Soud ve Štrasburku odsoudil Českou republiku za protiprávní soudní projednávání a krácení v práva na spravedlivý proces. (1)

Soud pro lidská práva uložil České republice vyplatit 10.000 eur (asi 250.000 korun) za způsobenou újmu a 3380 eur (84.000 korun) na úhradu výloh.

ROZSUDEK

Štrasburk

09.02.2012

Tento rozsudek nabude právní moci za podmínek stanovených v článku 44 odst. 2 Úmluvy. Může být předmětem formálních úprav.

 

V případě Kinský v . ČeskáRepublika ,

Evropský soud pro lidská práva (pátá sekce), zasedající v senátu ve složení:

Dean Spielmann, prezident, 
 Elisabet Fura,  Karel Jungwiert,  Bostjan M. Zupančič,  Mark Villiger,  Ganna Yudkivska,  Angelika Nussbergerová, soudci, a Claudia Westerdiek , tajemnice sekce , 
 
 
 
 
 

Po poradě konané dne 17. ledna 2012,

Vynesl tento rozsudek, který byl přijat uvedeného dne:

POSTUP

1. Případ v aplikaci (č. 42856/06) protiČeský ČR podala u soudu podle článku 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") je rakouským státním příslušníkem, pan František Oldřich Kinský (dále jen "žadatel"), dne 18. října 2006.

2. Žadatel zastupuje pan J. Čapek, advokát v Hradci Králové. Česká vláda ("vláda") zastupuje její zmocněnec, pan Vít A. Schorm z Ministerstva spravedlnosti.

3. Žadatel tvrdil, zejména to, že neměl spravedlivý proces a že jeho vlastnická práva se tímto způsobem byla porušena

4. Dne 19. května 2009 předseda pátého oddílu se rozhodl dát oznámení o žádostiČeská vláda. Rovněž bylo rozhodnuto zkoumat opodstatněnost žádosti na stejnou dobu jako jeho přípustnosti (čl. 29 § 1). Vláda Rakouska byli vyzváni, aby uvedly, zda by si přáli, aby předložila písemné vyjádření k případu (článek 36 jednacího řádu Soudu). Neměli využily této možnosti.

SKUTEČNOSTI

I. OKOLNOSTI PŘÍPADU

5. Stěžovatel se narodil v roce 1936 a zemřel 2. dubna 2009. Dne 30. dubna 2009 žalobkyně, syn a dědic, pan Carlos Kinský, informovala Soud, že chce pokračovat v uplatňování původně zaveden jeho otcem.

6. Prostřednictvím více než sto občanských žalob na určení vlastnictví podalČeské soudy proti státu, obcí a třetími osobami, se žalobce domáhal obnovit majetek zabaven v Československu po druhé světové válce. V té době, žalobce, osm-rok-staré dítě, údajně byl vlastník nemovitosti. Při konfiskaci byl jeho zájmy údajně nebyla chráněna žádnou zástupce navzdory požadavkům práva použitelného v té době.

7. Podle vlády, celková hodnota majetku tvrdí žalobkyně byla odhadnuta policie přibližně padesát až šedesát miliardČeské koruny (přibližně 2 - 2,4 miliardy euro).

A. Řízení zahájeno před okresním soudem v Děčíně

8. Dne 9. října 2003, Děčín Okresní soud ( Okresní soud ) zamítl žalobu proti státu, zastoupenou Ministerstvem vnitra, aby určení vlastnictví některých nemovitostí, zjištění, že majetek byl řádně zkonfiskován v roce 1945 na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Velké množství archivních dokumentů bylo vzato jako důkaz v řízení.

9. Žalobkyně odvolání, vyhlašování, mimo jiné , že okresní soud opomněl vzít určité důkazy.

10. Dne 27. ledna 2005 v Ústí nad Labem Krajský soud ( krajský soud ) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

11. Dne 23. listopadu 2005, oddíl ne. 28 Nejvyšší soud ( Nejvyšší soud ), který je zodpovědný za záležitosti restitučních případů, pronájem a sporům o uznání cizích rozhodnutí a odmítl jako nepřípustnou žalobkyně odvolání na právní otázky v dovolání ). Bylo zjištěno, že nebylo přesvědčivě prokázáno, že žalobce majetek byl řádně zkonfiskován, ale v každém případě majetek byl převeden do vlastnictví státu, který používal to od té doby. Uplatňuje své předchozí judikaturu Soudní dvůr rozhodl, že majetek přijatý státem před rokem 1990 nebylo možné uplatnit v občanskoprávním řízení, ale pouze za restitučních zákonů.

