STÁTNÍ MOC USTUPUJE NEJPRIMITIVNĚJŠÍMU POPULISMU A NEJHRUBŠÍ MEDIÁLNÍ MASÁŽI VEŘEJNOSTI

Jestliže tenhle stav prosazuje předsedkyně nejvyššího soudu Brožová, pak je jistě na místě se ptát, jestli přeci jen neměl prezident pravdu (ať už je arogantní a neevropský, jak chce), když se snažil téhle chudinky zbavit s tím, že na tuhle funkci nemůže stačit a nestačí.

Haagská úmluva o vydávání unesených dětí :

STÁTNÍ MOC USTUPUJE NEJPRIMITIVNĚJŠÍMU POPULISMU A NEJHRUBŠÍ MEDIÁLNÍ MASÁŽI VEŘEJNOSTI

Stačilo jediné odejmutí dítěte matce počátkem ledna a jeho vydání do Portugalska, aby nám během následujícího měsíce feministicko-soudcovská lobby předvedla, jakých blamáží je schopna, a především – jaký má prakticky neomezený vliv na sdělovací prostředky a jak jejich prostřednictvím umí bez skrupulí masírovat veřejné mínění.

Ze zákona povinně objektivní veřejno-právní televize do omrzení opakovala záběry otce, který si silou odvádí plačící dceru od matky a ta následně předvádí hysterickou scénu, na obrazovce se střídaly jedna „odbornice“ na výchovu dětí za druhou – především pak JUDr. Vodičková a PhDr. Uváčiková – tedy dvě osoby, jejichž hloupost je pověstná a škodlivý vliv na výchovu zdravých dětí příslovečný, zdokumentovaný na desítkách případů a prokazatelný desítkami morálně i psychicky narušených dětí, na kterých se tyto dvě „odbornice“ podepsaly.

Údajně objektivní televizní zpravodajství, které má být ze zákona „vyvážené“, nepovažovalo za nutné kompenzovat výlevy těchto primitivních hysterek odvysíláním názorů lidí, kteří se dětmi a jejich porozvodovou problematikou či svěřováním do péče léta úspěšně zabývají a na rozdíl od těchto dam se mohou vykázat prokazatelnými úspěchy či měřitelnými výsledky.

Aby toho nebylo málo, na pomoc hysterkám z Profemu či Fondu ohrožujícího děti přispěchaly i jejich parlamentní ochránkyně, tedy za ODS Eva Dundáčková a hlavně pak za ČSSD Anna Čurdová, která vzhledem ke své mizivé inteligenci a znalostem již tradičně považuje feministickou problematiku za jedinou pro ni přijatelnou šanci se zviditelnit a ve velké politice na sebe upozornit. Dámy poslankyně vyrukovaly s tvrzením, že je potřeba revidovat činnost soudů vydávajících děti do zahraničí (na což okamžitě slyšel jindy programově hluchý ministr spravedlnosti Pospíšil) a hlavně – že prý je potřeba dítě, které má být vydáno, nejprve umístit do vhodného zařízení, kde by si na druhého rodiče zvyklo.

Kdepak byly dámy poslankyně, když skupina nejen otců, ale i na slovo vzatých odborníků sdružených kolem Dr. Bakaláře a Luboše Patery otevírala v červnu 2004 po vysilujícím boji s nepřejícími úřady centrum pro resocializaci dětí postižených syndromem zavrženého rodiče v důsledku dlouhodobého štvaní tím z rodičů, který je měl (dosud) v péči (tedy obvykle matkou) ?!! Odpovím si sám – dámy poslankyně tehdy slastně spaly za svých padesát tisíc v poslanecké sněmovně a nehodlaly se „špinit“ s takovým póvlem, o kterém jimi financované feministické spolky „spolehlivě“ šířily, kde se dalo, ničím nepodložené pomluvy coby o „domácích násilnících“. A to přesto, že toto centrum se nacházelo v Říčanech u Prahy, tedy přímo ve volebním okrsku Anny Čurdové.

Ovšem proč by se dámy angažovaly v Centru, které mělo sloužit především dětem odebraným psychopatickým matkám, že ? Za to by je feministické spolky jistě nepochválily !!

A tak téměř po třech letech nesou raději notnou náruč dříví do lesa, když volají po něčem, co předtím nechaly samy svou programovou lhostejností zlikvidovat.

Vrchol všemu pak nasadila předsedkyně Nejvyššího soudu v Brně Iva Brožová, když si honem přispěchala přihřát za tepla svou polívčičku na plápolajícím ohni populismu a napravit si v šarvátce s prezidentem oslabenou reputaci a prohlásila, že její soud sjednotil judikaturu právě vydaným rozsudkem, kde přiznal české matce, jež předtím unesla své dítě ze společné domácnosti v Německu , právo ho nevracet do jeho bydliště a ponechat si ho. Čímž náš nejvyšší soud posvětil evidentní únos na téměř záslužný čin.

