roce 1939, potřetí po skončení II.světové války
vytvořením obnovené Českoslovenké republiky (ovšem na bázi Košického
vládního programu a bez Podkarpatské Rusi) v roce 1945 a po čtvrté po
únoru r. 1948. Poúnorová ústava a na ní navazující právní normy a
zákony, vytvořené tvůrci zločinecké organizace KSČ pro potřeby
rozvrácení demokratického státu a nastolení diktatury proletariátu, se
všemi důsledky z toho plynoucími, jako vytvoření koncentračních táborů
- táborů nucených prací, vraždění, deportace odpůrců režimu a majetných
občanů a konfiskace jejich majetku.
Proč předseda Ústavního soudu ČR p. JUDr. Pavel Rychetský a jeho
stranický kolega Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský prosazují kontinuitu
komunistického práva? Důvodem je znemožnění potrestání svých
spolustraníků z doby, kdy sami byli členy KSČ, krytí všech zločinů z
let 1948-1989 této strany a umožnit soudcům, kteří soudili i v letech
před r. 1989, dodatečně udělovat postiženým skutečným demokratům a
vlastencům, po na nich vykonané justiční vraždě a po rekvalifikaci
jejich politického trestného činu vlastizrady na trestný čin loupeže
státního majetku a pokus o vraždu, ještě i 15leté zbytkové tresty. V
důsledku tvrzení předsedy Ústavního soudu ČR, instituce, která má
zajišťovat ústavnost práva v ČR i v souladu s právem v EU, kontinuita
práva znamená, že Evropská Unie by se měla řídít právem nacistického
Německa, státu, který okupoval ve 40tých letech prakticky všechny země
současné Evropské Unie.
Odhady (např. Černá kniha komunismu) uvádějí, že počet zabitých
komunistickým režimem činí více jak 100 mil. obětí, z toho v
jednotlivých zemích – v Sovětském svazu ~20-25mil., v Číně ~65-80mil.,
ve Vietnamu ~1 mil., v Severní Korei ~2 mil., v Kambodži ~2 mil., ve
východní Evropě ~1 mil., v Africe ~1.7 mil., v Jižní Americe ~150.000,
v Afganistánu ~1.5 mil., celkové počty obětí zahrnují jak popravy
jednotlivců a hromadné popravy, tak úmrtí v koncentračních táborech a
během deportací, ale i oběti hladomorů (např. uměle vyvolaného
hladomoru na Ukrajině, v Severní Korei, apod.).
V této souvislosti si dovoluji připomenout skutečná fakta z padesátých
let minulého století v ČR:
K 1.4.1949 bylo vězněno 6788 politických vězňů, k 1.4.1950 bylo vězněno
9162 politických vězňů, k 15.5.1950 již 11026 politických vězňů a k
1.3.1951 15125 politických vězňů. V této době bylo uloženo v roce 1949
57 trestů smrti, 111 doživotí, úhrnný počet let trestů 22395,5 roků, 30
330 mil. Kčs peněžitých trestů, 1255 konfiskací, 2909 ztrát občanských
práv, v roce 1950 59 trestů smrti (58 mužů a 1 žena - paní Dr. Milada
Horáková), 191 doživotí, úhrnný počet let trestů 49455 roků 10 měsíců,
peněžitých trestů ve výši 78335600 Kčs, 3816 konfiskací, v roce 1951 57
trestů smrti, 45 doživotí, úhrnný počet let trestů 32261 roků 3 měsíce,
výše uložených peněžitých trestů 43352500 Kč, počet konfiskací 2807, v
roce 1952 68 trestů smrti, 74 doživotí, úhrnný počet let trestů 9877
roků 4 měsíce, výše uložených peněžných trestů 5102500 Kčs. Uvedená
data převzata z materiálů ÚDV ZK (Čs. Justice v letech 1948-1953 v
dokumentech, 2003) a ze Sborníku Mezinárodní konference o zločinech
komunisnu 1991, tedy oficiální data Státního soudu z výše uvedených
let. Celkově se odhaduje “jen” něco přes 10000 popravených,
zastřelených na útěku, ubitých při výslechu, ubitých ve vězení a
umučených ve věznicích převážně v letech 1948-1952 a několik set tisíc
vězněných ve věznicích a v PTP táborech. Jen v roce 1949 bylo z
vysokých škol vyloučeno na 10 tis. studentů a na 600 profesorů (mezi
jinými Prof. Dr. Karel Engliš, poslední demokraticky zvolený rektor
Karlovy University, prof. Otto Wichterle a další), docentů a učitelů
vysokých a středních škol a kolik dalších desítek tisíc studentů bylo
vyloučeno ze studií nebo se na střední nebo vysokou školu nedostali
během dalších 40 let. Tyto akce spoluorganizovali někteří z tzv.
reformních komunistů, např. předseda Ústředního akčního výboru vysokých
škol Jiří Pelikán, Prof. Vilibald Bezdíček, předseda ÚAV NF a další.
