Čestné prohlášení Luboše Patery

Čestné prohlášení

k činnosti některých českých pracovníků

Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku

1) Dne 25. 7. 2003 jsem podal stížnost proti českému státu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Stížnost byla zaevidována pod č. 25 326/03 ve druhé sekci Soudu. Korespondenci jménem Soudu se mnou vede Irena Marková.

Má stížnost byla podána na předepsaném formuláři Soudu s tím, že v každé části formuláře byl uveden nejprve anglický text stížnosti a za ním text v českém jazyce.

Dne 25. 8. 2003 jsem Soudu odeslal doplnění své stížnosti, v němž jsem doložil další důkazy o diskriminaci skupiny občanů státními orgány, která se týká i mé osoby a proti níž směřuje má stížnost rovněž.

K dnešnímu dni jsem od Soudu neobdržel žádné oznámení o tom, že Soudem bylo rozhodnuto o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti stížnosti.

2) Dne 9. 2. 2004 jsem Evropský soud pro lidská práva spolu s dalšími stěžovateli navštívil a nahlédl do spisové dokumentace své stížnosti. Žádost o nahlédnutí do spisu jsem zaslal v předstihu písemně a dodatečně (až po mé návštěvě Soudu) jsem obdržel dopis se sdělením, že má žádost je akceptována. Přitom na místě mi v odpoledních hodinách Irena Marková tvrdila, že mi byl údajně dopisem nabídnut jiný termín, když jsem požadoval též nahlédnutí do spisové dokumentace stížnosti své manželky – viz dále.

Ve své spisové dokumentaci jsem zjistil jsem následující skutečnosti:

a) Spisová dokumentace obsahuje složky s volně vloženými dokumenty bez jakéhokoliv spisového přehledu nebo očíslování listů; umožňuje tedy libovolně vkládat nebo naopak vyjímat kteroukoliv listinu bez jakékoliv kontroly.

b) Spisová dokumentace neobsahovala žádný překlad mé stížnost do jednacího jazyka Soudu pořízený Soudem.

c) Ve spisové dokumentaci byl založen opis českého textu mé stížnosti bez jakéhokoliv dokladu o účelu jeho pořízení. Přítomné pracovnice Soudu Jana Zemanová, Eva Hubálková a Irena Marková tvrdily, že neví, jakým způsobem a proč byl uvedený opis pořízen, když formulář mé stížnosti je sepsán i v anglickém jazyce, a Irena Marková má údajně mou věc přímo na starost.

d) Má stížnost spolu s přílohami byla zařazena do složky „Requete“. Doplnění stížnosti s doklady o diskriminaci, na níž si stěžuji, do této složky však zařazeno nebylo a bylo uloženo ve složce „Correspondance“. Eva Hubálková mi toto rozdílné uložení vysvětlit nedokázala a vyzvala mne, abych o přesun dokumentů požádal písemně. Irena Marková, která se dostavila později, na mou žádost o vysvětlení přesunula doplněk stížnosti do složky „Correspondance“ na místě sama.

3) Před svou návštěvou Soudu dne 9. 2. 2004 jsem dopisem požádal také o umožnění nahlédnout do veřejně přístupné části spisové dokumentace stížnosti mé manželky R. P., vedené pod č. 76 250/01. Tato spisová dokumentace mi na dopoledne připravena nebyla s tím, že se přítomné pracovnice uvolily předložit ji až odpoledne v 15 hodin. V tuto dobu uvedenou dokumentaci Irena Marková přinesla, držela ji stále v náručí, avšak oznámila mi, že do ní nahlédnou nemohu, neboť se týká rozvodu stěžovatelky a citlivých záležitostí jejího dítěte. Já jsem ji ubezpečil, že tato věc se tedy týká také i mého rozvodu a mého dítěte, jsme-li se stěžovatelkou manželé. Ani poté mi Irena Marková dokumentaci nepředložila, tentokrát pod záminkou, že podle jednacího řádu Soudu je možné do veřejných částí stížností nahlížet pouze tehdy, pokud předseda senátu nerozhodne jinak.

Takové rozhodnutí ve věci mé manželky mi však nepředložila, trval jsem tedy na svém požadavku. Irena Marková na to tvrdila, že předseda senátu se svým rozhodnutím údajně vyčkává na vyjádření stran k mému nahlížení, tedy mé manželky a českého státu. Když jsem i nadále trval na zpřístupnění spisové dokumentace, neboť žádné odmítavé rozhodnutí předsedy senátu dosud vydáno nebylo, odešla Irena Marková telefonovat do recepce – údajně tajemnici druhé sekce. Po dalším dohadování Marková odešla i se spisem a vystřídal ji pan Early, zástupce tajemnice druhé sekce, který mému požadavku odmítl vyhovět také. Tvrdil nejdříve, že předseda spis studuje a vydá rozhodnutí v 16.30 hodin, po chvíli tuto dobu zkrátil na 16. hodinu. Po krátkém rozhovoru odešel i on. Přibližně v 16.05 hodin Irena Marková přišla zpět a sdělila mi, že předseda senátu rozhodl tak, že nelze nahlédnout pouze do vyjádření české vlády ke stížnosti mé manželky, přičemž mi předložila jeho rozhodnutí i v písemné podobě. Teprve potom jsem do spisové dokumentace mohl nahlédnout.