12. Dne 18. dubna 2006 Ústavní soud ( Ústavní soud ) zamítl ústavní stížnost, kdy to bylo tvrdil, že neměl spravedlivý proces a byl diskriminován. Soud se spoléhal na jeho postoje, zakotvené zejména v jeho názoru ne. Pl. ÚS-st. 21/05, podle kterého civilní žalobu na určení vlastnického práva nelze použít k obcházení restitučních zákonů, a následně zjistil, že podrobné argumenty zpochybňují opodstatněnost rozhodnutí byla irelevantní.

13. Dne 13. listopadu 2007 okresní soud zamítl žalobu neplatnost odst. žaloba pro zmatečnost) prosazovalo zaujatost na straně soudce okresního soudu, který se zabýval civilní řízení. S odkazem na rozhodnutí ne. II. ÚS 71/06 Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 rozhodl, že činnost některých politiků při vytváření negativní atmosféry kolem žadatele akcí bylo nepřijatelné v systému založeném na zásadách právního státu. Stejně tak rozhodl, že povinnost uložená soudů ministerstvem spravedlnosti podává jí žalobce řízení byla v rozporu s principem dělby pravomocí mezi soudní a výkonné moci vlády. Přesto, že neshledal, že tyto aktivity se ohrožena nestrannost příslušného soudce u okresního soudu Děčín napadla žalobkyně.

B. Prohlášení politiků o případy, podala osoba

14. V rozhodné době různí členové vlády a parlamentu, veřejná prohlášení komentování na řízení zahájeném žadatele. V médiích se objevila zpráva, mimo jiné , na následujících tvrzení.

15. Deník Právo uveřejnil článek dne 26. června 2003 s názvem "Dostál [ministr kultury] chce svolat zasedání týkající se restituce" o reakce politiků na rozhodnutí soudu vyhovuje jedněm tvrzení žadatele. Článek citoval pana Nečase, pak MP a vice-prezident druhé největší strany v parlamentu, jak říká:

"Já nevím, jak jsme jako zákonodárci udělat něco s naprosto šílené rozhodnutí soudců, které naznačují, že jsou nezávislé, ale v tomto případě nezávisle na rozumu. Ptát se zabavení majetku osob, které byly prokazatelně nacisté jednoduše na základě zcela formálních administrativních detailů, jako je dokument z roku 1946 chybí razítko nebo razítko je čtverec místo kola, vyvolává pochybnosti o myšlenek soudce zapojit. "

16. Dne 30. června 2003 týdeník Týden uveřejnil rozhovor s ministrem kultury, pan Dostál, ve kterém řekl mimo jiné :

"Jsem proti pokusům vrátit majetek aktivních nacistů nebo jejich děti, jak se stalo v případě pana Oldřicha Kinského."

17. Dne 2. července 2003 se internetové stránky Novinky.cz zveřejněné poznámky několika politiků o další z žadatele případech, kdy soud rozhodl v jeho prospěch. Pan Nečas vyjádřil takto:

"Nemůžu pochopit, co duševní procesy členové našeho soudního systému by mohlo jít až do dosažení takové závěry."

18. Dne 3. července 2003 Právo vydal další rozhovor s ministrem kultury, ve kterém on nesouhlasil s jejich rozhodnutí soudů potvrdil jeden z tvrzení žadatele:

"[Z] další soudci rozhodují podobně, pak bude muset nést plnou odpovědnost za to, že stát bude povinen odevzdat majetek nabytý v rámci prezidentské [] dekrety."

Ministr také zmínil setkání politiků a právníků o ochraně nových prezidentských dekretů.

19. Několik politiků, včetně prezidenta a premiéra, svolal řadu setkání mezi sebou a právníků na problematiku občanskoprávním řízení o restituci majetku pořízeného před rokem 1948 v občanskoprávním řízení, stejně jako odvolání podané žalobkyní. Podle zpráv z médií, že jednání vyústila v několik možností, jak zabránit takové rozhodnutí soudů, včetně Nejvyššího soudu požaduje sjednotit rozdílné judikatury, vydáním nových a perfektní ke konfiskaci, přidávat novelu občanského zákoníku o zákazu akce pro určení vlastnictví majetku nabytého státem před rokem 1990, nebo kterým se mění ústavu ve stejném smyslu.

