„Na univerzitě v
Berkeley je největší databanka světa a
tamní počítač tam v roce 1981 oznámil,
e jsme právě na takzvaném point of no return,
tedy na bodu, z něho není návratu. Ten bod
říká, e jsme za hranicí
moností regenerace přírody. Panika v Berkeley
způsobila, e se vědci ptali počítačů, jestli je
moná záchrana, kdyby se od
zítřejšího dne okamitě zastavilo
všechno, co jenom trochu ničí
přírodní rezervy. Odpověď zněla: Ne! Take u
roky ijeme na dluh,“ říká
zpěvák Karel Gott v knize „Jak to vidí
Gott – rozhovor na lodi“. Kníku vydanou
v roce 1992 si ke Gottovi domů vzali redaktoři Týdne k
rozhovoru, který byl vydán tento týden.
Foto:Hans Štembera
Popisek:Legendární
zpěvák Karel Gott
Kdy
redaktoři časopisu Týden Pavlína
Wolfová a Petr Kolář zpovídali Karla
Gotta v jeho vile, ještě netušili,
jaký poprask kolem Mistra rozpoutají. Gott toti
v rozhovoru pro Týden kromě jiného poodhalil svůj
názor na oehavé zahraničněpolitické
téma dnešní doby –
uprchlickou krizi. Kromě toho ale také připomenul, kdo
drí v rukách kormidlo světa. Jsou to
prý ilumináti.
„Slyšel
jsem i tu verzi, e iluminátské rodiny, jako jsou
Morganové, Goldmanové, Rothschildové a
Rockefellerové, nepřipustí, aby se Trump stal
prezidentem. Ale to není pravda! Vdy mu u přece jednou
pomohli. V době, kdy šel úplně ke dnu. Co
udělá banka, které dluíte? Bude
vás udrovat ve stavu, abyste spláceli alespoň
něco, ne? Bude vám půjčovat, a tím
zvyšovat šanci, e nepadnete úplně na
dno,“ uvedl konkrétně Gott k
údajné roli iluminátů v kandidatuře
republikánského kandidáta na
příštího amerického
prezidenta Donalda Trumpa.
O
iluminátech ale Gott přitom nehovořil v souvislosti s
manipulacemi tajemných skupin mocných
finančníků poprvé. Tuto svou hypotézu
toti zveřejnil ji v roce 2001 v rozhovoru pro
Lidové noviny, tedy jen pár měsíců
před 11. zářím. Matador české
pop-music tehdy vyprávěl například o tom, e
všichni jsme jen pouhými figurkami,
kterými manipulují jiní.
„Jsem
přesvědčený, e zvláš v
posledních stoletích nejde o
ádné omyly, naopak politika se
odvíjí podle přesných
scénářů, nic se neděje náhodou, i to
nejhorší jako války. Vdy je o
vítězích rozhodnuto dávno
předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je
rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden.
Domlouvaly se, čím budou platit, a jim budou
posílat zbraně. Běh světa řídí tyto
vysoké nadstátní kruhy, tzv.
ilumináti, nebo osvícenci, a také
svaté řády a lóe a po
mysticko-okultní organizace,“ řekl tehdy Gott s
tím, e celosvětové dění bude směřovat
k totální globalizaci, která
vyústí v jednu totalitní
světovládu a nadto časem všechny malé
banky padnou a bankovní giganti budou fúzovat
tak, a nakonec zbude jediný bankovní dům,
který bude všem diktovat.
Hovořil
ale takto Zlatý slavík vdycky?
ParlamentníListy.cz si proto otevřely zmiňovanou publikaci
„Jak to vidí Gott – rozhovor na
lodi“ od Rostislava Sarvaše, která
prý vznikala během plavby na
zaoceánské lodi. Kniha má deset
kapitol, ve kterých se Karel Gott svěřuje s tím,
co do té doby, tedy do roku 1992, o ivotě
nastřádal za poznatky. Hovoří tak o
ekonomických a politických
světovládách, o době studené
války, o svém pobytu v USA, o Číně, o
druhé světové válce, o
víře, o penězích, ba dokonce i o svém
vztahu k enám. A také o idech. Velké
idovské rodiny toti prý vdy
roztáčely kola dějin... A podle Gotta to byly
právě ony, kdo vlastnil velké světové
banky, a hýbaly tak finančnictvím světa.
