Jestliže tenhle stav prosazuje předsedkyně nejvyššího soudu Brožová, pak je jistě na místě se ptát, jestli přeci jen neměl prezident pravdu (ať už je arogantní a neevropský, jak chce), když se snažil téhle chudinky zbavit s tím, že na tuhle funkci nemůže stačit a nestačí.
Haagská
úmluva o vydávání unesených dětí
:
STÁTNÍ
MOC USTUPUJE NEJPRIMITIVNĚJŠÍMU POPULISMU A NEJHRUBŠÍ
MEDIÁLNÍ MASÁŽI VEŘEJNOSTI>
Stačilo
jediné odejmutí dítěte matce počátkem
ledna a jeho vydání do Portugalska, aby nám
během následujícího měsíce
feministicko-soudcovská lobby předvedla, jakých
blamáží je schopna, a především – jaký
má prakticky neomezený vliv na sdělovací
prostředky a jak jejich prostřednictvím umí bez
skrupulí masírovat veřejné mínění.
Ze
zákona povinně objektivní veřejno-právní
televize do omrzení opakovala záběry otce, který
si silou odvádí plačící dceru od matky a
ta následně předvádí hysterickou scénu,
na obrazovce se střídaly jedna „odbornice“ na výchovu
dětí za druhou – především pak JUDr. Vodičková
a PhDr. Uváčiková – tedy dvě osoby, jejichž
hloupost je pověstná a škodlivý vliv na výchovu
zdravých dětí příslovečný,
zdokumentovaný na desítkách případů a
prokazatelný desítkami morálně i psychicky
narušených dětí, na kterých se tyto dvě
„odbornice“ podepsaly.
Údajně
objektivní televizní zpravodajství, které
má být ze zákona „vyvážené“,
nepovažovalo za nutné kompenzovat výlevy těchto
primitivních hysterek odvysíláním názorů
lidí, kteří se dětmi a jejich porozvodovou
problematikou či svěřováním do péče léta
úspěšně zabývají a na rozdíl od těchto
dam se mohou vykázat prokazatelnými úspěchy či
měřitelnými výsledky.
Aby
toho nebylo málo, na pomoc hysterkám z Profemu či
Fondu ohrožujícího děti přispěchaly i jejich
parlamentní ochránkyně, tedy za ODS Eva Dundáčková
a hlavně pak za ČSSD Anna Čurdová, která vzhledem ke
své mizivé inteligenci a znalostem již tradičně
považuje feministickou problematiku za jedinou pro ni přijatelnou
šanci se zviditelnit a ve velké politice na sebe upozornit.
Dámy poslankyně vyrukovaly s tvrzením, že je
potřeba revidovat činnost soudů vydávajících
děti do zahraničí (na což okamžitě slyšel jindy
programově hluchý ministr spravedlnosti Pospíšil) a
hlavně – že prý je potřeba dítě, které má
být vydáno, nejprve umístit do vhodného
zařízení, kde by si na druhého rodiče zvyklo.
Kdepak
byly dámy poslankyně, když skupina nejen otců, ale i na
slovo vzatých odborníků sdružených kolem Dr.
Bakaláře a Luboše Patery otevírala v červnu
2004 po vysilujícím boji s nepřejícími
úřady centrum pro resocializaci dětí postižených
syndromem zavrženého rodiče v důsledku dlouhodobého
štvaní tím z rodičů, který je měl
(dosud) v péči (tedy obvykle matkou) ?!! Odpovím
si sám – dámy poslankyně tehdy slastně spaly za
svých padesát tisíc v poslanecké
sněmovně a nehodlaly se „špinit“ s takovým póvlem,
o kterém jimi financované feministické spolky
„spolehlivě“ šířily, kde se dalo, ničím
nepodložené pomluvy coby o „domácích
násilnících“. A to přesto, že toto centrum
se nacházelo v Říčanech u Prahy, tedy přímo
ve volebním okrsku Anny Čurdové.
Ovšem
proč by se dámy angažovaly v Centru, které mělo
sloužit především dětem odebraným psychopatickým
matkám, že ? Za to by je feministické spolky jistě
nepochválily !!
A
tak téměř po třech letech nesou raději notnou náruč
dříví do lesa, když volají po něčem, co
předtím nechaly samy svou programovou lhostejností
zlikvidovat.
Vrchol
všemu pak nasadila předsedkyně Nejvyššího soudu v Brně
Iva Brožová, když si honem přispěchala přihřát za
tepla svou polívčičku na plápolajícím
ohni populismu a napravit si v šarvátce s prezidentem
oslabenou reputaci a prohlásila, že její soud
sjednotil judikaturu právě vydaným rozsudkem, kde
přiznal české matce, jež předtím unesla své
dítě ze společné domácnosti v Německu , právo
ho nevracet do jeho bydliště a ponechat si ho. Čímž náš
nejvyšší soud posvětil evidentní únos na
téměř záslužný čin.
Kdysi
jsem četl, že státotvorným prvkem jsou muži, ženy
těchto abstraktních citů a úvah nejsou - alespoň
v naprosté většině - schopny. Zdálo se mi toto
tvrzení poněkud přehnané, dnes ale vidím, že
na něm je čím dál více pravdy. Ženy v této
kauze vystupující – a zatím - ať už na
straně parlamentu, nejvyššího soudu, údajných
„odbornic“ (Vodičkové, Uváčikové, Čurdové
a Dundáčkové) či sdělovacích prostředků
(opět výhradně reportérky) - v této kauze
nikdo jiný nevystupoval – toto tvrzení uvádí
do praxe na více než 100%.
