K čemu
seznam komunistických soudců
Blogger Michal Bobek se na Jiném
právu zamyslel
nad problémem utajování seznamu komunistických soudců. Dospěl k závěru, že
informace o tom, který soudce byl členem Komunistické strany Československa, by
sice neměly být utajovány, avšak budou stejně prakticky bezcenné, neboť tato
skutečnost nemá se současnou kvalitou soudcovy práce žádnou
souvislost.
Na otázku, k čemu potřebuji
seznam soudců-členů KSČ, jehož poskytnutí se už přes tři roky snažím docílit,
jsem odpovídal do různých medií již mnohokrát; pokusím se stručně shrnout, co
jsem řekl.
Problém má dvě roviny, morální a
praktickou.
Žádná demokratická společnost by
neměla připustit, aby elitní posice ve státní správě zastávaly osoby, které
nelze pokládat za mravně dokonale bezúhonné. Soudce, který spojil svou kariéru s
členstvím ve zločinné organisaci, ztratil morální právo soudit druhé, a
nebude-li stát tento imperativ respektovat, bude nadále v různých obměnách
docházet k tomu, co se nezřídka stávalo, totiž že o rehabilitačních nárocích
rozhodovaly stejně obsazené soudy, které ve jménu komunistické ideologie původní
zločinný rozsudek vydaly.
Druhá rovina je praktická, související s
otázkou, zda se někdejší kompromitace s režimem
nějak promítá do dnešního
rozhodování soudce, tedy zda bývalí
komunističtí soudci jsou – i když odhlédneme od
čistě morální roviny – pro výkon této
funkce méně způsobilí nebo méně vhodní.
Objektivně stěží, mnozí (arci ne
všichni) exkomunisté jsou odborně na výši a jejich profesionální zkušenost je
úctyhodná. Zcela jinak je tomu se subjektivními, osobnostními předpoklady pro
výkon funkce soudce. Ministerstvo, které bez mrknutí oka akceptuje, že do výběru
nových soudů mluví znalec-psycholog, jehož záporné doporučení se vesměs
respektuje jako absolutní veto, tu ponechává nevyužitu informaci, kterou má o
svých soudcích a jejich charakteru k disposici prakticky zadarmo, ve svých
vlastních archivech.
Soudce, který vstoupil do KSČ,
projevil buď abnormální míru naivity – a už proto soudit nemůže, soudcovství
není kariérou pro naivky – anebo hodnotovou preferenci, jež není s požadavky na
demokratického soudce slučitelná. Odmítnout vstup do Strany znamenalo zbrzdit
nebo zcela znemožnit další kariérní postup, a je legitimní požadovat, aby soudci
směli být jen ti, kteří konfrontováni s touto volbou pro sebe zvolili
obtížnější, ale čestnou možnost, dali přednost zásadám před osobními výhodami.
Jednoduše proto, že soudce by měl být spíš čestný člověk než prospěchář – nebo
se pletu?
Tomáš Pecina 13. 6. 2010
Více na : http://slepeckahul.pecina.cz
K čemu seznam komunistických soudců?