20. Dne 25. září 2003 Právo informoval o jednání před děčínského okresního soudu v řízení, které je předmětem této žaloby. Jednání se zúčastnil také viceguvernér Ústí nad Labem Region odst. místohejtman Ústeckého kraje ) a člen vládní strany, který řekl: "Nejsem tu jako politik, ale jako syn rodičů, kteří nacisty deportován do tábor. Dnes advokát hájí potomek nacisty. Budu dělat cokoliv v mých silách, aby se tito lidé nedosáhnou, co chtějí ".

21. Dne 14. prosince 2003 týdeník Respekt otiskl rozhovor s poslancem parlamentu a člen Výboru pro ústavní a právní záležitosti, který říkal, že žadatel nemá právo na vrácení jakéhokoliv majetku. Na otázku, zda řešení těchto otázek by nemělo být ponecháno na nezávislé soudy odpověděla, že podle jejího názoru, že nebyly ovlivněny soudy, ale že některé soudní rozhodnutí bylo špatné a že soudy jsou tak nezávislé, jak být nezávislý na zákonech.

C. Ministerstvo spravedlnosti žádostí o zprávách o žadatele řízení

22. Dne 12. ledna 2004 ministerstvo spravedlnosti poslal dopisy předsedům krajských soudů žádají je, aby jí poskytly informace o měsíčně o vývoji v řízení zahájeném žadatele. To, že to bylo odůvodněné žádosti o informace z důvodu zvýšeného zájmu sdělovacích prostředků v rámci tohoto řízení.

23. Ústí nad Labem Krajský soud, stejně jako ostatní krajské soudy, tomuto požadavku vyhověla a pravidelně předává ministerstvu údaje o žadatele řízení ve svém regionu, včetně zpráv od okresního soudu Děčín vypracovaných soudcem s žalobách podaných žadatele.Zprávy informaci o řízení, které jsou předmětem této žádosti, ve kterém v té době, odvolací řízení bylo v řízení.

24. Zprávy ze všech krajských soudů, kdy řízení zahájeného na návrh žadatele byly řízeny součástí procesní úkony provedené v řízení, jména obžalovaných, předmět sporu a jméno soudců, které se zabývají případy.

25. Dne 8. července 2004 Ministerstvo informoval krajský soud, že si již nepřeje dostávat informace na měsíční bázi, ale jen jednou za tři měsíce.

26. Dne 7. listopadu 2006 Ministerstvo informovalo krajské soudy, že to nebylo nutné, aby tyto informace poskytnout.

D. Policejní vyšetřování žalobce a jeho právní zástupce

27. V roce 2004 usnesením zástupce prezidenta policie, policie zřídila speciální vyšetřovací tým s krycím názvem "Vlastnosti" za účelem plnění úkolů týkajících se vyšetření podezření na protiprávní kapitulaceČeský Republika je majetkem fyzické nebo právnické osoby.Je tým činnostmi byly komplexní vyšetření podezření, že tyto trestné činy (což podle jejich názoru mohlo vést k finanční ztrátu ve výši desítek miliardČeská korun) byl spáchán.

28. Dne 10. března 2004 policie začala vyšetřovat žadatele a jeho právní zástupce pro podezření z podvodu. Policie uvedla, že vyšetřování bylo odůvodněno žadatele pokusy podvodně tvrdí v občanském soudním řízení majetek konfiskován v roce 1945 podle dekretů prezidenta republiky jako nepřátelského majetku. Mají podezření, že v průběhu občanského soudního řízení žalobce úmyslně uvedena relevantní skutečnosti, s cílem podpořit jeho činnost.

29. Blíže neurčeného dne v průběhu vyšetřování, policie zaslala žádosti k soudu Děčín okres a příslušný útvar Ministerstva vnitra pro účely vyčíslení celkové hodnoty majetku tvrdí žalobkyně a získání návrhu žalobkyně, a rozhodnutí soudu v jeho případě. Oba úřady vyhověly žádosti.

30. Dne 27. dubna 2004, Praha-východ okresní soud, na žádost policie, nařídil výrobu evidence dvě telefonní linky, které patří k žadatele rady od 26. ledna 2004 do 26. dubna 2004. Podle vlády, pouze informace o telekomunikační činnosti, a sice, že časy volání čísla příchozích a odchozích hovorů a přibližné umístění mobilních telefonů byly vyrobeny; obsah telefonických rozhovorů nebylo ani zaznamenáno ani zastaven.