USA
jako nová zaslíbená země pro idy?
„Jednou
z největších zásluh idů je
objevení Ameriky. idé byli pokadé
automaticky na straně americké revoluce, na straně
Washingtonu, protoe právě v Americe chtěli zaloit
nový Jeruzalém. Američtí
idovští spisovatelé oslavovali USA
jako novou zemi zaslíbenou, New York jako
Jeruzalém a skalisté hory jako horu
Sión, protoe tu kromě naleziš zlata bylo
bohatství uhelných dolů. Hlídali si,
aby New York zůstal hlavním přístavem a
všechny eleznice vedly do New Yorku, čím nad
nimi získali kontrolu a tak i nad clem. Mimochodem,
americký celní a daňový
systém byl důleitým pilířem pro
úspěch amerického
hospodářství. Naopak ve Svaté zemi,
kam se vrátili před padesáti lety, u dnes jsou
problémy s pracovními příleitostmi a
byty...,“ zmínil v knize Gott.
Podle
Gotta tak kromě iluminátů vládne světu i
idovské podsvětí. Právě proto se dost
často pejorativně říká, e „za
vším jsou idé“.
„Dokud hospodářství fungovalo, byli
ctěni, protoe vdy vynikali v medicíně, v literatuře, ve
filmu, v hudebním světě, ve
výtvarnictví a v obchodě. To není
otázka moci, ale talentu. Moná je to
tím šestitisíciletým
pronásledováním, které si
vynutilo genetický výběr. Přeívali
jenom ti nejsilnější a právě v nich se
zformoval talent a schopnosti. Já jsem vdy sledoval s
pobavením titulky všech světových
filmů nebo jména v dokumentacích
produkcí gramofonových desek. Od producenta přes
reiséra a další čtete jenom
idovská jména. Těch
‚árijských‘ je tam opravdu
málo...“
Gottova
fascinace idovskými kruhy – a také
Amerikou – se ale přitom kupodivu projevila ji o mnoho let
dříve – u v roce 1967, kdy přijel do Las Vegas,
aby tam strávil přes sedm měsíců v
uměleckém angamá.
„Má
první cesta po přistání do USA vedla v
městě zábavy do Hotelu Flaminco do křesla, kde
sedával Benjamin Siegel, přezdívaný
Bugsy,“ vylíčil v knize Gott. Jen pro
připomínku – Benjamin Siegel byl
americký gangster se idovskými kořeny. Jeho
rodiče byli idovští přistěhovalci z Rakouska Max
Siegel a Jennie Riechenthal. Bugsy prý ale velmi rychle
rozpoznal potenciál Las Vegas pro provoz
hazardních her a přitáhl tam pozornost mafie.
Město tak začalo být na konci 40. let
dvacátého století obrovským
zdrojem příjmů pro organizovaný zločin.
„Fascinovalo
mě, e sedím na místě otce nápadu
postavit v poušti oázu zábavy a heren.
V poušti proto, poněvad z klimaticky vybavených
heren nelze uniknout pod nevadské slunce.
Nezbývá tedy, ne se věnovat hazardním
hrám, které měly přinést Bugsyho klanu
obrovské zisky. Byla to jedna z
největších mafií v historii,
tentokrát idovská.“
Ještě
jsem neviděla ivého komunistu!
