Uváčiková navrhovala, že mu zajistí kontakt s jeho dítětem, když jí za to zaplatí

Já to mohu potvrdit z vlastních zkušeností. Tak např. i v případě mé malé dcerky psala Alena Uváčíková (která působila prý neblaze i v případě Terezky, než to soudce pochopil a z případu jí vykázal, jak jsem slyšel) soudu elaborát, jakýsi pochybný posudek, aniž by doložila příslušnou kvalifikaci. Je vůbec soudním znalcem?

Odborné kolokvium Domácí násilí očima mužů přineslo (PRÝ) nové inspirace (POCHYBNÉ jak se ukazuje) k řešení problému :-(

Mgr. Jindřiška Krpálková (uprostřed), PhDr. Alena Uváčiková (vpravo) během kolokvia Domácí násilí očima mužů.

Mluvčí K 213 se - všichni i každý zvlášť - zapojili do snahy usměrnit pokřivenou a zvrácenou mediální kampaň ohledně malé Terezky Smutné, které pod feministickým tlakem podlehla některá média

Vážený pane redaktore,

dovoluji si reagovat na dopis kolegy, pana Ing. Jiřího Kráma, Vám (Reakce na článek Láska na povel Pavla Vernera ze dne 29.6.2007 – případ malé Terezky Smutné).

Já zase pro změnu Vaše noviny zpravidla nečtu. Takže zde dělám spíše výjimku. Ale nemohu než potvrdit to, co píše kolega Krám. Ztotožňuji se s jeho informacemi plně, protože jsou pravdivé. Malá Terezka totiž asi skutečně potřebuje pomoc, aby zbytečně (kvůli mindrákům své matky) neztratila definitivně a nezvratně svého milujícího otce – hodného a obětavého člověka, kterého nenávidí jen pro to, že jí to poblouzněná maminka vtlouká odmala do hlavičky.

Toto počínání matky holčičce ubližuje a může jí pokazit celý život. A to po mnoha stránkách, psychické zdraví nevyjímaje.

Mám za to, že v tomto případě nejde primárně o spor mezi rodiči, ale o snahu pana Choce zachránit holčičce tátu a pokusit se naplnit to, co je pro život dítěte (nyní i do budoucna) tak životně důležité – mít dobrý vztah a lásku k oběma rodičům, což matka nezodpovědně ničí a zdravý vývoj dítěte tak neblaze deformuje.

Změna výchovy je zde pak, jak se v případu ukázalo, jedinou správnou alternativou k nezodpovědnému a pro dítě neblahému počínání matky. Jestliže se holčička děsí otce, protože jí maminka vykládala o něm zrůdnosti a přitom sveřepě bránila holčičce, aby s tatínkem měla kontakt a mohla tak získat vlastní, nedoformovanou zkušenost (tedy autentickou – ne tu nepravdivou, hrůznou, která je odrazem nenávistného postoje a mindráků matky), pak je asi potřebný i určitý přechodný pobyt jinde, v neutrálním prostředí, v péči citlivých a odborně zdatných lidí.

Nejde zde o nějaké nucení k lásce. Naopak dítě bylo vychováváno, citově manipulováno a v podstatě donuceno k nenávisti k otci, který ho miluje a nic zlého mu nikdy ani ve snu neudělal. Dítě otce nenávidí, protože ho k tomu dlouhodobě nutila matka!!! A donutila – jak vlastně mohlo malé dítě bez životních zkušeností samo tomuto odolat?! Výchova matky tedy nebyla řádná a dítě vážně poškodila. Zde jde především tedy o to, aby ta malá holčička měla možnost se ještě dřív, než bude nezvratně pozdě, zbavit bludu, který se nezakládá na realitě, který ji vnitřně musí ničit a už nyní ji pokazil život. A mohla se následně dostat do péče zodpovědnějšího, kvalitnějšího rodiče.

Soudce tedy rozhodl v zásadě rozumně a projevil také dost odvahy řešit tak obtížnou situaci plně zaviněnou matkou - ta měla dítě u sebe a kontaktu s otcem dítěti (jak zjistil soud) bezdůvodně bránila.  Ovšem mám (a v tom se asi shodneme, pane redaktore) vážnou obavu, jestli právě volba zařízení v Motole byla tou nejšťastnější. Otázkou ovšem zůstává, jestli soudce měl na výběr, když specializovaná zařízení pro tyto problémy u nás zatím nejsou k dispozici.

A pokud jste skutečně podlehl mediálnímu tlaku Uváčikové, Vodičkové a spol. (jak soudí kolega Ing. Krám), které z rozvracení zdravých rodinných vztahů žijí a je to zdrojem jejich nemalých příjmů,  pak si dovoluji Vám poskytnout další zajímavé informace:

Patrně Vy nemáte bližší zkušenost s dnešním stavem našeho opatrovnického soudnictví (je obecně velmi špatný) a s tím, co v těch „řízeních“ dokážou dnes vyprodukovat, patrně za nemalé peníze, někteří „znalci“.

Já to mohu potvrdit z vlastních zkušeností. Tak např. i v případě mé malé dcerky psala Alena Uváčíková (která působila prý neblaze i v případě Terezky, než to soudce  pochopil a z případu jí vykázal, jak jsem slyšel) soudu elaborát, jakýsi pochybný posudek, aniž by doložila příslušnou kvalifikaci.

(Je vůbec soudním znalcem?  Ani v mém případě, ani v případech jiných lidí, kde působila, a kterých jsem se na to ptal,  příslušnou kvalifikaci nedoložila!!!).

Nad to svůj „posudek“ Uváčiková s klidem psala, aniž by jí soud o to žádal (na čí tedy objednávku??!) a vyjadřovala se tam o otci, kterého nikdy ani neviděla!!! A světe div se, proti zjištěním několika soudních znalců, kteří pracovali na objednávku soudu, otce osobně vyšetřovali a svou vysokou kvalifikaci nezpochybnitelně měli a doložili.

Stačí Vám to? Mohu to bez problémů doložit. Už jen to  samo o sobě by o té „odbornici“, její kvalifikaci a morálních kvalitách mělo vypovídat vše, že?

Jak pak nemám věřit dalším informacím o této „(ne)znalkyni“, které mám z doslechu:

Tak nedávno jsem hovořil s jiným otcem, který vyprávěl, jak mu Uváčiková otevřeně vyhrožuje, že ho „zničí a připraví o syna“, protože jeho manželka si to přeje a ona s ní má dobré vztahy.

Dalšímu otci pak navrhovala Uváčiková, že mu zajistí kontakt s jeho dítětem, když jí za to zaplatí nemalé peníze. Pokud nezaplatí, tak prý dítě ztratí.

Atd. atd.

Na závěr připomínám, že právě vytěsňování jednoho z rodičů (otce) z výchovy (jak se dělo i v případě malé Terezky!!) dává prostor pro taková rizika, která se nedávno ukázala v otřesném a jen náhodou odhaleném případu týrání malého Ondry matkou v Kuřimi, přičemž ani zařízení mající za úkol starat se o děti zde nejsou (jak se ukázalo) zárukou ničeho (Ondra byl týrán i v domově pro děti).

Tedy i zde jsme možná za jedno, pane redaktore  – totiž, že ne každé zařízení může dětem pomoci a dokonce ne každé se skutečně a odpovědně pomoci snaží.

S pozdravem        Ing. Jiří Štefek   (Gen. Janouška 966, 198 00 Praha 9)