QUO USQUE TANDEM …

QUO USQUE TANDEM …..

JAK DLOUHO JEŠTĚ…………?

Jak dlouho ještě nám, lidem, bude trvat , než si uvědomíme, že je nad námi ještě někdo, kdo je k nám velice milostivý, kdo nás zahrnuje nesmírným bohatstvím, dává nám i víc,než mnohdy potřebujeme, ale kdo nám zároveň v nejrůznějších podobách dává najevo, kdo je na této zemi pánem. Občas zvedne na nás varovný prst, abychom se vzpamatovali. Ať už jsou to rozsáhlé záplavy, přívalové deště, ničivé vichřice, zemětřesení s mnohatisícovými oběťmi, mohutné vlny, jež spláchnou lidi, zvířata, rostliny i vše neživé, sesuvy půdy, výbuchy sopek, ale i rozsáhlé požáry –proti těmto jevům je člověk a jeho úsilí vše přemoci přeci jen malý, a ač usiluje nejrůznějšími způsoby poroučet větru dešti, vždy se nakonec ukáže, kdo je mocnější. Je zapotřebí narovnávat řečiště potoků a řek? Či dokonce obracet jejich proud? Je třeba betonovat jejich koryta?Je třeba nesmyslně kácet ty nejdražší a nejstarší stromy, lesy a pralesy jen proto, aby si nějaký zbohatlík jejich vzácným dřevem obložil svůj přepychový byt či kancelář? Měli bychom se, my lidé, nad sebou zamyslet -měli bychom se určitě začít chovat přívětivěji a pokorněji, skromněji k tomu, co nám bylo svěřeno.

Měli bychom přestat s drancováním přírody, nebrat si víc než potřebujeme, pomýšlet i na ty, co přijdou po nás a usilovat o to, abychom jim předali tento svět v takovém stavu , aby v něm mohli spokojeně žít, dýchat čistý vzduch, pít čirou vodu a dívat se na krásnou krajinu, nezhyzděnou a rozbrázděnou betonovými dálnicemi, ohavnými novodobými chrámy tak často nyní uctívaných božstev Chamtivosti.

Co nejdříve bychom si tedy měli uvědomit, kdo je na této zemi Pánem a ne se snažit si dokonce hrát na stvořitele,pokoušet se vytvořit umělá zvířata, ba dokonce i lidi,pokoušet se pomocí urychlovačů tvořit svět –nezachází lidstvo přeci jen příliš daleko? Což nevidíme, že sebedokonalejší ochranná opatření proti živelním pohromám selhávají?

Quo usque tamdem... jak dlouho nám ještě potrvá než si uvědomíme, že bez Božího požehnání, marné lidské namáhání?

Eva Clarová, Tábor 12. 05. 2010