„Ale
vrame se k mému rozčarování z Las
Vegas. Byl jsem zklamán především
jejich světonázorem, jejich přehledem. Co mne zarazilo, byla
reakce některých lidí. Po mém
prvním vystoupení jsem se procházel
hernou a jedna ena mi povídá:
‚Mladíku, pojď sem, já jsem
ještě neviděla ivého komunistu! Vdy vy
vypadáte skoro jako můj syn!‘ Prý si
představovala, e je to u nás takové
polodivoké. Jiná ena mi důvěrně sdělila, e
má přítele v Záhřebu a abych ho
pozdravoval. Jsou to sice bezvadní lidé, ale
zdálo se mi, e ve škole nechodili na
zeměpis.“
Gott
k tomu neopomněl sdělit, e i běný a
inteligentní Američan nezná jména
ministrů své vlády, zato Václava Havla
tam prý znají. „Havel je pro ně symbol
odváného vzdoru proti komunistické
totalitě – a Američané navíc vdy měli
rádi humánní kazatele. Pro jejich
idealistické projevy nemají však vdy
pochopení finančníci, protoe ti se
drí více při zemi,“ zmínil
zpěvák a naznačil, e síla Ameriky vdy byla a je
v byznysu. „Všechno politické se
vyvíjí podle ekonomické
situace,“ vysvětlil.
My
tam ale přimalujeme colu...
V
USA ale prý dodnes existuje jasnější
manipulace s masami ne kdekoliv jinde. „Je to
typická kapitalistická diktatura
konzumní společnosti, pravý opak
plánované výroby zboí v
bývalém socialistickém světě a
diktatury ideologické. V
šedesátých letech sami
Američané na toto srovnání měli
anekdotu: Sovětští kosmonauti přistáli
na Měsíci první a jako vdy udělali ze
svého úspěchu ideologii. O několik
měsíců později přistáli na Měsíc
Američané. Hlásili prezidentovi, e ti
zatracení Rusové natřeli měsíc na
rudo. Prezident jim na to odpověděl, e za nimi
posílají bílou barvu, aby tam napsali
Coca-Cola.“
Gott
si ale při plavbě na lodi, kde kníka vznikala, vzpomněl
ještě na jednu věc. Američané a idé
ho prý ji v roce 1967 poučili o tom, co je to showbyznys. A
opět se to odehrálo v Las Vegas...
„Mým
producentem byl Alan Lee... Asi čtrnáct dní po
premiéře jsem měl krizi, která měla vliv i na
hlasivky. Kadý den jsem měl dvě představení a
navíc ta zatracená hotelová
klimatizace, která totálně vysušuje
sliznice! V hotelu je hrozná zima, a kdy vyjdete ven,
dá vám facku neskutečné
pouštní vedro. Musel jsem zajít k
lékaři a ten mi sdělil, e musím mít
tři dny hlasového klidu. Přišel jsem za panem Lee
a ukázal mu atest od lékaře.
‚Já to chápu, a kdy vám
máme vybavit letenku do Prahy? Jste
naším hostem, klidně tu můete zůstat i
týden, ale na jeviště, tak tam se u
nevrátíte! Protoe my vám
zrušíme reklamu a od zítřka u bude
zpívat jiná hvězda. ádná
hvězda nebude za vás zaskakovat! Proto se ptám,
kdy chcete letět domů?´ řekl mi na to pan Lee. Pochopil jsem,
e v tomhle městě – a také ve světě showbyznysu
– neomlouvá zpěváka atest, ale jen
úmrtní list. Naučil jsem se tak jednu důleitou
věc: Nepodělat se!“
Cena
zlata létala nahoru a dolů
Slavík
dále v knize nastínil, proč je také
přesvědčen o tom, e se dvě mocnosti nebo dva důleití
hráči vdy mezi sebou domluví.
„Vzpomínám
si, jak vdy z kadého poklesu dolaru byla v
socialistickém světě radost. Důvod k radosti
ovšem nebyl, protoe pohyb dolaru vůči ostatním
měnám a zlatu si Wall Street řídil
sám. Podle nákupu a prodeje se podle potřeby
pohybovalo s kurzem měn nebo zlata. Například v době, kdy
Američané dostali od svého satelitu
zprávu, e v Sovětském svazu se
neurodí obilí, a budou ho tedy potřebovat z USA,
pochopitelně proplacené zlatem, kurz zlata šel
okamitě dolů. V momentě, kdy se převedené zlato dotklo
americké půdy, vyletělo na burzách nahoru.
