„Pravda vítězí“ sice stále vlaje nad Hradem, ale připomíná spíš další povedený výtvor z dílny dezinformačního oddělení, které za totalitního režimu odvádělo „skvělou“ práci a vede si dobře i nadále.
Quo
Vadis, Česko?
Média nám v poslední
době předkládají spousty různých úvah a bilancování
týkajících se uplynulých dvaceti let. Skutečnost je však
neradostná a není žádný důvod k oslavám. Standarta
s heslem „Pravda vítězí“ sice stále vlaje nad
Hradem, ale připomíná spíš další povedený výtvor z dílny
dezinformačního oddělení, které za totalitního režimu odvádělo
„skvělou“ práci a vede si dobře i nadále.
Přestože nás NATO
přijalo za své spojence, nemáme jeho plnou důvěru. Očekávalo
se, že po tzv. sametové revoluci si Češi udělají ve své zemi
pořádek, vypořádají se s černou minulostí, začnou
budovat demokratickou společnost a s čistým štítem se
připojí k ostatním světovým demokraciím, které si
zakládají na osvědčených trvalých hodnotách. Nestalo se. Česká
republika se stále víc utápí v žumpě korupce,
organizovaného zločinu a podvodů, za přihlížení absolutně
nefunkční státní správy. Lidé ze zoufalství čím dál víc
tíhnout k levici, socialistům a komunistům, aniž by si
uvědomovali, že danou situaci ve státě účelově vyvolávají a
podněcují právě oni s cílem dostat se opět oficiálně
k vládní moci. Privatizaci využili k přechodu od
politické vlády k ekonomické a nyní si už bez skrupulí
jdou za svým cílem doslova přes mrtvoly. V zahraničních
bankách a společnostech (nebylo jich málo), kde za minulého
režimu prali celá desetiletí špinavé peníze z obchodů
s drogami, zbraněmi a z výcviku teroristů, měli a stále
mají tučná konta, sloužící jim k ovládnutí domácího
hospodářství a ke sponzoringu všeho, co hned v zárodku
přidusí demokracii a vše, co k ní náleží. Mají svůj
dlouhodobý strategický plán, který naplňují. Podařilo se jim
sehrát svůj vlastní pád, aby postupně srovnávali propastnou
zaostalost za západní životní úrovní, vyspělými technologiemi
apod. (Viz Anatolij Golicyn – Nově lži za staré
/New Lies for Old; Perestrojkový podvod /Perestroika Deception; obě
knihy by měly být povinnou četbou pro každého, kdo chce znát
pravdu. Stejným tématem se také zabývá poučná kniha Roberta
Buchara – Revoluce 1989 a další tituly a studie.)
Nelze pochybovat o
účasti československých komunistických tajných služeb ve
spolupráci se sovětskými a dalšími z tzv. východního
bloku na teroristických operacích ve světě, organizovaném
zločinu a vším, co s ním souvisí, včetně výroby a
distribuce drog, krádeží technologií atd. (Každý rok se na čsl.
Radě obrany vyhodnocovaly úspěchy týkající se krádeží
technologií. Např. na konci r. 1967 tehdejší šéf
Zpravodajské správy generálního štábu ČSLA (Zs), gen. Oldřich
Burda hlásil, že 20-25% ukradených technologií za daný rok,
jejichž hodnota byla Zs odhadována na 300 milionů dolarů, bylo
získáno pomocí drog. J.D.Douglass, Jan Šejna, Rudý kokain,
str. 65) O těchto skutečnostech vypovídali četní
přeběhlíci/uprchlíci z komunistického „ráje“ a jejich
výpovědi byly potvrzeny západními zpravodajskými službami.
(Např. dvojí agenti Luděk Zemenek aka Rudolf Herrmann, jeho
východoněmecká manželka Inge i jejich syn; Ladislav Bittman aka
Lawrence Britt ve své výpovědi týkající se komunistických
aktivních opatření a dezinformací před americkým Kongresem –
podvýborem pro vnitřní bezpečnost – 5. května 1971; Jan Šejna
a jeho dvě výpovědi před americkým Kongresem dne 14. listopadu
1992 a 17. září 1996 a další, které detailně popisuje např.
John Barron ve své knize KGB – The Secret Works of Soviet Secret
Agents; Claire Sterlingová ve své investigativní publikaci Terror
Network; Joseph D. Douglass + Jan Šejna v knize Red Cocaine,
Jan Šejna v knize We´ll Bury You a mohl by následovat výčet
mnoha dalších výpovědí i publikací).
Komunisté a jejich tajné
služby neváhali pro své účely zneužívat lékařské vědy,
zejména psychiatrii. I v této oblasti plnilo Československo
pilně a bez morálních zábran zadané úkoly. Podrobnosti lze
nalézt např. v knize Josepha D. Douglasse Betrayed,
v knize Vadima J. Birsteina The Perversion of
Knowledge – The True Story of Soviet Science, zmínky
lze najít ve Zprávě dokumentační komise K231
či v knize Dagmar Šimkové Byly jsme tam taky
a v dalších publikovaných materiálech.
