Bratři Mašínové - fakta

Bratři Mašínové - fakta

Senát Parlamentu ČR koncem května opět (již potřetí) navrhl prezidentu republiky na vyznamenání nejvyšším českým státním vyznamenáním, Řádem bílého lva, bratry Mašíny, legendární bojovníky proti komunistickému režimu. Jejich odbojová činnost vzbuzuje v naší společnosti stále mnohé kontroverze a bohužel našimi médii už za tu dobu proběhla spousta zkreslených, nepřesných či vyloženě lživých informací, či spíše dezinforamcí, ohledně jejich činnosti. Rozhodl jsem se proto sepsat nejdůležitější fakta o případech, kterými tato lživá či nepřesná vyjádření operují. Tento článek rozhodně není podrobným popisem činnosti skupiny bratrů Mašínových - ten je možno nalézt v několika publikacích, které o nich u nás vyšly (viz dále). Vybral jsem pouze konkrétní akce, při nichž byl členy skupiny usmrcen člověk, neboť právě ohledně těchto akcí kolují nejrůznější fámy, většinou s cílem vykreslit členy skupiny jako sprosté vrahy.

datum, místo: 13.9. 1951, Chlumec nad Cidlinou
oběť: příslušník SNB Oldřich Kašík
akce: přepad stanice SNB za účelem získání zbraní
plán: nechat se taxíkem zavést na místo, omámit a svázat taxikáře, vylákat příslušníka SNB ze stanice, venku ho udeřit železnou tyčí a tím zneškodnit (konkrétní postup nebyl přesně stanoven, mělo se postupovat dle situace na místě)
provedení: když se příslušník otočil zády, aby si zašel pro cosi zpět do stanice, Ctirad Mašín vytáhl z rukávu ocel a praštil ho po zátylku. Příslušník se otřesen pomalu otočil zpět a pokusil se vytáhnout pistoli. Josef Mašín ho okamžitě dvěma výstřely zastřelil.
výsledek: Přepad se nezdařil, střelba mohla vyburcovat celou stanici a proto bratři Mašínové okamžitě rychle ujeli.

Dále je bratrům Mašínům někdy vyčítána akce, kdy založili požár jedenácti stohů slámy na jižní Moravě, a následné zranění člena Pomocné stráže VB a velitele hasičů z Mořic Leciana. Účelem akce bylo narušit socialistické hospodářství (družstva soustředila slámu na jednom místě a její ztráty znamenala značné problémy) a morálku (po každé takové akci, která oficiálně nebyla nijak komentována ve snaze ji před obyvatelstvem utajit, se vyrojily divoké zvěsti o partyzánech). Když všechny stohy hořely a Ctirad Mašín a Václav Švéda se vraceli na kolech domů (podle plánu už měli být v bezpečí, ale vlivem technické závady na kole se zdrželi), upozornil na sebe Ctirad Mašín svým českým dialektem. Poněvadž měl problémy s padajícím řetězem, zůstával pozadu, a když je za vesnicí zastavili dva muži, nedokázal tak jako Václav Švéda včas ujet. Když mu Lecian zahradil cestu a pokusil se ho legitimovat, vytáhl Ctirad pistoli a vypálil dvě rány. Lecián se zasažen svalil na zem, muž kteý ho doprovázel se dal na útěk - Ctirad Mašín po něm taktéž dvakrát vystřelil, ale nezasáhl. Lecián byl poměrně těžce zraněn, ale vyléčil se (někde se uvádí že zranění zanechalo trvalé následky, čímž je patrně myšleno to, že přišel o jedno oko).

Později, během skoro pět týdnů dlouhého putování východním Německem, když byla proti pětičlenné skupině zburcována celá východoněmecká policie a k tomu sovětské jednotky, (pátrání se dohromady zúčastnilo prý až 25 000 mužů), zastřelili členové skupiny ve dvou střetech čtyři z nich: dva na železniční stanici Ucro, kde se je, podezřele vyhlížející skupinku mužů, pokusili legitimovat a když zjistili že nemají doklady, tak zatknout, a další dva během následného zátahu, kdy byla skupina obklíčena v lese - a několik dalších zranili (další čtyři muži byli zastřeleni a několik zraněno během pátrání svými vlastními soudruhy během různých nedorozumnění a zmatků). Popisovat podrobněji jak k tomu došlo považuji pro účely tohoto článku za zbytečné, navíc by bylo třeba rozsáhlejšího zpracování.

Toto jsou tedy fakta, které by měl každý mít na paměti, až zase uslyší "učené" mudrování o bratrech Mašínových z televize nebo jiných médií. Nikomu nechci vnucovat ani brát jeho názor na tyto postavy, ale jakýkoliv názor musí být podložen seriózními fakty, ktrerá jsem zde stručně nastínil.

Podrobný popis činnosti skupiny lze nalézt v knihách:
Ota Rambousek: Jenom ne strach (Vyprávění Ctirada Mašína)
Jan Němeček: Mašínové - zpráva o dvou generacích

Na závěr mi dovolte prezentovat můj osobní názor. Myslím si že situace okolo bratů Mašínových je pro současný stav naší společnosti typická. Na jedné straně máme zákon o protiprávnosti předlistopadového režimu a odboji proti němu (viz např. http://www.kpv.kozakov.cz/normy/zakon.htm), který jasně říká v § 3:

Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.

Na straně druhé mnozí stále nejsou ochotni považovat boj proti tomuto protiprávnímu režimu za legitimní, o úctyhodnosti ani nemluvě. Přitom odboj proti režimu, který zde panoval obzvláště na počátku padesátých let, a odboj proti nacismu v letech 1939-1945 jsou prakticky na stejné úrovni. Oba režimy pošlapávaly všechny principy a hodnoty, které považujeme za nezadatelné, a boj proti nim byl bojem za tyto principy, kterých si - aspoň to tvrdíme - vážíme ze všeho nejvíc - proto bychom měli být ochotni za ně kdykoliv bojovat. Bratři Mašínové byli příkladem lidí, kteří byli ochotni to nejen prohlašovat, ale i konat. Postavili se zlu bez ohledu na jeho podobu, bez ohledu na své vlastní bezpečí, bez ohledu na nejisté vyhlídky na vítězství. Způsob, jakým tento boj vedli, si zaslouží nezměrný obdiv a činí z nich jedny z největších hrdinů, jakými se naše země může pyšnit. Neměli bychom na ně zapomínat nebo je dokonce zavrhovat - neboť národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude žádné mít, až je bude skutečně potřebovat.