Soud ve Štrasburku odsoudil Českou republiku za protiprávní soudní projednávání a krácení v práva na spravedlivý proces. (3)

Česká média – včetně médií veřejné služby - dvanáct let ignorovala tiskové konference signalizující zneužívání pravomocí veřejných činitelů vůči Františku Oldřichu Kinskému, který se domáhal u veřejných soudů svého majetku a byl proto označen za zločince hodného pozornosti tajných služeb a policie.

110. Soud připomíná, že státy mají svobodu určit rozsah restitucí majetku a vybrat si podmínky, za kterých se dohodly na obnovení vlastnických práv původních vlastníků. Zejména se smluvní státy mají široký prostor pro uvážení, pokud jde o vyloučení některých kategorií bývalých majitelů z takového nároku (viz například Kopeckýv . Slovensko [GC], č.. 44912/98, § 35, ESLP 2004-IX).

111. Je pravda, že rozsah a hodnota majetku tvrdí žalobkyně občanským akcí byla značná, a proto přitahuje pozornost politiků, státních orgánů a veřejnosti. Nicméně, i když za určitých okolností záruky čl. 6 Úmluvy lze použít různě v závislosti na povaze řízení (viz například Vilho Eskelinen a dalšív . Finsko [GC], č.. 63235/00, § 64, ESLP 2007-II, a Micallefv . Malta [GC], č.. 17056/06, § 86, 15 říjen 2009), Soud se nedomnívá, že každý takový rozdíl může být v tomto případě. Zejména jsou nižší standardy záruky neplatí jen proto, že řízení se týká nápravy nebo vysoké hodnoty nárok.

112. Soud konstatuje, že vláda zdůraznila, po jejich podání vyplývá, že žalobkyně neprokázala žádnou příčinnou souvislost mezi údajným činnosti na politické a správní úrovni na straně jedné a rozhodnutí v jeho případě na straně druhé. Přesto se v článku 6 netýká s výsledkem řízení, ale zaručuje spravedlnost v řízení sám. Soud rovněž konstatuje, že žalobkyně akce byla ve skutečnosti výpověď ze strany vnitrostátních soudů. Není na soudu, aby spekuloval, zda žalobkyně nedostatek úspěchu před vnitrostátními soudy bylo přímým důsledkem nedostatků stěžovali.

113. S ohledem na výše uvedené úvahy, tedy prohlášení politiků, činnost Ministerstva spravedlnosti a vyšetřování trestné činnosti směřující proti žalobci, a bez vyjádřit nějaký názor na výsledku řízení, Soud dospěl k závěru, že řízení v otázce, jako celek, nesplňuje požadavky na spravedlivý proces.

114. Z toho vyplývá, že došlo k porušení článku 6 odst. 1 v projednávané věci.

115. V důsledku toho Soud konstatuje, že není nutné zkoumat další stížnosti žadatelem podle tohoto ustanovení.

III. TVRZENÉMU PORUŠENÍ ČLÁNKU 1 protokolu č.. 1

116. Stěžovatel tvrdí, že vnitrostátní právo byla použita nesprávně, a že v důsledku on byl schopen získat zpět majetek, jehož byl právoplatným vlastníkem. On se spoléhal na čl. 1 Protokolu č. 1, který zní:

"Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.

Předchozí ustanovení se však v žádném případě narušit právo státu přijímat zákony, které považuje za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut. "

117. Soud uvádí, že žalobkyně neprokázala, aby o této stížnosti před Ústavním soudem, který tak nezkoumal. V důsledku toho musí být zamítnut podle čl. 35 § § 1 a 4 Úmluvy o nevyčerpání vnitrostátních právních prostředků nápravy.

IV. TVRZENÉMU PORUŠENÍ ČLÁNKU 14 ÚMLUVY

118. Žadatel dále stěžoval, že byl diskriminován na základě svého původu, neboť Ústavní soud zamítl jeho ústavní stížnost, aniž by s ohledem na jeho zásluhy s jednoduchým odkazem na svém stanovisku č.. Pl. ÚS-st. 21/05. On se spoléhal na článku 14 Úmluvy ve spojení s čl. 6 Úmluvy a článku 1 Protokolu č. 1.

119. Soud má za to, že stížnost žalobce je v podstatě nesouhlas s rozhodnutím Ústavního soudu. Soud však připomíná, že to není jeho funkce se vypořádat s chybami skutečnosti nebo právní předpisy údajně dopustil vnitrostátní soud, pokud a v rozsahu, ve kterém mohou porušit práva a svobody chráněné Úmluvou (viz García  Ruiz v. Španělsko [GC], č.. 30544/96, § 28, ESLP 1999-I).

120. Soud se domnívá, že neexistuje žádný výskyt diskriminace žadatele ze strany Ústavního soudu. Ústavní soud důsledně uplatňována Stanovisko no. Pl. ÚS-st. 21/05 ve všech případech, poukazující na stejný problém jako v případě žadatele. Rozhodnutí v této věci následovat tuto judikaturu. Neexistuje tedy žádný výskyt svévolí, manifest absurdnosti nebo jinou léčbu.

121. Z toho vyplývá, že tato část aplikace je zjevně neopodstatněná a musí být zamítnuta v souladu s čl. 35 § § 3 () a 4 Úmluvy.

V . POUŽITÍ ČLÁNKU 41 ÚMLUVY

122. Článek 41 Úmluvy stanoví:

"Pokud soud shledá, že došlo k porušení Úmluvy nebo jejích protokolů, a jestliže vnitrostátní právo zúčastněné Vysoké smluvní strany umožňuje jen částečné opravy provést, musí soud, je-li to nutné, spravedlivé zadostiučinění poškozeného. "

A. poškození

123. Žadatel tvrdil, 204,899 euro (EUR), pokud jde o materiální škody, se skládá z hodnoty nemovitosti prohlásil ve vnitrostátním řízení. On také prohlašoval EUR 38,880, pokud jde o morální újmy.