31. V dopise ze dne 26. července 2004 náměstek ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace Úřad pro odst. Zahraniční styky Informace) a naČeská zpravodajská služba, v odpovědi na žádost o spolupráci, informoval policejní jednotky na starosti vyšetřování o systému správy církevních registrů v Rakousku a způsoby přístupu k nim, aby se zjistilo žadatele rodný list. Poté, co zjistil, že přístup k registrům byla omezena, zástupce ředitele v úvahu a odmítl možnost využití tajné agenty k získání předmětné dokumenty a sdělila policejní jednotku o tom, jak stát postupuje v občanském soudním řízení proti žalobkyni, doporučuje, aby se manévr žadatele do situace, kdy by on sám byl povinen stanovit jehoČeské občanství.

32. Dne 28. dubna 2006 policie vyšetřování pozastaveno s tím, že v civilním řízení byl žadatel povinen podle občanského soudního řádu, aby sdělila všechny relevantní skutečnosti, ale pouze těmi, kdo podporují jeho tvrzení. Skupina také uvedla, že žalobkyně zástupce neporušila své povinnosti podle článku 101 § 1 Kodexu prosadit všechny důležité skutečnosti, protože on není povinen tvrdit skutečnosti podporujících protistranu. Tak, podle tohoto rozhodnutí, žalobce nemohl být považován za úmyslně uvedena určité informace v podvodného pokusu získat zpět majetek v omyl soudy.

33. To vyplývá z rozhodnutí, že během jejich vyšetřování policie vysledovat dotazy žadatele právní zástupce učinil s řadou archivů a státních institucí s cílem nalézt dokumenty relevantní pro civilní řízení. Při výslechu zaměstnanců těchto institucí, policie také zaznamenala oblastí zájmu žadatele rady a dokumenty, ke kterým měl přístup, a studoval. Rozhodnutí dále ukazuje, že vyšetřování umožnilo policii provést kvalifikované posouzení důkazů, které by žadatel mohl využít jako žalobce v občanském soudním řízení proti státu.

34. Dne 8. června 2006 žalobce a jeho právní zástupce zjistil náhodou, že oni byli pod policejní vyšetřování. Ani jeden z nich nebyl nikdy vyslechnut v rámci vyšetřování.

35. Dne 5. prosince 2006 žalobce podal právní zástupce ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Dovolávání se práva na důvěrnost komunikací s klientem, on napadal výrobu záznamy jeho telefonních komunikaci, jak je v rozporu s jeho právem na respektování důvěrnosti telefonní komunikace podle článku 13Česká Listina základních práv a svobod. Požadoval, aby řád Praha-východ okresního soudu ze dne 27. dubna 2004 být zrušen, policie spis zveřejnit a záznamy zničeny.

36. Dne 27. září 2007 Ústavní soud vyhověl odvolání a zrušil objednávku za protiprávní, nařídí policii zničit všechny záznamy o telefonních komunikací. Soud zjistil:

"... stát má postavení obviněného v sadě občanskoprávního řízení z podnětu klienta stěžovatele [to znamená, že žalobkyně]. To litigates s žadateli na stejné úrovni v těchto řízeních. Hájit své zájmy, je vybaven zaměstnanců a finance ze státního rozpočtu. Pokud trestní řízení byly uvedeny současně s těmito řízení [občanských] ... navzdory skutečnosti, že důvodné podezření ze spáchání trestného činu, který je jedním z právních požadavků pro zahájení případné trestní stíhání, neexistuje, je logické předpokládat, že stát může alespoň pokus o zlepšení právního postavení v civilní řízení od získávání informací prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení a jeho dalších bezpečnostních agentur, nebo dokonce pokoušet se odradit další procesní strany. Takové jednání státem je naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti a zaslouží si být odsouzen ... Přestože trestní stíhání bylo nakonec oprávněně přerušeno v projednávaném případě, zůstává alarmující pro demokratický vývoj v zemi, že pozastavení došlo až po masivní a zřejmě velice drahé a zcela zbytečné, trestní řízení, které by nikdy nebyly zahájeny.

...