Všechny tyto zločiny byly výsledkem činnosti pod vedením Rudolfa
Slánského a jeho spolupracovníků. Není tedy pravda, co se nám snaží
reformní komunisté namluvit, že komunistická totalita začala až s
procesy se Slánským a jeho spolupracovníky. Naopak největší represe na
skutečné elitě národa byly za vedení v čele s Rudolfem Slánským.
Slánský a jeho skupina byla v mocenském boji uvnitř strany poražena a
proto likvidována.
Podobně tomu bylo i v dalších okupovaných zemích sovětského bloku.
Např. v Lotyšsku bylo v prvním roce okupace země Sovětským svazem v r.
1941 (11.6.1941) deportováno, popraveno resp bezestopy zmizelo ~34250
občanů, přičemž mezi deportovanými bylo ~2400 dětí mladších 10 let a
270 kojenců, v r. 1949 v akci Priboj bylo deportováno ~43000
občanů z toho 73% žen a dětí, takže po deportacích, stalinských
represích a následné migraci ruských občanů v Lotyšsku počet Lotyšů
klesl z asi 75% před II světovou válkou na ~52% v současnosti (údaje
bývalé velvyslankyně Lotyšské republiky (LR) při OSN a UNESCO,
ministryně zahraničí LR a první eurokomisařky LR paní Sandry
Kalniete, jejíž rodina byla též takto postižena a sama se narodila ve
vyhnanství na Sibiři deportovaným rodičům).
Podobně jako u nás také v ostatních státech, které přistoupily nebo
přistupují k EU vládli komunisté, proto jakákoliv kontinuita
komunistických norem a zákonů je nebezpečím pro sjednocenou Evropu a
pro všechny demokratické země světa. Kontinuita nekvalitního práva,
jakým právní normy a zákony před r. 1989 byly, má za následek jejich
úpravu řadou vyhlášek a dodatků, dílčích i větších změn, jež činí
současný právní systém neprůhledný, a ve svém důsledku umožňující
značnou korupci. Není možno navazovat na právní systém, který má na
svědomí smrt více jak 100 mil. lidských obětí. Jediné řešení je v
přerušení kontinuity práva z doby před r. 1989 a nahradit je kvalitním
právem (v našem případě s kontinuitou na právní systém první republiky)
s úpravami odpovídajícími právnímu systému sjednocující se Evropy. To
však musí provést skuteční odborníci na ústavní právo, ne však právní
experti vyškolení komunistickým právním systémem, jako pp. JUDr. P.
Rychetský a Prof. Z. Jičínský, který navíc byl spolutvůrcem všech
komunistických ústav, tedy spoluzodpovědný za páchané zločiny.
V prosinci minulého roku švédský poslanec p. Göran Lindblad prosadil v
Politickém výboru Parlamentního shromáždění Rady Evropy dokument
nazvaný „Potřeba mezinárodního odsouzení zločinů totalitních
komunistických režimů“, který má zhodnotit a odsoudit činnost
komunistických stran, podobně jako hodnotil činnost nacizmu Norinberský
proces. Jeho nutnou potřebu ukazují i veřejně presentované názory p.
Diensbiera v případě bývalého srbského prezidenta Miloševiče (LN
13.3.2006), p. poslance Filipa v případě bývalého prezidenta Gottwalda
(rozhovor s Alexandrem Kremerem, Právo, září 2005) a p. ing. Petra Uhla
v Právu dne 25.3.2006 v rubrice Publistika “Ústavní soud uznal třídní
boj” v případě osvobození p. Vl. Hučína. Souhlasné názory pp. JUDr.
