NEZAPOMENUTELNÉ ZÁŽITKY

NEZAPOMENUTELNÉ ZÁŽITKY

Zlatá neděle, je nádherné zimní počasí-sníh, bezvětří,sluníčko krásně svítí. Mám upečené linecké, vanilkové rohlíčky, chystám se na ořechové pochoutky, ovoce mám připravené, že udělám pečený čaj.Jen nádherné počasí mne láká ven- a abych nešla jen tak, vezmu svou tašku na kolečkách a vydávám se pěšky na nákup do teska. Na zpáteční cestě se kochám pohledem na kouzelný západ slunce, slyším kvílení sanitky, v duchu polituji toho postiženého i posádku, že si nemohou vychutnat nedělní pohodu tak jako já..Vtom mi podjely nohy a padám, ostrá bolest, nemohu vstát, nikde nikdo, ač tudy chodívají hlavně pejskaři, mám smůlu-střemcha, co tu bývala by mi určitě pomohla na nohy, není, nějaký dobrák ji pokácel, na jaře už nezavoní.Vápenná strouha se ale jen tak nevzdává, já taky ne, pomocí druhé ruky se mi konečně daří a stojím, ale pohled na ruku-spíš vyhlížející jako vykrmený leklý kapřík-dává neblahou tuchu, že to bude asi veliký průšvih. Sbírám všechny své síly a hrabu se i s nákupem do svahu, taška se mi snaží ujet, nesmí, jsou tam potraviny, které budu potřebovat na pečení, jo, to se nekonalo. Konečně jsem na cestě, pak už jen po rovině domů. Volám své neteři, přibíhá téměř okamžitě, jen mne nemůže odvézt, dala si poctivý grog, ale pohotově mi tu rybu chytne do své šály, pomáhá obléci a stanoví diagnosu –zlomenina-. Zkouším tedy vnučku, není doma, nakonec se smilovala jedna dobrá dušička, která mne provází po špitále. Tam pak slyším nemilý, leč docela očekávaný ortel, zlomené zápěstí, prý ošklivě, bude třeba narovnat. Dostávám injekci proti bolesti přímo do kloubu, dost velká bolest, pak ale se mne chopí za prsty paní doktorka, dvě sestřičky, třetí ke mně sedne a hladí mi ruku-ach to blaho, díky, paní Něžná - a jeden silák mne popadá za podpaží-zažívám asi to, co při mučení ve středověku odsouzenci, ti ale nedostali žádný mezocain, nikdo je nevzal za ruku, takže se mám … proti nim, ale i tak to bolí víc než dost. Následuje řada rentgenů, což už je příjemnější zážitek, paní laborantka Přívětivá-Voňavá, posadí mne na židli, byť na chvilku. Na další snímky už tam není, škoda, vystřídala ji paní Netečná. Konečně se paní doktorce snímek líbí a dává svolení k sádře, pak už jen poslední rentgen –pro jistotu, papír a můžu domů po třech hodinách strávených částečně čekáním v hale, která spíš připomíná tu nádražní-kde je neustálý pěkně mrazivý průvan. Při kontrolách mám ale vždy to,, štěstí“, že tam velí paní Nevrlá, i ten poslední den –a tak musím vyslechnout levity, že jsem se dostavila pozdě, no dorazily jsme s dcerou ve 14.55, na řadu jsem se dostala v 15.10, vychrlila svou nevrlost i na moji doprovázející, asi aby jí to nebylo líto. Mně pak dává víc než stručné příkazy-svléci se, což mi moc rychle nejde, mrskne kabát na lehátko a těsně u nohou mi s pořádnou řachou přistane kovová židle-rozkáže sednout, natáhnout ruku- popadne jakýsi přístroj na řezání sádry, docela mám strach, že si na mně vybije svůj špatný rozmar-no, zdaří se jí vyříznout dvě rovnoběžky a opět úsečně zavelí vytáhnout ruku z onoho sádrového vězení (no to, co jsem z toho sádrového tunelu vysoukala byl jakýsi kříženec kraba, žáby a špatně vykynuté buchty), v uších mi zní palba rozkazů –tam je umývadlo umyjte si ruku, vstávám, v tom se mi tmí před očima a střelba rozkazů hvízdajících mi kolem motající se hlavy se na chvíli ztrácí, ostrá kulometná palba mne však probírá-dopouštím se čehosi nepřístojného- na levou ruku dopadají kapky desinfekce, mýdlo je na opačné straně, opět palba, omlouvám se, kromě toho, že se bojím, že každou chvilku sebou šlehnu, moc přes své staré brejle totiž nevidím, mé zánovní mi při pádu spadly a asi jsem je i kapku přilehla. Mytí mi ale moc nejde, ruka odmítá poslouchat a navíc dost bolí. A další rozkazy lítají kolem uší. Poslušně se odebírám na kontrolní rentgen, paní doktorce se naštěstí líbí, laskavě mne vybavuje radami a žádá, abych počkala, až uschne podlaha v ordinaci. Opět vymrzlá hala, mám na sobě jen mikinu, kabát a svetr zůstaly dle rozkazu v ordinaci, je 15.15 halou proudí nejen ledový průvan, ale i lidé, bavím se jejich pozorováním-zahlédnu i paní Nevrlou-Bezcitnou, převlečenou do civilu, ufff úleva. Konečně se otevírají dveře ordinace, tam dvě sestřičky - paní Něžná a paní Přívětivá-ach jak příjemné, zavazují mi ruku a milé rozloučení nakonec. Je bez pár minut 16 hodin, nuže, buďte s Pánem Bohem , paní doktorky a páni doktoři, všichni jste byli Laskaví –tak vám díky.

EVA CLAROVÁ, TÁBOR, leden 2010