V Právu ze 17. 2. 2012 i jinde v debatě o udílení ceny Václava Havla František Janouch opakovaně tvrdí, že založil „Na konci roku 1978“ Nadaci Charty 1977. Jako jeden z iniciátorů a přímý účastník bych rád uvedl věc na pravou míru.
Deník
Právo zveřejnil 17.2 2012 článek Františka Janoucha Experimentovat s
památkou Václava Havla by se nemělo. Jeho vyznění je sporné nejen kvůli
osobnosti autora, který se zdá být šikovným mystifikátorem.
V Právu ze 17. 2. 2012 i jinde v debatě o udílení ceny Václava Havla
František Janouch opakovaně tvrdí, že založil „Na konci roku 1978“
Nadaci Charty 1977. Jako jeden z iniciátorů a přímý účastník bych rád
uvedl věc na pravou míru.
V roce 1976 jsme se ženou
podepsali mezi prvními signatáři Chartu 77 a na podzim 1977 jsme byli
donuceni STB k vystěhování do Švédska. Náš „plán“ pro exil byl
jednoduchý: začít vydávat gramofonové desky zakázaných zpěváků sdružení
Šafrán, které jsme v Praze spoluorganizovali. Ve Švédsku jsme se
dostali do styku se skupinami, které se angažovaly proti okupaci
Československa Varšavskou smlouvou, v té době to byla řada levicových
skupin, ale i liberální Výbor pro Východní Evropu. Tyto skupiny
vytvořily na začátku roku 1978 společný „Výbor 21 srpna“ zaměřený na
podporu boje proti okupaci Československa.
Na půdě tohoto
výboru vznikla iniciativa pro vytvoření Fondu na podporu Charty 77,
jejíž ustavující schůze jsem se zúčastnil. Hlavními organizátory výboru
byli pánové Peter Larsson a Peter Gavelin. Při diskuzi o tom, kdo by
měl výboru předsedat jsem navrhl nepřítomného Františka Janoucha. Návrh
jsem motivoval tím, že je Janouch profesorem na univerzitě, mluví
Švédsky a nosí kravatu, já tyto vlastnosti postrádám a navíc se chci
věnovat vydávání gramofonových desek zakázaných zpěváků a vystudovat.
Obdobně jsem doporučil Janoucha Václavu Havlovi, když mi telefonicky
navrhoval abych se stal „zástupcem“ Charty 77 v zahraničí.
Jak
se záhy ukázalo, pravdivá byla hlavně ta kravata. Profesuru František
Janouch neměl ani ve Švédsku ani v Československu a pokud o ni usiloval
ve Švédsku, tak ji ani po roce 1978 nikdy nedostal. Zajímavé bylo
tvrzení na stránkách ČSAV před pár lety sdělující, že profesor
František Janouch je členem a profesorem Švédské akademie věd... Po mém
upozornění byl nesmysl odstraněn: Švédská akademie je soukromá nadace,
Janouch jejím členem nikdy nebyl, natož profesorem, protože Akademie
profesory nemá... Vše je lehce ověřitelné.
Na podobná
překvapení by se dalo jistě narazit i při ověřování dalších „pravd“,
které o sobě Janouch šíří, ale zatím se o to česká média nepokusila.
Například lze obdobně jako v případě Nadace vystopovat „sémantický
posun“ v naznačování zásluh Janoucha o udělení Nobelovy ceny Jaroslavu
Seifertovi. Každý si může ověřit, že návrhy mohou podávat pouze jasně
stanovené profese a instituce, v případě literatury jsou to mimo jiné
profesoři v oboru. Jaroslava Seiferta prokazatelně navrhli slovenský
profesor slovanských jazyků Lubomír Ďurovič z Lundu (Švédsko) a
profesor Roman Jakobson z Paříže.
Ale zpět k nadaci:
předseda František Janouch přejmenoval Výbor na Nadaci a tu skuteční
zakladatelé a další členové (například Jaroslav Hutka) po neshodách s
Janouchem opustili. Nadaci Charty 77 si vybral miliardář George Soros
jako distribuční kanál pro posílání peněz do Československa a chartisté
se radovali z peněz „od Janoucha“.
Po listopadu 1989 došlo k
jednání mezi mluvčími Charty 77 a Nadací, kdy Soros i Janouch odmítli
do výboru nadace vpustit zástupce jmenované mluvčími Charty 77. Mluvčí
(tehdy Helena Klímová, Alena Hromádková a Hana Ponická) se byly nuceny
od aktivit Nadace distancovat (kvůli pokusu o převzetí Typografie,
Občanského Deníku a neochotě přijmout do výboru zástupce jmenované
mluvčími...). Existují o tom stanoviska mluvčích i navrhovaný dokument
Charty 77. Naštěstí pro Janoucha byla záhy na to Charta 77
zakonzervována a Soros z neznámých důvodů nadaci opustil.
Neumím
posoudit, která instituce je technicky či organizačně vhodnější pro
chystanou cenu Václava Havla, dovolím si však připomenout, že je neméně
důležité kdo bude cenu reprezentovat. A zde je vhodnost osoby Františka
Janoucha sporná. K vymyšleným titulům a poopravené historii lze přičíst
i členství v Komsomolu a následně v komunistické straně ze studií v
Leningradu z doby, kdy v SSSR panovala nejtvrdší stalinská diktatura a
vše kolem jaderné fyziky bylo pod přísnou kontrolou nechvalně známého
Beriji. V této souvislosti stojí za zamyšlení i Janouchova současná
propagace vhodnosti ruských atomových elektráren pro ČR.
Sémantické posuny Františka Janoucha