Kdo sleduje politickou
scénu a chod státu od konce roku 1989, ten je přímým svědkem
toho, co se v Česku děje a dokáže si odpovědět, kam to asi
může logicky dospět. Organizovaný zločin prorostl do těch
nejvyšších sfér, je všude kolem. Co se stalo se statečným
policejním důstojníkem, ředitelem policejního Útvaru pro
odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) plk. Janem Kubicem a
jeho týmem, včetně jeho mluvčí Blanky Kosinové? Proč nemohli
dál vyšetřovat a dotáhnout věci do konce? Proč byli odejiti,
proč nebyli dodnes zbaveni mlčenlivosti a proč nebyla tzv.
Kubiceho zpráva (případy Antropoid, Loreta a Pokr) řádně
vyšetřena a zveřejněna? Kdo z obyvatel Česka např. věří,
že zástupce policejní správy hl. města Prahy, policejní
důstojník se slibnou kariérou, plk. Zdeněk Janíček
spáchal sebevraždu? V únoru 2005 jej nalezli ve sklepě
paneláku, kde s rodinou bydlel. Byl oběšený, plný podlitin
a na těle (i na zádech) měl 29 bodných a řezných ran! Státní
zástupce Michal Zachystal dospěl i napodruhé k závěru, že
Janíček spáchal sebevraždu. V Kubiceho zprávě se říká,
že jeho jméno bylo údajně vytaženo z klobouku, kde byla na
papírkách i další jména. Musel zemřít.
Sice téměř denně
slyšíme o různých kauzách, avšak ty pak následně vyšumí
doztracena. Jak je to možné? Několik let se široký veřejný
zájem upíral ke kauze Vladimíra Hučína, bývalého
kapitána BIS. Kde jsou všechny ty nadevše utajované skutečnosti,
dokumenty, o nichž se stále hovořilo? Bylo vše jen účelové,
aby veřejnost neobracela v danou dobu zájem jiným směrem?
Jen další předhozená kost? Aby se mohli aktéři třeba kauzy
LTO nadechnout? Nebo aby se mohly jiné kauzy zamést
v tichosti pod koberec?
Daňoví poplatníci už
roky sponzorují ÚDV, poslední dva roky i ÚSTR.
K čemu a komu slouží? K dalšímu předhazování kostí a
odvracení pozornosti žádaným směrem? Čtenáři, odpověz si
sám… Co vyřešila kauza bývalé prokurátorky Brožové-Polednové?
Že má zajištěný pečovatelský ústav z peněz daňových
poplatníků? Dnes stará, nemocná žena, která v mládí, na
začátku své kariéry, plnila zadané úkoly. Co ti ostatní? Kde
je dnes prokurátor Vaš, mnohem horší bestie než
Brožová-Polednová? Kde je komunistická vězeňská „odbornice“
MUDr. Zdena Frousová s přezdívkou brutální Ilse
Koch, údajně horší než její blízký kolega MUDr. Josef
Sommer, pověstný aplikátor drogových koktejlů komunistickým
vězňům (věznice Ruzyně)? A tisíce a tisíce dalších, kteří
představovali pravou ruku zločineckého komunistického režimu?
Bez nich by se to šílené soukolí netočilo – nebo si snad někdo
myslí něco jiného? Např. ve Zprávě komise ÚV KSČ o
politických procesech a rehabilitacích v Československu
1949-68 se mj. říká: „Od října 1948 do konce
roku 1952 uložil státní soud 233 trestů smrti, z nichž bylo
vykonáno 178. O všech rozsudcích trestu smrti rozhodovaly
příslušné stranické orgány, bezpečnostní komise Ústředního
výboru KSČ, později politický sekretariát ÚV KSČ. V roce
1951-54 schválil politický sekretariát 148 trestů smrti.“
Má snad většina Čechů
máslo na hlavě nebo krev na rukou, že se bojí vzepřít současným
poměrům v zemi? Doufejme, že nikoliv, neboť to by představovalo
naprosto katastrofický scénář.
Thomas Jefferson kdysi
pronesl: „Tyranie je stav, kdy se lid bojí své
vlády; svoboda je stav, kdy se vláda bojí svého lidu.“
Co z toho platí pro Česko?
Vedle výše uvedené
informace ze Zprávy komise ÚV KSČ se kauza Brožové-Polednové
musí každému soudnému člověku jevit jako neskutečná fraška.
Nemluvě o nepotrestaných dozorcích a vyšetřovatelích, kteří
brutálně týrali a často ubili k smrti stovky dalších
nevinných lidí. Znovu tedy otázka: K čemu a komu slouží
ÚDV a ÚSTR? Oběti a rodiny obětí komunistické zvůle se ani po
dvaceti letech nedočkali spravedlnosti, na kterou čekali a stále
čekají. Zločinecké soukolí se nepřestalo točit, jen na
malou chvíli zpomalilo, aby postupně zase nabíralo na obrátkách.