Marxistická ekonomie neuznává
podloení měny zlatem, ale produktivitou práce,
čeho se drel Stalin a do druhé světové
války. Prezident Roosevelt na konci
třicátých let jmenoval jednu z
nejklíčovějších postav
amerického hospodářství, pana Davise,
velvyslancem v Sovětském svazu – a to Davis nebyl
profesionální diplomat – a pověřil ho
několika speciálními úkoly.
Zaprvé zjistit, zda sovětská armáda je
schopná čelit moderní německé
vojenské mašinerii, a hlavně dosáhnout
osobní schůzky se Stalinem a přimět ho k tomu, aby
Sovětský svaz dodroval ceny zlata stanovené
americkou burzou...,“ rozhovořil se k tomu Zlatý
slavík, u něho není tajemstvím, e se
o diplomacii, historii a o pozadí
fungování mocností zajímal
vdy velmi pozorně a k tomu také sbíral i
různé dokumentární filmy, knihy a
jiné historické materiály.
„Jeden
obchodník mi řekl, e zlato je moc a krása.
Myslím, e to není úplně pravda.
Máte-li zlato, máte snad moc, ale
neznamená to, e se vdy zaleskne. Jeden
náš úspěšný
hudební skladatel mi kdysi řekl:
‚Podívej se, ty máš určitě
méně zlata ne já, ale kamkoliv spolu přijdeme,
enský chtějí jen tebe! Jak jim mám
vysvětlit, e já mám toho zlata
víc?‘ Byl z toho tak
nešastný, e začal sám
zpívat.“
Najednou
jsem byl takhle malý!
Gott
se v knize také svěřil s tím, jak na něj
zapůsobila návštěva Kremlu, kterou absolvoval v
roce 1987. Z kadé země světa byl toti do
tehdejšího sídla sovětského
politbyra v tom roce pozván jeden představitel za
finančnictví, za vědu, za kulturu a za církve.
„S Milošem Formanem jsme procházeli
kremelskou bránou, a jak jsme šli
kremelskými dlouhými chodbami, pomalu se mne
stále více zmocňovala a zboná
pokora. Projdete obrovskou pompézní halou, pak
sestupujete po dlouhém schodišti, dole se
dostáváte do nějakých
podivných chodeb pod Kremlem, pak jdete dokonce
úzkými, několik století
starými katakombami, pak procházíte
sály a kaplemi, které mají
architekturu jako ze starých ruských
pohádek, prostě jdete, procházíte,
vcházíte, vycházíte, a ne
k tomu ‚carovi‘ dojdete, tak jste takhle malej.
Zjistil jsem, e jsem se děsně zmenšil, e mě ten car
pokořil. Nebyl jsem zdaleka sám. Všichni ti
šéfové velkých bank tam
stáli s pokorou a nejednou ta jejich sebejistá
západní image z nich nevyzařovala, a vyzařovala z
toho, který je na sebe nechal dlouho čekat – z
Michaela Gorbačova.“
Podle Gotta si prý Gorbačov chtěl tehdy ujasnit, co by se
stalo, kdyby velmoci – Amerika a Sovětský svaz
– pokračovaly v soutěi o stále
dokonalejší zbrojní průmysl.
„V tom obrovském sále, kde zasedal
Nejvyšší sovět a v jeho čele
trůní obrovský portrét Lenina,
neseděli ádní členové politbyra, ale
seděl zde pouze Gorbačov sám. To bylo poprvé v
historii. Take místo papalášů si
Gorby posadil vedle sebe největšího experta přes
moderní zbraně z NATO a jiné
významné odborníky ze
Západu. Pro pozvané to znamenalo šok.
Mezi přítomnými seděli i
šéfové velkých bank. Byl
tam například stařičký Armand Hammer,
který v začátcích kšeftoval
s bolševiky a stal se osobním přítelem
Lenina. Byli zde i pánové z Wall Street a
další světoví byznysmeni a pro ně
osamocený Gorby vypadal jako z pohádky.