... Policie Rozhodnutí o pozastavení šetření bylo založeno na čistě právního závěru, že by bylo provedeno na bez důkazů se skládá z 4,384 stran ... včetně materiálů nákupu prostřednictvím právní pomoci poskytované třetími zeměmi a informace dodané zpravodajské služby ... Policie ... a dohled nad státní zástupce ... by přišli ke stejnému závěru na počátku vyšetřování []. "

II. PŘÍSLUŠNÉ VNITROSTÁTNÍ PRÁVO A PRAXE

A. prezidentských dekretů

37. Příslušné vnitrostátní právo a praxe, pokud jde o konfiskaci majetku podle dekretů prezidenta republiky a jeho restituce jsou uvedeny v rozhodnutí Soudního dvora Des Fours Walderodev .Český Republice (rozh.), no. 40057/98, 4. března 2003.

B. občanský soudní řád (zákon č. 99/1963)

38. Článek 101 § 1 stanoví, že k dosažení cíle řízení, jsou strany povinny, mimo jiné , tvrdit veškeré skutečnosti týkající se případu.

39. Článek 119a stanoví zásady řízení koncentrace, ale stanoví, že účastníci řízení musí sdělit všechny významné skutečnosti, důkazy a určit před soudem prvního stupně prohlašovat své rozhodnutí ve věci, protože skutečnosti a důkazy, uplatnit po této době může představovat Důvodem pro podání odvolání za podmínek taxativně uvedených v čl. 205a odst. například, v případě vady v řízení, s cílem podkopat věrohodnost důkazů, tvořících podklad pro rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo skutečnosti, které mají být prokázáno, že došlo až po první instance rozhodnutí).

C. zákon č.. 201/2002 o zřízení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

40. § 1 (2) stanoví, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zastupuje stát, mimo jiné , v řízení před soudy. § 15 (1) stanoví, že úřad pod dohledem ministerstva financí.

41. V březnu 2004 přijal Evropský parlament zák. 120/2004, kterým se mění tento zákon. Podle nově přidaných § 13a Úřad může reprezentovat obec reagovat v občanskoprávním řízení na akci, která slouží k určení vlastnictví nemovitostí, nebo jejího vybavení, získala od státu, nebo na akce pro takové nemovitosti se být vyklidila. Tyto právní služby jsou poskytovány zdarma. Podle § 13d Úřad může zasáhnout jménem a ve jménu státu a vedle obce v takových občanského soudního řízení, pokud má stát právní zájem na výsledku řízení.

42. Důvodová zpráva k zákonu č.. 120/2004 uvedl, že je v zájmu státu, že majetek obcí se nezmenšila. Upozornila na to, že obce často čelí složité soudní řízení, například v rámci prezidentských dekretů, ale neměli potřebnou odbornou kapacitu k provedení takového řízení. V důsledku toho by využít služeb úřadu je jediný způsob, jak mnoho obcí bránit svůj majetek získali od státu.

D. trestního řádu (zákon č. 141/1961)

43 .   Článek 158 stanoví, že ve fázi před zahájením trestního stíhání policie jsou povinny na základě vlastních poznatků, trestních oznámení nebo podněty od jiných osob a orgánů, které mohou vést k závěru, že existuje podezření , že trestný čin byl spáchán, k provedení všech potřebných vyšetření a přijmout potřebná opatření k odhalení skutečností, které naznačují spáchání trestného činu a najít pachatele a jsou rovněž povinny přijmout nezbytná opatření k zabránění trestné aktivity.

E. Ústavní soud zákon (zákon č. 182/1993)

44. § 72 (1) (a) stanoví, že ústavní stížnost může podat: a) Podle čl. 87 § l (d) Ústavy fyzické nebo právnické osoby, pokud on nebo ona tvrdí, že jeho základní práva a základní svobody zaručena v ústavním pořádku byla porušena v důsledku pravomocného rozhodnutí v řízení, jehož byl on nebo ona strana, nebo opatření nebo jiné zásahem orgánu veřejné moci.

45. Podle § 72 (3) ústavní stížnost musí být podána ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy je pravomocné rozhodnutí o posledním prostředku sloužící žadatele. Pokud zákon nestanoví žádné soudní ochranu, je lhůta spustil ode dne, kdy žadatel dozví o protiprávním jednáním.V takovém případě může ústavní stížnost nemůže být podána nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k porušení došlo.

F. zákon č.. 6/2002 o soudech a soudcích

46. § 118 stanoví, že úkolem státní správy soudů, realizovaných ministerstvem spravedlnosti, je vytvořit podmínky pro řádný průběh spravedlnosti, zejména pokud jde o personální, organizační, hospodářské, finanční a vzdělávací záležitosti, a dohlížet na , a to způsobem a v mezích stanovených tímto zákonem, úkoly svěřené soudu, aby se zajistilo, že jsou prováděny řádně. Státní správa soudů nemůže zasahovat do nezávislosti soudů.