124. Vláda tvrdila, že neexistuje příčinná souvislost mezi údajným porušením článku 6 Úmluvy a materiální škody požadována. Pokud jde o morální újmy, vláda za to, že případné konstatování porušení Úmluvy by samo o sobě představuje dostatečné odškodnění.

125. Soud nemá rozeznat nějakou příčinnou souvislost mezi zjištěným porušením a materiální škody údajně (viz body 112 a 113 výše), proto toto tvrzení odmítá. Na druhé straně se domnívá, že žadatel nepochybně trpěl pocity frustrace a úzkosti, která nemůže být kompenzován pouze na konstatování porušení. S ohledem na okolnosti případu a rozhodl na spravedlivém základě, jak stanoví článek 41, se uděluje mu EUR 10,000, pokud jde o morální újmy.

B. Náklady

126. Žadatel rovněž uvedl, 3,806 EUR na náklady a výdaje vzniklé před vnitrostátními soudy a EUR 3,078 na náklady vynaložené před soudem.

127. Vláda se domníval, že úhrada nákladů a nákladů by měly být poskytovány v přiměřené výši a v souladu s rozhodnutím Soudního dvora judikatury.

128. Podle judikatury Soudního dvora zákona je žadatel nárok na úhradu nákladů a výdajů pouze v rozsahu, ve kterém bylo prokázáno, že tyto byly skutečně a nezbytně vynaloženy a jsou rozumné, aby Quantum. Kromě toho právní náklady jsou pouze zpětně, pokud se vztahují k zjištěným porušením (viz například Scordino v. Itálie (č. 1) [GC], č.. 36813/97, § 283, ESLP 2006-V) . Také musí být zadány náklady a výdaje na řízení před vnitrostátními soudy musí žadatel vznikly jim, aby se snaží zabránit nebo napravit porušení Úmluvy, který byl zřízen Soudního dvora (viz Krčmář a Ostatnív .Český Republice , ne. 35376/97, § 52, 3. března 2000).

129. V projednávaném případě Soud konstatuje, že pouze ve své ústavní stížnosti se žadatel si stěžují, že jeho právo na spravedlivý proces, byla porušena. Proto jen v této části o vnitrostátní řízení byl žalobce snaží zabránit porušování nalezené v této žádosti od nastávání.

130. Proto s přihlédnutím k informacím v jejím vlastnictví, Soud se domnívá, že je vhodné zadat částku 830 na pokrytí nákladů a výdajů vynaložených před Ústavním soudem.

131. Pokud jde o náklady a výdaje před soudem, Soud se nedomnívá, že částka odpovídající odborné posouzení hodnoty majetku prohlásil ve vnitrostátním řízení bylo nezbytně vynaloženy, neboť soud nesdělil žádný problém podle článku 1 Protokolu č. . 1 stranám, a to je jeho ustálená judikatura, že nalezení porušení článku 6 není obvykle nevytváří žádnou příčinnou vazbu na ztrátu majetku v těchto řízeních (viz například Milatová a dalšív .Český Republice , ne. 61811/00, § 70, ESLP 2005-V).

132. Ve stejné době, Soudní dvůr uznává, že žadatel vznikly další náklady před Soudním dvorem po 20. říjnu 2009, kdy natočil svůj nárok jen spokojenost, protože dne 3. prosince 2010 soud sdělil další otázky účastníkům řízení (viz Benet Praha, spol . s ro v.Český Republice , ne. 33908/04, § 154, 24. února 2011).

133. Přičemž se bere ohled na výše uvedených kritérií a informací, které má k dispozici, Soud se domnívá, že je vhodné uložit Komisi náhradu EUR 3,000 na náklady a výdaje před Soudním dvorem

134. Celkově Soud udělí žadateli EUR 3,830 na základě této hlavy.

C. Úroky z prodlení

135. Soud považuje za vhodné, aby úroky z prodlení by měly být založeny na sazbě marginální zápůjční facility Evropské centrální banky, zvýšené o tři procentní body.

Z TĚCHTO DŮVODŮ SOUD JEDNOMYSLNĚ

1.   rozhoduje , že žalobce v postavení, aby syn pokračovat v řízení, v jeho užitku;

. 2   prohlašuje stížnost týkající se článku 6 Úmluvy přípustné a zbytek že žaloba je nepřípustná;

. 3   rozhoduje, že došlo k porušení článku 6 § 1 Úmluvy;

4.   Pojme

(A) že žalovaný stát má zaplatit žalobci do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabude právní moci v souladu s čl. 44 § 2 Úmluvy;

(I) EUR 10.000 (deset tisíc eur), plus daň, která se může, pokud jde o morální újmy;

(Ii) EUR 3.830 (3800 a třicet eur), plus daň, která mohou být k tíži žadatele, nákladů a výdajů;

musí být převedeny do České koruny v kurzu platném ke dni vypořádání;

(B) že od uplynutí výše uvedené lhůty až do zaplacení prostý úrok se platí z výše uvedených částek sazbou rovnající se sazbě marginální zápůjční facility Evropské centrální banky platné v tomto období, zvýšené o tři procentní body;

5.   zamítá v ostatním návrh na přiznání spravedlivého zadostiučinění.

Vyhotoveno v anglickém jazyce a sděleno písemně dne 9. února 2012, v souladu s článkem 77 § § 2 a 3 Jednacího řádu Soudu.

Claudia Westerdiek Dean Spielmann  
 

kanceláře Předseda

KINSKY proti ČESKÉ REPUBLIKA ROZSUDEK