John Barron situaci
v postkomunistických zemích dobře dokumentuje ve své knize
KGB dnes – skrytá ruka/KGB Today – The Hidden Hand.
A Claire Sterlingová, uznávaná investigativní novinářka,
detailně rozkrývá organizovaný zločin (praní špinavých peněz,
drogy, nájemné vraždy atd.) v zemích východního bloku po
roce 1990, včetně Česka, ve své knize Svět zlodějů/The
Thieves´ World. Např. na str. 88 čteme: „Koncem
roku 1992 došlo v Praze k uzavření tajné dohody mezi
sicilskou a ruskou mafií. Tato skutečnost byla potvrzena
z nejvyšších míst ruské Akademie věd. Obě mafie se
dohodly na obchodování ve střední Evropě, na vytvoření
globální sítě pro obchod s drogami a jadernými komponenty a
na sestavení nebezpečného týmu zabijáků sestávajícího z
„bývalých“ agentů KGB. Dohodly se i na pokračování
v osvědčené strategii teroru – bombové útoky, anonymní
výhrůžky a vydírání, dezinformace šířící strach a zmatek.“
Na str. 137 Sterlingová
cituje slova bývalého šéfa Úřadu na ochranu demokracie a ústavy
(předchůdce dnešní BIS) Miroslava Opravila: „Byli jsme
izolováni, pod sklem. S otevřenými hranicemi teď máme to,
co má zbytek Evropy, žene se na nás vlna zločinu. Jsou tu všichni
– Siciliáni, Camorra, Kolumbijci, Yakuza, Jugoslávci, ruská
mafie, ukrajinská mafie, Uzbekové, Turkmenci, Afghánci, Čečenci.
Zdá se, že si rozdělili území, nešlapou si do zelí. Italská
mafie a Camorra skupuje stejně jako Čečenci nemovitosti, kavárny
a kasina v Praze. Usadili se zde někteří velice podezřelí
lidé. Přivážejí sem daňové a finanční odborníky na praní
špinavých peněz a perou jich tu hodně. Dělají to všichni.
Medellínský kartel se pokoušel vyprat 300 milionů přes české
banky, podařilo se jim vyprat 100 milionů. Je tu pro ně ráj. Víme
o určitých mafiáncích používajících bílé koně ke koupi
svých vlastních bank v jižních Čechách. To je na praní
špinavých peněz nejlepší řešení. Nemáme žádné zákony,
jak tomu zamezit. Brzy začnou ovlivňovat politiky. Pak budou
blokovat legislativu. Takže spěcháme, abychom měli zákony.
Otázka je, kdo bude rychlejší. Myslím, že oni.“
Stalo se.
Eric Christensen v závěru
své 43-stránkové studie píše: „Se vznikem Evropské unie a
kolapsem Sovětského svazu svět věřil, že globalizace a
kapitalistické trhy budou prosperovat. Zdá se však, že nejvíce
ze všeho prosperuje temnější antiglobalizace zločineckého
kapitalismu. Svět se transformoval a v tomto novém světě
mají zločinci před policisty velký náskok – zvyšuje se počet,
schopnosti i rozsah působnosti transformovaných mezinárodních
zločineckých organizací a s nimi sledujeme bujení obchodu
s drogami, sílící narko-státy a kleptokracii. Avšak stejně
jako se kdysi osobní vztahy mezi dvěma zločineckými stranami nyní
staly globálními, tak i policejní složky budou brzy mít své
skutečně fungující globální sítě a partnerství na boj proti
nim.“ (Eric Christensen - Criminals and Cops Transformed; An
Examination into the Nature and Significance of the Changing Dynamics
of Transnational Organized Crime)
Zde nutně vyvstává
otázka, zda Česko může očekávat, že bude bez výhrad,
s důvěrou a plnohodnotně přijato do mezinárodní sítě
bojující proti organizovanému zločinu. Zatím to vypadá, že
stále patří do tzv. Osy zla. Nemá vůli bojovat
s vlastními problémy, nevyrovnalo se s minulostí a
dodnes neodkrylo svoji temnou stránku. Stále lže, dezinformuje,
blokuje vyšetřování a potrestání zločinů komunismu i zločinů
současných, korupce ve státě nabyla nezměrných rozměrů. Možná
za dané situace ani není cesty ven. Možná už je jen cesta
zatracení. Blíží se sice nové volby, avšak naději na změnu
jít tím správným směrem nedávají. Není divu, mimo jiného, že
Spojené státy nemají od ledna 2009 v Česku svého
velvyslance. Partnerství má svá nepsaná pravidla. A čím dál
víc se jeví, že ta musí Česko vzhledem ke své stále utajované
zločinecké minulosti udržovat s Ruskem. Karty jsou tedy
rozdány. Na věčné časy a nikdy jinak - cesta do pekel pokračuje.
Hana
Catalano, leden 2010
Quo Vadis, Česko?