47. Podle § 123 (2) Ministerstvo spravedlnosti sleduje a vyhodnocuje vedení řízení a rozhodnutí o vrchní, krajské a okresní soudy výlučně z hlediska zásad důstojnosti soudního jednání a etiky a zda řízení trpí zbytečných průtahů .

G. Stanovisko Ústavního soudu ne. Pl. ÚS - st. 21/05

48. Plenární zasedání Ústavního soudu konstatoval, že restituční zákony nelze obejít tím, civilní žaloby na určení vlastnictví. Stejně tak by ochrana vlastnických práv zaniknout před 25. únorem 1948 se spustí, pokud se podle restitučních zákonů o nápravu v tomto ohledu.

H. Rozhodnutí Ústavního soudu ne. II. ÚS 71/06 ze dne 28. února 2006

49. V tomto rozhodnutí Ústavní soud zamítl ústavní stížnost proti tomuto zamítnutí jeho námitce podjatosti, pokud jde o soudce, který slyšel jednoho ze svých civilních akcí. Ve svém odvolání žadatel tvrdil, porušení práva na spravedlivý proces v důsledku politického tlaku, což se mimo jiné tím, že změny právních předpisů, např. zák. 120/2004, vrátit se judikatury vnitrostátních soudů, veřejná prohlášení politiků na úkor žalobkyně a zpravodajských povinností uložených soudy ministerstva spravedlnosti.

"Ústavní soud již rozhodl v několika rozhodnutí o ústavní stížnosti týmž žadatelem (např. ...), že činnost některých politiků uvedených žadatelem, ať už jde o slovní vyjádření pro sdělovací prostředky nebo jiné, zaměřené na vytváření negativní atmosféra kolem žalob žadatele, nebo tvoří přímé pokusy zasahovat do probíhajícího řízení, jsou nepřijatelné v systému založeném na zásadách právního státu.

To je ještě více to platí o činnosti Ministerstva spravedlnosti, že Ústavní soud měl možnost seznámit se se z dokumentů předložených žadatelem ... Dokumenty ukazují, že ministerstvo spravedlnosti uložené na obecné soudy povinnost poskytovat informace do takové míry, že to bylo neslučitelné s principem dělby pravomocí mezi soudní a výkonné moci vlády (z dokumentů předložených nezdá že ministerstvo sleduje cíl zajištění řádného výkonu spravedlnosti, a to zejména v personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné domén, nebo že byl motivován snahou o prevenci nebo odstranění průtahy v řízení nebo zajistit, aby tyto byly provedeny důstojným způsobem a v souladu se soudními etiky - viz § 118 ve spojení s § 123 zákona o soudech a soudcích) ".

50. Přesto se rozhodl, že tyto činnosti samy o sobě nemohly zpochybnit o nestrannosti jednotlivých soudců. Bylo zjištěno, že stěžovatel nedoložil své tvrzení, že konkrétní soudce, jehož zaujatost vyzval nebyl nestranný.

I. Rozhodnutí Ústavního soudu ne. II.ÚS 99/09 ze dne 21. ledna 2009

51. Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost žalobce vyplývající z jiného souboru občanskoprávním řízení o určení vlastnictví, týkající se pouze na své stanovisko bez. Pl. ÚS - st. 21/05. Nepovažoval podrobně argumenty žalobkyně, která se týkala trestní vyšetřování proti němu a jeho právního zástupce a uvádí, že s ohledem na stanovisko, že by bylo nadbytečné.

PRÁVO

I. žadatele SMRT

52. Žadatel zemřel dne 2. dubna 2009. Dne 30. dubna 2009 jeho syn a dědic jen, pan Carlos Kinský, informovala Soud, že chce pokračovat v aplikaci.

53. Soud připomíná, že pokud žadatel zemře při vyšetření případu jeho dědicové nebo příbuzní mohou v zásadě pokračovat v uplatňování jeho jménem. Domnívá se, že žalobce je syn a dědic jen má oprávněný zájem na uplatnění v jeho užitku (vizJečius v . Litva , ne.34578/97, § 41, ESLP 2000-IX). Soud proto přijímá pan Carlos Kinský jako osoby oprávněné k výkonu aplikace.