Rychetského a Prof. JUDr. Jičínského, že oba, Miloševič a Gottwald,
nikoho osobně nezabili, nemučili, ani vyšetřovali, žalovali či
odsoudili, jsou zvrácené, vždyť ani Hitler nikoho osobně nezabil,
nemučil, vyšetřoval, žaloval či odsoudil. Každý kdo podepisoval nebo
spolupodepisoval rozsudky smrti nad nevinně odsouzenými politickými
vězni, případně jako specialista na ústavní právo vytvářel zákonné
normy a zákony umožňující tyto zločiny páchat, je stejný vrah, jako ten
kdo vraždil občany tohoto státu ve věznicích i jako ten kdo vraždí pro
zisk či v důsledku své morální zvrácenosti, na rozdíl od těch, kteří se
zbraní v ruce postavili zločinnému systému nacistickému nebo
komunistickému jako rodina Mašínů a jejich spolupracovníků v období
obou totalit. Stejně jako pp. gen. Josef Mašín st., pplk. Josef
Balabán, štkp. Václav Morávek se svými spolupracovníky v odboji proti
nacistickému Německu, tak synové gen. Mašína se svými spolupracovníky v
odboji proti komunistickému režimu si zasluhují nejvyšší naše uznání.
Budoucnost sjednocující se Evropy musí býti zajištěna také i tím, že se
jejím národům ukáže kdo byl příčinou všech zločinů na národech
páchaných a naopak kdo si zaslouží nejvyšší úctu naší i dalších
generací. Podle pokynu federálního ministra vnitra ČSFR p. JUDr.
Richarda Sachera č.j. OV-0017/x-03 z 2.dubna 1990 všechny evidenční
karty a svazky , které se týkají nejvyšších představitelů státu –
prezidenta, členů federální vlády a vlády České republiky, poslanců,
hlavních představitelů politických stran je z důvodů zajištění
stability politického vývoje třeba uložit (tzv. Z-svazky). Právě v
zájmu zajištění stability našeho státu i všech států EU a z
důvodů možné jejich destabilizace je nutno tyto svazky zveřejnit!
Proto realizace dokumentu p. poslance Görana Lindblada musí požadovat
výslovné přerušení komunistických právních systémů ve všech státech
přistoupivších k Evropské Unii, aby všechny zločiny mohly býti v
průběhu let otvírány a mapovány a hlavně spravedlivě odsuzovány!!! Toto
prosazovat je povinností všech, včetně našich, pravicových poslanců v
Radě Evropy, jinak může dojít k difusi komunistického práva do práva
evropského s infiltrací představitelů komunistického práva do
struktur EU a v důsledku k vnitřnímu rozkladu EU. Jsem přesvědčen, že
to je cíl komunistů. Politický vývoj v ČR v období od konce II. Světové
války do 25.února r. 1948 tyto úvahy potvrzuje, proto poučme se z
historie i v současnosti. Justice neboli moc soudní, exekutiva neboli
moc výkonná a legislativa neboli moc zákonodárná jsou tři samostatné
pilíře budování státu. Dochází-li k difusi komunistického práva do
těchto pilířů demokratického státu, což se u nás bohužel stalo,
projevuje se to jak silnou korupcí ve státě, tak i nefunkčností
nezávislé justice, nastává postupný rozklad státu, což můžeme pozorovat
i v současnosti u nás. Proto si dovoluji závěrem tvrdit, že právní
normy a zákony demokratického státu nemohou vycházet z právních norem a
zákonů zločinného systému, který má na svědomí smrt více jak 100 mil
občanů!
Navrhuji a žádám
(i) úpravu ústavy, kde bude
výslovně uvedeno, že kontinuita práva z let před r. 1989 je přerušena a
kontinuálně navazuje na ústavu předmnichovského Československa; úpravu
však musí provést skuteční ústavní odborníci, neškolení komunistickým
právním školstvím,
(ii) otevření a
zveřejnění Z-svazků z důvodu zabezpečení právní stability republiky,
a z důvodu zabezpečení jednotlivých států Evropské Unie i
samotné Evropské Unie proti možné jejich destabilizaci,
(iii) udělit skupině
bratří Mašínů, jmenovitě pp. Ctiradu Mašínovi, Josefu Mašínovi, Milanu
Paumerovi, Ctiboru Novákovi, Václavu Švédovi, Zbyňkovi Janatovi a
Vladimíru Hradcovi nejvyšší státní vyznamenání jako ocenění
jejich zásluh o demokracii v našem státě a jejich příkladu pro další
generace, se zdůrazněním, že pro zachování demokracie a svobody národa
je nutno přinášet i cenu nejvyšší, jako to činili obě generace Mašínů a
jejich spolupracovníků.
Věřím, že závažnost mých návrhů pro budoucnost a svobodu našeho
národa i národů Evropské Unie si Senát Parlamentu ČR uvědomuje a bude
je prosazovat.
S pozdravem
Jiří Nedoma
Doc. Ing. Jiří Nedoma, CSc., Praha
Na vědomí: Hrad, veřejnost