Právo na spravedlnost po roce 2000 trochu jinak ...

Před listopadem 1989 Veřejná bezpečnost a další represivní orgány používaly při rozhánění demonstrací a zásahům proti disentu hrubého násilí. Pokojní demonstrující byli biti, byli proti nim nasazováni psi, slzný plyn a vodní děla, byli svévolně zadržováni, týráni a vyváženi za město. Desítky lidí tehdy utrpěly zranění, základní lidská práva tisíců lidí byla závažným způsobem porušována. V souvislosti s tehdejšími zásahy proti demonstrantům bylo do dnešního dne stíháno jen asi 10 osob, z toho pouze 5 osob bylo odsouzeno. Je zcela zřejmé, že v České republice pachatelé tehdejšího násilí nebyli dosud řádně potrestáni.

Konec komunistické totality v roce 1989 však neznamenal ukončení porušování lidských práv ze strany státních orgánů.

Od roku 1989 došlo v České republice k mnoha dalším případům policejního násilí, špatného zacházení se zadrženými a dalšímu zneužívání pravomocí veřejného činitele ze strany příslušníků Policie České republiky.

Některé z těchto případů jsou veřejně známé: brutalita policistů při zásahu proti aktivistům při Velké pardubické v roce 1993, zásah v rockovém klubu Propast v roce 1996 a proti demonstrantům protestujícím proti tomuto zásahu v roce 1997, brutální chování policistů vůči občanům v době Global Street Party v roce 1998, zásah proti chodcům, zvědavcům a demonstrantům 1. května 1999 v Praze, neadekvátní zásah proti občanům a novinářům 28. října 1999. Ani v těchto známých případech nebyli pachatelé dosud řádně potrestáni, vyšetřování vyplynula do ztracena nebo byla přijata pouze mírná kázeňská opatření. V případech, kterým veřejnost věnovala menší zájem je situace ještě horší. O desítkách dalších případů se dosud nikdo nedozvěděl, protože se oběti takového porušení svých práv bojí proti policistům vystoupit.

O častém porušování práv občanů svědčí i oficiální statistiky o počtu stížností na policisty. Jen za rok 1998 bylo podáno 7337 stížností. Z tohoto počtu však policisté sami vyhodnotili pouze 970 stížností jako oprávněné. U většiny těchto uznaných stížností bylo rozhodnuto, že se nejedná o trestný čin, ale pouze o kázeňský přestupek. Kázeňsky potrestán byl jen mizivý počet policistů. Je nutné zdůraznit, že o oprávněnosti stížností nerozhodují orgány nezávislé na policii, nýbrž odbor kontroly a stížností Policie ČR. Případy, které jsou podány jako trestní oznámení, má vyšetřovat Inspekce ministra vnitra. Ze statistických údajů i rozboru řady konkrétních případů je jasné, že současné kontrolní mechanismy policie ani platná právní úprava neposkytují záruky dostatečné ochrany práv občanů před zneužíváním policejních pravomocí.

Tyto záruky neposkytuje ani dosavadní přístup politických představitelů zodpovědných za dohled nad bezpečnostními složkami a jejich řízení k případům porušování práv občanů ze strany těchto složek.

Po deseti letech od listopadu 1989 je třeba říci, že při prevenci policejního násilí i prosazování zákona a práv občanů v této oblasti udělala Česká republika jen malý pokrok.

V těchto dnech připomínáme výročí svrhnutí totalitního režimu, které bylo podníceno reakcí na policejní brutalitu. Toto výročí je vhodnou příležitostí k přijetí zásadních změn.

Proto:

Požadujeme, aby vláda věnovala větší pozornost ochraně občanů před policejním násilím.

Požadujeme, aby byla přijata taková zákonná opatření, která by umožňovala účinnou a nezávislou kontrolu činnosti policie a bezpečnostních složek.

Požadujeme, aby byla pochybení a trestná činnost policistů řádně vyšetřována a trestána.

Požadujeme, aby za pochybení a trestnou činnost policistů nesli politickou zodpovědnost představitelé příslušného resortu.