4) Spisová dokumentace stížnosti mé manželky č. 76 250/01 obsahuje obsáhlou korespondenci vypracovávanou Evou Hubálkovou a Irenou Markovou se stěžovatelkou, resp. jejím advokátem. Stížnost byla podána dne 1. 6. 2001. Dopisem ze dne 21. 6. 2001 byla stěžovatelka vyrozuměna, že stížnost nebyla řádně registrována a poučena, jak ji má přepracovat do předepsaného formuláře. Dopisem ze dne 22. 9. 2001 byla stěžovatelka upozorněna, že nevyčerpala všechny vnitrostátní prostředky nápravy ve smyslu čl. 35 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že její stížnost „nemá vyhlídky na úspěch“. Zároveň byla však požádána o vysvětlení důvodu, proč by Soud její stížnost měl projednávat, pokud případně nesouhlasí se sděleným stanoviskem.

Dopisem ze dne 11. 10. 2001 stěžovatelka sdělila Soudu, že má za to, že by v jejím případě bylo možno spatřovat zvláštní okolnosti, které by ji mohly zprostit povinnosti formálně vyčerpat vnitrostátní prostředky nápravy, neboť by v důsledku přezkoumání věci Ústavním soudem ČR došlo k neodůvodněným průtahům a Ústavní soud ji ani nemůže finančně odškodnit (požaduje odškodnění ve výši 1 milion korun).

Poté byla stěžovatelka dopisem ze dne 9. 11. 2001 Soudem vyrozuměna, že její stížnost byla konečně téhož dne řádně registrována (předtím se tak nestalo) a jeden z členů Soudu, jednající jako zpravodaj, provede předběžné posouzení stížnosti a vypracuje pro soud zprávu o její přijatelnosti.

Již dopisem ze dne 24. 4. 2002 byla stěžovatelka informována, že dne 16. 4. 2002 projednal Soud (Druhá sekce) otázku přijatelnosti její stížnosti a rozhodl se vyzvat vládu ČR k předložení písemného stanoviska; k dopisu bylo přiloženo písemné „shrnutí faktů vypracované Kanceláří Soudu“ (jde o dokument, který je v jiných věcech jiných stěžovatelů zapírán a před nimi utajován!).

Dopisem ze dne 12. 12. 2003 byla stěžovatelka vyrozuměna o možnosti uzavřít s vládou ČR smír a bylo jí nabídnuto předložení návrhu na přiměřené vyrovnání (stěžovatelka požaduje 1 milion korun).

Podmínku bezúspěšného podání ústavní stížnosti stěžovatelka „splnila“ dodatečně až v roce 2002, kdy ji podala (až po rozhodnutí Evropského soudu o přijatelnosti její stížnosti) a tato byla českým Ústavním soudem odmítnuta.

Z výše uvedených skutečností usuzuji, že činnost českého personálu Štrasburského soudu je značně neprůhledná. Osoby, které se zabývají stížnostmi českých stěžovatelů (je pozoruhodné, že stížnosti proti českému státu končí zřejmě všechny v druhé sekci Soudu, v níž pracuje český personál) přistupují k jednotlivým stěžovatelům rozdílně: k některým nadmíru vstřícně, některým lžou do očí na místě i písemně. Přebírají na sebe neoprávněně pravomoc náležející pouze soudcům (viz např. epizoda s neoprávněným zabraňováním v přístupu do spisové dokumentace), přičemž nezajišťují základní úkony spojené s přípravou stížností pro transparentní a přezkoumatelné rozhodování o její oprávněnosti příslušným soudním orgánem.

Ve „shrnutí faktů“, které zřejmě připravují z obsahů stížností pro zprávu soudce zpravodaje k rozhodování výboru soudců nebo senátu o přijatelnosti stížnosti, mohou libovolně zkreslovat obsah stížnosti a její podstatu. Uvedené „shrnutí faktů“ je navíc před stěžovateli (některými, resp. nevyvolenou většinou!) zatajováno, přičemž jde o fakticky rozhodující náležitost celého procesu před Soudem, kterou český personál může svévolně ovlivnit věci českých stěžovatelů ve prospěch českého státu.

Podle informací zveřejněných na internetové adrese http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1600/obsah/13.htm

měla být Eva Hubálková naverbována českou Bezpečnostní a informační službou – rozvědkou. Lze tedy předpokládat, že český personál Štrasburského soudu pracuje proti českým občanům a ve prospěch českých státních struktur v režii tajné služby a že na území jiného státu je tímto personálem vyvíjena rozvědná činnost.

23. února 2004

                                                                                                  Luboš Patera

                                                                                               273 63  Běleč 33

                                                                                                Česká republika