Připomínám, e se psal rok 1987, tedy rok, kdy
naši političtí představitelé měli na
demokratické smýšlení
svých ‚bratrů‘ jiný
názor,“ dodal k tomu Gott. Zda u toto byla
předzvěst trhání elezné opony, to
sice Slavík nezmínil, ovšem jinde v
knize má k tomuto datu ještě jiný
příběh.
Černé
pondělí?
„Jednoho
krásného kalifornského rána
mi jeden americký kamarád, který se
vyzná v ekonomické situaci, řekl:
Právě jsi svědkem černého pondělí...
Bylo to v roce 1987. Ptal jsem se ho, na čem se to projeví.
Říkal něco ve smyslu, e určitě nedojde ke
světové válce, jako tomu bylo v minulosti, kdy se
zhroutila rovnováha trhů, ale e Američané
vymyslí nějakou taktickou obchodní
válku. Tehdy po černém pondělí se v
Kalifornii hovořilo o velkých změnách ve světě.
Jednoho krásného praského
listopadového rána jsem si na ně
vzpomněl...,“ svěřil se Slavík.
V kníce se ale Gott také často pozastavoval nad
moným zánikem světa a nad koncem kapitalismu.
„Po zkušenostech po první a
druhé světové válce se
socialistické země domnívaly, e nositelem
války je kapitalismus se svou nadprodukcí,
která vede k ekonomickým krizím a k
posílení zbrojního průmyslu. ivotnost
kapitalismu po těchto zkušenostech odhadovaly na dvacet let.
Tím by se dokázalo, e pravdu mají
komunisté se svou ‚mírovou
politikou‘. Ukázalo se, e jim prognóza
nevyšla, z čeho plyne, e se západní
společnosti poučily z minulosti a e jejich nová generace
vymyslela strukturu, která nedopustí krach
kapitalismu. Pokud bych listoval v historii, tak ijeme vlastně v
nejlepší době v dějinách lidstva...
Ale technika nám na druhé straně umonila
dozvědět se, e jsme u konce,“ naznačil Gott.
Point
of no return
Podle
něj toti existuje na univerzitě v Berkeley
největší databanka světa a tamní
počítač tam prý světu ji v roce 1981
oznámil, e jsme právě na takzvaném
point of no return, tedy na bodu, z něho není
návratu.
„Ten
bod říká, e jsme za hranicí
moností regenerace přírody. Panika v Berkeley
způsobila, e se vědci ptali počítačů, jestli je
moná záchrana, kdyby se od
zítřejšího dne okamitě zastavilo
všechno, co jenom trochu ničí
přírodní rezervy. Odpověď zněla ne. Take u roky
ijeme na dluh a jeho úroky se stále
zvětšují,“ dodal Gott a naznačil
přitom, e mu tuto věc s počítačem v Berkeley prozradil
osobně jeden jeho známý, který na
této univerzitě kdysi pracoval a po tomto
zjištění se prý tak trochu
pomátl.
Na jiné stránce ale nakonec Gott
čtenáře přece jen ukonejšil. Prý toti
úplný zánik nepřijde. „V
něčem věřím Dänikenovi. Ty computery v Berkeley
dokonce ukázaly, e jsou oblasti hodně daleko na
východě, které katastrofou postieny nebudou.
Čili máme důkazy, e je tu pořád magnetismus,
který nedovolí úplný
zánik. ivot úplně neskončí!“
V hlavním menu je nově VSTUP pro psaní příspěvků. Uivatelské jméno je anonym a heslo té anonym. Po napsání příspěvku je nutno redakci o této skutečnosti poslat e-mail uveřejněný vlevo dole KONTAKT.Boí Dar
12.01.2007:POZOR !
Neplatné e-mailové adresy v komentářích a osobní invektivy budu nemilosrdně mazat!
24.06.2004:Pravda o rodu Kinských, jak ji jinde v ČR nenapíí.
Necenzurovaná, nezmanipulovaná a ucelená fakta z historie i méně známé současnosti WEB Kinských
02.06.2004:Nová Mailing konference výboru občanů SV.
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce pouité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami přísluných vlastníků.