Kdysi jsem četl, že státotvorným prvkem jsou muži, ženy těchto abstraktních citů a úvah nejsou - alespoň v naprosté většině - schopny. Zdálo se mi toto tvrzení poněkud přehnané, dnes ale vidím, že na něm je čím dál více pravdy. Ženy v této kauze vystupující – a zatím - ať už na straně parlamentu, nejvyššího soudu, údajných „odbornic“ (Vodičkové, Uváčikové, Čurdové a Dundáčkové) či sdělovacích prostředků (opět výhradně reportérky) - v této kauze nikdo jiný nevystupoval – toto tvrzení uvádí do praxe na více než 100%.

Soudy si totiž civilizovaná společnost vymyslela proto, aby se neřešily spory na ulici podle zákona džungle. Tím se také civilizované země liší od primitivních národů a kmenů, ať už současných, či minulých. Pokud ovšem soudy svoje základní poslání bojkotují či přímo převrací naruby, v důsledku to bude znamenat jediné – opětovné přenesení sporů na ulici s uplatněním zákona džungle. A pokud se o naší zemi rozkřikne (jestli se tak už dávno nestalo), že se tady práva nikdo nedomůže, a to ani toho mezinárodně zaručeného, začnou se podle toho k ní cizinci – a obecně i veřejnost v cizině – chovat. Není přece nic jednoduššího, než si prostě pro vlastní – unesené – dítě přijet a odvézt si ho zpátky, kde cizinci – na rozdíl od stejného skutku provedeného Čechem – žádný trest nehrozí, neboť v jeho zemi bude justice vědět, že si pouze odvezl zpátky svoje dítě, navíc ze země, kde se prokazatelně práva (alespoň u soudů) nikdo nedovolá. Namísto soudních exekucí na děti budeme svědky masově organizovaných „únosů“ těchže dětí jejich rodiči – cizinci, kteří – na rozdíl od Čechů – nebyli vychováni k tomu, že se práva nikde nedovolají a že nejjistější je se ho rovnou, a to co nejrychleji, vzdát.

Jestliže tenhle stav prosazuje předsedkyně nejvyššího soudu Brožová, pak je jistě na místě se ptát, jestli přeci jen neměl prezident pravdu (ať už je arogantní a neevropský, jak chce), když se snažil téhle chudinky zbavit s tím, že na tuhle funkci nemůže stačit a nestačí. A bojím se domyslet, co tahle ženská může vydat za rozsudky, až feministkami řízené sdělovací prostředky zmasírují veřejné mínění v tom smyslu, že třeba pro „domácí násilníky“ – což jsou obvykle ti, kterých se bývalá či současná manželka potřebuje zbavit a obrat je o byt, jenž často sami předtím postavili nebo zaplatili – je nutné obnovit trest smrti nebo natahování na skřipec.

Kdo vychovával někdy děti, dobře ví, jak povrchní a falešné jsou jejich slzy a jak rychle dokáží zmizet, ocitne.-li se dítě v prostředí lásky a zájmu. Většina rodičů také ví, jaké srdceryvné slzy provázejí každou injekci (přesto dosud nikoho nenapadlo očkování – coby programové týrání dětí - zrušit), každý odjezd na letní tábor (přesto se letní tábory rovněž neruší a často se na ně i po letech s láskou vzpomíná), téměř každé první vykročení do školy (někdy i vykročení další). Od toho jsou přeci dospělí, aby věděli, co je pro děti prospěšné a co je nutné podstoupit i za cenu počáteční nechuti či strachu, který ostatně rychle pomíjí.

Od toho jsou tu soudy, aby dospělým připomněly a učily je, že budoucnost dítěte nelze stavět na jeho únosu z původní rodiny, na bolesti a zoufalství druhé poloviny jeho nejbližšího příbuzenstva.

Neboť neočkované dítě může onemocnět tetanem a zemřít. Kdo to neví, nechť se zeptá lékaře.

Neboť unesené dítě se může snadno naučit, že zvůle a násilí jsou běžnými prvky k prosazení vlastní vůle - a že se to vyplatí.

Kdo to neví, ať se zeptá odborníků.

A pokud chce pan Jirsa vydávat přihlouplé obličeje dvou drzých bab neustále dokola vysílané televizí a prezentované coby „odbornice na dětskou problematiku“ za údajnou celospolečenskou objednávku, tak ať se rychle probere ze sna.

Nejen za sebe, ale i za celé naše sdružení (a nejspíš nejen za ně) hlasitě říkám : Pane Jirsa, nás laskavě vynechte, my do takovéhle „společenské objednávky“ rozhodně nepatříme a patřit nechceme.

A až bude televize (nebo kdokoliv jiný) stát o skutečně vyvážený názor na danou problematiku, předpokládám, že si pozve i zástupce druhé strany.

Zatím z takto otevřených diskusí měly vždycky feministky strach jako čerti z kříže a vyhýbaly se jim, jak jen mohly.

Proč asi ?

A široké veřejnosti bych rád vzkázal : Nenechte za sebe mluvit pár přihlouplých chudinek, byť by seděly v parlamentu nebo na nejvyšším soudu. Až se z nás – podle jejich rad - stane vykřičená země, právem opovrhovaná celým mezinárodním společenstvím, prstem pak budou za hranicemi ukazovat i na Vás !!

Ing. Jiří Fiala
V Košíku, na Hromnice 2007