Soudy
si totiž civilizovaná společnost vymyslela proto, aby se
neřešily spory na ulici podle zákona džungle. Tím se
také civilizované země liší od primitivních
národů a kmenů, ať už současných, či minulých.
Pokud ovšem soudy svoje základní poslání
bojkotují či přímo převrací naruby,
v důsledku to bude znamenat jediné – opětovné
přenesení sporů na ulici s uplatněním zákona
džungle. A pokud se o naší zemi rozkřikne (jestli se tak už
dávno nestalo), že se tady práva nikdo nedomůže, a
to ani toho mezinárodně zaručeného, začnou se podle
toho k ní cizinci – a obecně i veřejnost v cizině
– chovat. Není přece nic jednoduššího, než si
prostě pro vlastní – unesené – dítě přijet
a odvézt si ho zpátky, kde cizinci – na rozdíl
od stejného skutku provedeného Čechem – žádný
trest nehrozí, neboť v jeho zemi bude justice vědět,
že si pouze odvezl zpátky svoje dítě, navíc ze
země, kde se prokazatelně práva (alespoň u soudů) nikdo
nedovolá. Namísto soudních exekucí na
děti budeme svědky masově organizovaných „únosů“
těchže dětí jejich rodiči – cizinci, kteří –
na rozdíl od Čechů – nebyli vychováni k tomu,
že se práva nikde nedovolají a že nejjistější
je se ho rovnou, a to co nejrychleji, vzdát.
Jestliže
tenhle stav prosazuje předsedkyně nejvyššího soudu
Brožová, pak je jistě na místě se ptát,
jestli přeci jen neměl prezident pravdu (ať už je arogantní
a neevropský, jak chce), když se snažil téhle
chudinky zbavit s tím, že na tuhle funkci nemůže
stačit a nestačí. A bojím se domyslet, co tahle
ženská může vydat za rozsudky, až feministkami řízené
sdělovací prostředky zmasírují veřejné
mínění v tom smyslu, že třeba pro „domácí
násilníky“ – což jsou obvykle ti, kterých
se bývalá či současná manželka potřebuje
zbavit a obrat je o byt, jenž často sami předtím postavili
nebo zaplatili – je nutné obnovit trest smrti nebo
natahování na skřipec.
Kdo
vychovával někdy děti, dobře ví, jak povrchní
a falešné jsou jejich slzy a jak rychle dokáží
zmizet, ocitne.-li se dítě v prostředí lásky
a zájmu. Většina rodičů také ví, jaké
srdceryvné slzy provázejí každou injekci
(přesto dosud nikoho nenapadlo očkování – coby
programové týrání dětí - zrušit), každý odjezd na letní tábor (přesto
se letní tábory rovněž neruší a často se na
ně i po letech s láskou vzpomíná), téměř
každé první vykročení do školy (někdy i
vykročení další). Od toho jsou přeci dospělí,
aby věděli, co je pro děti prospěšné a co je nutné
podstoupit i za cenu počáteční nechuti či strachu,
který ostatně rychle pomíjí.
Od
toho jsou tu soudy, aby dospělým připomněly a učily je, že
budoucnost dítěte nelze stavět na jeho únosu
z původní rodiny, na bolesti a zoufalství druhé
poloviny jeho nejbližšího příbuzenstva.
Neboť
neočkované dítě může onemocnět tetanem a zemřít.
Kdo to neví, nechť se zeptá lékaře.
Neboť
unesené dítě se může snadno naučit, že zvůle a
násilí jsou běžnými prvky k prosazení
vlastní vůle - a že se to vyplatí.
Kdo
to neví, ať se zeptá odborníků.
A
pokud chce pan Jirsa vydávat přihlouplé obličeje dvou
drzých bab neustále dokola vysílané
televizí a prezentované coby „odbornice na dětskou
problematiku“ za údajnou celospolečenskou objednávku,
tak ať se rychle probere ze sna.
Nejen
za sebe, ale i za celé naše sdružení (a nejspíš
nejen za ně) hlasitě říkám : Pane Jirsa, nás
laskavě vynechte, my do takovéhle „společenské
objednávky“ rozhodně nepatříme a patřit nechceme.
A
až bude televize (nebo kdokoliv jiný) stát o skutečně
vyvážený názor na danou problematiku,
předpokládám, že si pozve i zástupce druhé
strany.
Zatím
z takto otevřených diskusí měly vždycky feministky strach jako
čerti z kříže a vyhýbaly
se jim, jak jen mohly.
Proč
asi ?
A
široké veřejnosti bych rád vzkázal : Nenechte
za sebe mluvit pár přihlouplých chudinek, byť by
seděly v parlamentu nebo na nejvyšším soudu. Až se
z nás – podle jejich rad - stane vykřičená
země, právem opovrhovaná celým mezinárodním
společenstvím, prstem pak budou za hranicemi ukazovat i na
Vás !!
Ing.
Jiří Fiala
V Košíku,
na Hromnice 2007